Doporuciji si to precist. Zvlaste pak doporucuji, aby jsi to precetl Kyo. No vlastne vseci. Vim ze to je dlouhe, ale....
Code: |
Deprese - zruení mýtu - část I.
"Deprese je porucha nálady". Takhle začíná spousta popisů tohoto onemocnění. To je velké zjednoduení. Deprese skutečně ovlivňuje vai náladu, ale to je jen pička ledovce. Klinická deprese je onemocnění sniující kapacitu člověka, ovlivňující schopnost provádět činnosti které vyadují soustředění, a navozující stav neschopnosti pracovat. Já jsem deprese proil. Sepsáním tohoto dokumetu doufám, e vám poskytnu znalosti, které bych býval rád měl, kdy jsem byl mladí. Protoe, jak uvidíte, deprese není neodvratný osud. Je to v podstatě fyzické onemocnění, kterému trvá léta, ne se vyvine, a jeho symptomy poskytují dostatečné varování předem, pokud víte jak toto varování rozpoznat. Dobrá zpráva je, e se z tohoto lze vyléčit, vést znovu normální ivot, a dokonce se naučit být astnějí ne jste byli kdy předtím. Chce to čas, dlouhý čas, ale je to moné, zejména jste-li mladí a fyzicky zdraví. Ale je nezbytné zavrhnout větinu mýtů a předsudků které obklopují deprese a mentální onemocnění obecně. Pokusím se udělat ve proto, abych s touto úlohou pomohl. Toto je první ze dvou částí série. Tato část představí klinickou depresi, faktory které veedou k jejímu vývoji, a typické příznaky ktteré lidé pociují v jednotlivých fázích. Kromě toho také obsahuje moji osobní zkuenost s procesem léčby. 1. ÚVOD Statistiky ukazují, e přiblině kadý estý člověk má depresi (s různým stupněm závanosti) aspoň jednou za ivot. Velikost tohoto čísla je o to více okující, kdy ji srovnáte s obecnou neznalostí o tomto problému. Dokonce i lidé dobře informovaní o ostatních problémech zdraví můou být úplně překvapeni depresemi. Vím o tom, byl jsem jedním z nich. Od naich kolních let jsme dostávali tuny informací o zdravém jídle, kodlivosti kouření a pití alkoholu, o vyhýbání se spálení od slunce, a tak dále. Ale duevní zdraví, hlavně kvůli předsudkům, které obklopují větinu duevních onemocnění, je do značné míry ignorováno. To je o to větí tragédie, kdy si uvědomíte jak dalekosáhlé důsledky toto má pro lidský ivot a produktivitu, a co víc, e depresi můe být úspěně předcházeno, jen kdy lidé zavčas poznají časné příznaky. Za prvé je třeba zapomenout na čistě psychologická vysvětlení tohoto onemocnění. Klinická deprese je fyzické onemocnění které zasahuje mozek. V tomto ohledu je zásadně odliná od chvilkového smutku nebo melancholie. Kdy budete číst tento dokument, mějte na paměti, e kdykoliv budu mluvit o _depresi_, myslím konkrétně fyzické onemocnění popisované jako "klinická deprese". Někdy se slovo "deprese" uívá i v jiných kontextech, jako například "maniodepresivní"[11]. O těchto typech duevních onemocnění nebudu mluvit. Je _velmi_důleité_ mít tento rozdíl na paměti. Jako příklad si představte lidi, kteří trpí záchvaty melancholie po celý ivot. Často je jejich stav popisován, e se "cítí depresívně". Ale kdy se podíváme podrobněji na objektivní ukazatele, nevidíme příznaky klinické deprese. Tento dokument se jich netýká. Je mnoho důvodů, proč se mýtus psychologie stále udruje. V jádru tento mýtus pochází z pohledu na lidské vědomí jako na "dui ve schránce" (ghost in the shell)[1]. Protoe mnoho lidí věří e existuje nehmotná due oddělená od fyzického těla, mylenka na to, e tato due můe být ovlivněna fyzickým onemocněním, je ve sporu s jejich pohledem na svět. Jeden z přetrvávajících mýtů o klinické depresi je, e jí můete kdykoli uniknout přesvědčením depresivní osoby o tom, e ivot je dobrý a stojí za to ít. Stejně tak depresívní osoba nebude zázračně vyléčena, kdyby se nějakým zázrakem vechny její problémy magicky vyřeily. Ve skutečnosti moje zkuenost (a mnoha ostatních) je, e faktory, které způsobily vývoj deprese jsou dávno pryč a vyřeene, ale vzaly si svou fyzickou daň v mozku, a tato nemůe být najednou vyléčena. Způsob jakým pouíváme jazyk je částí problému. Příli často úplně zdravý člověk (z hlediska mozku, pochopitelně) říká e se cítí depresívně, kdy má chvilkový nával smutku. Jsem dalek toho, abych lidem přikazoval, jak mají mluvit, ale tento příklad ilustruje můj případ. Je zajímavé, e jeden z obvyklých nesprávných předsudků o depresi je, e je to neschopnost mít silné city, včetně smutku a náladovosti. Dalí důleitá vlastnost deprese, kterou je třeba mít na mysli je, e to není jednoznačný stav. Existuje spojitý přechod mezi úplně zdravým mozkem a mozkem silně depresivní osoby. Můj odhad je, e v moderní spoečnosti jsou ti, kteří by mohli být označeni za stoprocentně zdravé, v menine. Co víc, stejně jako se fyzické zdraví v průběhu ivota občas zhoruje a občas zlepuje, zdraví mozku typického člověka se také mění v čase. Deprese se vyvíjí jen v případě, kdy úroveň zdraví mozku je významně nízká po delí časové období. Kdy to rozvedu dále, dobrá zpráva je, e je velké mnoství lidi, kteří ve skutečnosti nejsou depresávní a vedou uspokojivý ivot, ale mohli by se cítit lépe a astnějí, pokud by se lépe starali o zdraví svého mozku. Doporučení zde uvedená jsou také pro ně. V tomto okamiku vás asi zajímá, jaká je moje kvalifikace, e se vám snaím dát něco, co by mohlo být spi povaováno za lékařskou radu. Máte samozřejmě pravdu, pokud pochybujete o čemkoli, co najdete na Internetu, a tím více, jde-li o téma zdraví. Informace v tomto dokumentu pocházejí z velké časti z porad a diskusí, které jsem měl s odborníky, kteří se o mě starali. Pokud je mi známo, jak popisovaný model mozku vysvětlující deprese, tak i postup mé léčby reprezentují _současný_ stav vědění. Co víc, pokusil jsem se co nejvíce oddělit části, na kterých se značná část lékařské komunity shoduje, od těch spornějích nebo od spekulací. Čtěte tento text pozorně. Uvidíte, e tyto domněnky jsou jasně označené. Nicméně, a to velmi zdůrazňuji, máte-li deprese, _měli byste se stejně léčit u odborníka_. Toto doporučení jetě několikrát v tomto textu zdůrazním. Nechápejte to jen jako moje zřeknutí se odpovědnosti. Pokud bych si mohl vybrat jedinou věc, kterou by si čtenář měl z tohoto dokumentu zapamatovat, byla by to právě důleitost toho, být oetřován kompetentním odborníkem. A tím "kompetentním" myslím opravdu _kompetetním_. V mnoha zemích je deprese léčena praktickými lékaři nebo dokonce psychology. Podle mých zkueností mnoho z nich nemá odpovídající kvalifikaci v této oblasti. Pokuste se najít si místo nich klinického psychiatra. Pamatujte, e do jejich rukou svěřujete své zdraví a kvalitu dalího ivota. Dále se můete ptát, proč se obtěuji s psaním takhle rozsáhlého popisu deprese, kdy stejně doporučuji obrátit se na odborníka. Čili se ptáte na důvod vzniku tohoto dokumentu. Tedy: nenapsal bych tento dokument, kdybych si myslel je není relevantní, je nebezpečný nebo jen nadbytečný. Spíe naopak. Jsou následující důvody, které napsání dokumentu vysvětlují: * Tento dokument je zaměřen na objektivní popis klinické deprese, vysvětlující fyzické onemocnění, které si postupně vybírá svoji daň v mozku. Pokud by si tohoto faktu bylo vědomo více lidí, nebyli by tak klidní, kdy se objeví první příznaky. Navíc by se cítili méně stigmatizování a cítili by mení odpor k hledání pomoci u odborníka. * Tím e by byli lépe informování, byli by si více vědomi důleitosti toho, obrátit se na _kompetentní_ pomoc. Mnoho praktických lékařů nebo dokonce psychologů není správně informováno o depresi, a můou i nechtěně dát svým pacientům nesprávná doporučení. A co je nejhorí, situace se můe pak dramaticky zhorit, ne pacient zjistí, e vlastně dostává nesprávná doporučení. Moná tomu nebudete věřit, ale dochází k tomu často. Jediné řeení je být lépe informován a být schopen rozpoznat, e praktický lékař není dostatečně kompetentní. * Obrovská cena zdravotní péče v rozvinuté spoečnosti se často odráí v tlaku pojioven na co nejlevnějí péči, která závisí zejména na antidepresivech. V zemích kde je praktický lékař "vstupní branou" ke specialistům mohou lidé mít problémy s tím, aby byli ke specialistovi doporučení. Výsledkem je léčba postavená na lécích, s minimem nebo vůbec ádným dalím osobním vedením. * ivotní styl hraje výzamnou roli při vývoji deprese. Opět lepím porozuměním problému z objektivního hlediska lidé lépe pochopí potřebu postarat se o svůj spánek a vyhnout se přetíení mozku. Zbytek tohoto článku je následující. Začnu vysvětlením co vlastně je deprese a jak přesně vzniká. Zvlátní pozornost věnuji popisu typických příznaků, které doprovázejí kadé ze stádií tohoto onemocnění. Dalí část je osobnějí: popisuje které změny v ivotním stylu jsem musel udělat, aby se můj mozek začal zlepovat, namísto klesání hlouběji do deprese. Výsledkem je následující obsah: 1. Úvod. 2. Co je deprese? 2.1. Normální komunikace mezi neurony. Úloha serotoninu. 2.2. Systém stresu: adrenalin a kortizol. 2.3. Vývoj deprese. 3. Dejte svému mozku anci: Osobní příběh 3.1. Obecná doporučení pro ivotní styl 3.2. Denní rutina. 3.3. Rady pro dobrý spánek. 4. Proces rekonvalescence. 5. Závěr. Dalí část bude pokrývat více nezávislých problematik, které se týkaji deprese: 1. Kontroverznost antidepresiv. 2. Sebevrada. 3. Úloha sportu. 4. Deprese a stárnutí. 5. Genetická vazba. 6. Je deprese na vzestupu? 7. Změření deprese. 8. Syndrom vyhoření. 9. těstí. 10. Postavit se předsudkům. 2. CO JE DEPRESE? Pokud byste se mě zeptali na to, co rozumím pod pojmem deprese, řekl bych, e je to problém "chronického přetíení mozku". Klíčem k porozumění je fakt e mozek - stejně jako ostatní orgány v těle - má jen omezenou kapacitu, a kdy ji soustavně překčačujete, vznikne onemocnění. Představte si játra. Větina lidí ví, e v játrech se odbourává alkohol. A e i zdravá játra mají omezenou propustnost, měřenou mnostvím alkoholu, které mohou za jednotku času zpracovat. Kdy neustále játra přetěujete alkoholem (jako se stává alkoholikům), má tento orgán jen malou anci vzpamatovat se z přetíení. Za několik let se téměř jistě objeví onemocnění jako cirrhóza jater.[2] Podobný příklad můeme dát o ledvinách, močovém měchýři a dalích orgánech v těle. Občasné výstřelky (zejména u mladých) jsou dobře tolerovány, pokud tyto orgány maji dost dlouhý čas se vzpamatovat. Mozek není výjimkou. Take: co vlastně mozek zpracovává? Zjednodueně řečeno, informace. Nae rozpoznávací funkce jsou realizovány pomocí neuronů v mozku, které spolu navzájem komunikují pomocí molekul neurotransmiterů. Kdy řeíte problém který vyaduje soustředění, vyaduje to mnoství zpracování pomocí neuronů v konkrétních částech mozku, co je přinutí vyuívat velké mnoství jejich drahocenných zdrojů neurotransmiterů pro vykonání dané úlohy. A co se stane kdy se tento zdroj vyčerpá? Evoluce nás vybavila systémem, který můe nedostatek neurotransmiterů v případě nebezpečí kompenzovat. Jde o systém stresu, a jeho soustavné zneuívání je to, co vede k depresi. Poznámka: Nebudu se rozepisovat o tom, co se konkrétně děje ve které části mozku. Raději ukáu model, který abstrahuje od fyzických detailů. Neurobiologové s tímto zjednoduením pravděpodobně nebudou souhlasit, zejména pokud se týká té spousty dalích neurotransmiterů, o kterých nebudu psát. Nicméně si myslím, e pro účely porozumění jevům, které způsobují depresi, jde o platný model. Pro podrobnějí popis fyziologie deprese odkazuji čtenáře na [3]. 2.1. Normální komunikace mezi neurony. Úloha serotoninu. Komunikace mezi neurony je závislá na molekulách, nazývaných neurotransmitery. Bez dalích podrobností stačí říct, e kdy chce neuron předat informaci jinému neuronu, musí uvolnit neurotransmiter do malého prostoru mezi dvěma neurony, nazývaného synapse. Je známo více ne 300 druhů neurotransmiterů, pouívaných v té či oné roli v lidském mozku. O jednom z nich, o _serotoninu_, bylo prokázáno, e hraje důleitou roli ve fyziologii klinické deprese. Deprese zasahuje oblast mozku, která je mimo jiné zodpovědná za pamě, učení, a úlohy vyadující soustředění a organizaci[3]. Kdy neurony z této oblasti pouívají serotonin, navozuje to typicky dobrý a uklidňující pocit. V tomto smyslu je pouívání serotoninu známkou zdravého mozku. Pokud víte e pro účely komunikace mezi neurony je třeba uvolnit serotonin do prostoru synapse, lze si také představit situaci, kdy je serotonin uvolňován ve větím mnoství, ne ve kterém je tělo schopno jej produkovat. K tomuto skutečně dochází, a v procesu doplňování zdrojů serotoninu hraje zásadní roli spánek. Toto je také důvod, proč se ke konci dne cítíte unavenějí a ospalí. V jistém smyslu vás mozek varuje, e je čas se zastavit. Je důleité si uvědomit, e různé aktivity vyčerpávají zdroje serotoninu různě rychle. Aktivity vyadující dobré soustředění, jako je například čtení, psaní, účast v intenzivním rozhovoru, kladou velké nároky na mozek. Stejně tak kdy se učíte něco nového nebo činnosti vyadující dobré plánování a organizační schopnosti. Na druhou stranu sledování nenáročnějích pořadů v televizi má daleko nií nároky, a sedět v parku a sledovat létající ptáky není v tomto ohledu vůbec náročné. Teď je čas uvést na scénu psychologii. Asi vás zajímá, jestli můj popis deprese bude čistě mechanický, bez jakékoli role psychologie. Podle mých zkueností je role psychologie přeceňována (pokud mluvíme o depresi, ovem!), ale to neznamená, e nehraje vůbec ádnou roli. Ve výe uvedeném příkladě je psychologie důleitá, pokud uvaujeme jetě dalí faktor: vá osobní vztah k aktivitě hraje významnou roli v tom, kolik serotoninu je uvolňováno a spotřebováno. V podstatě je to tak, e provozování činnosti s potěením je méně náročné, ne v opačném případě. Toto je důleitý faktor v takzvaném _syndromu vyhoření_, jednom z těch, které primárně způsobují depresi, a o kterém budu mluvit v osmé kapitole druhého dílu. Pro můj cíl zruení mýtu o depresi je důleité umět si problém vizualizovat. Jako vědec jsem zjistil, e grafy a diagramy mi dost pomohly v porozumění, a myslím e i pro ty kteří mají odpor k čemukoli, co zavání matematikou, bude několik ilustrativních obrázků přínosem. Pokusím se udělat ve pro to abych obeel omezení ASCII, ale mějte na paměti, e tyto grafy jsou jetě lépe pochopitelné, vidíte-li je v barvách. Obrázek 1 ukazuje průběh _maximální běné kapacity_ (čili to, jak velký je zdroj serotoninu), a _aktuální pouívané kapacity_ (čili kolik serotoninu je pouito), v nějakém delím období. Vimněte si, e v některých chvílích jsou poadavky větí, ale nikdy nepřesáhnou maximální kapacitu. ^ | |======================================== | _________ | ___________/ \___________ |______/ | | | | | | | -----------------------------------------> Obrázek 1: Dvojitá čára "=" nahoře ukazuje maximální kapacitu zdravého jedince. Jednoduchá čára "-" pod ní reprezentuje skutečnou pouitou kapacitu. Vimněte si, e maximální kapacita nebyla nikdy překročena. 2.2. Systém stresu: Adrenalin a kortizol Co by se stalo, kdyby se pouitá kapacita v Obrázku 1 přiblíila maximální hranici? Vá mozek by samozřejmě nepřestal fungovat. Pro tyto případy nás evoluce vybavila bezpečnostním mechanismem, který můe zastoupit nedostatek serotoninu: systém stresu. Činnost systému stresu závisí na dvou klíčových hormonech: _adrenalin_ a _kortizol_. Zjednodueně lze říct, e adrenalin funguje krátkodobě, kdeto kortizol má velkou setrvačnost a funguje v delím období. (Adrenalin je v Severní Americe také znám jako _epinefrin_. Abychom byli přesní, pouívají se termíny _noradrenalin_ a _norepinefrin_, kdy mluvíme o neurotransmiteru místo hormonu - jde o rozdílné molekuly. Kromě toho zde jetě hrají roli dalí neurotransmitery - dalí informace jsou v [3]. Puristé nech odpustí, e dále budu pouívat výlučně termínu _adrenalin_). Je důleité si uvědomit, e stresový systém můe být také aktivovaný, pokud si vá mozek uvědomuje nebezpečí nebo jakýkoli druh ohroení. V první fázi toto spustí uvolnění adrenalinu do krevního oběhu. Výsledkem je, e vým začne srdce tlouci rychleji, začnete se potit, máte rychlejí dech, a vae smysly se stanou bystřejími [4]. To je odpověď na stresující událost, někdy také nazývaná "bojuj nebo uteč" (fight or flight), a byla uitečná po větinu času naí evoluce, kdy tyto události byly velmi specifické a obvykle krátkodobé: útěk před lvem, pronásledování nepřátelského kmene, jednání s drzým adolescentem který obtěuje vai partnerku [5]. Problémy s chronickým stresem vznikají proto, e v naí společnosti není jednoduché před stresující událostí uniknout, a u je to příli náročný éf, přeplněné město, nebo dopravní zácpy. Navíc, bez ohledu na to jak moc na sebe nahlííme jako na civilizaci, uvnitř jsme stále primáti, a tedy i faktory jako sociální postavení takté hrají důleitou roli jako zdroje stresu. A dále, primáti si vyvinuli schopnost vystresovat se i v _očekávání_ moného nebezpečí [3]. I toto bylo výhodné přizpůsobení se v kontextu kdy se tato vlastnost vyvíjela, ale současným lidem nečiní nic ne potíe. Efekt stresových hormonů na mozek je zajímavý a není asi takový, jako byste očekávali. Počáteční dávka adrenalinu způsobí, e se cítíte dobře, ale ne tím způsobem jako u serotoninu. Rozdíl je v tom, e adrenalin způsobuje pocit euforie a rychlosti, zatímco serotonin navozuje stav, který by se dal popsat jako "tiché těstí". Nicméně pokud se týká komunikace mezi neurony, adrenalin můe nahradit chybějící serotonin. Toto má ale jednu velkou nevýhodu. S adrenalinem přichází kortizol, doplňující stresový hormon. Jak vám hladina adrenalinu začíná klesat, vzrůstá úroveň kortizolu, který vám koluje v ilách. Navíc kortizol má výrazně větí setrvačnost ne adrenalin, co znamená, e trvá delí čas ne se hladina zvýí, ale také po velmi dlouhý čas se vrací zpět na původní úroveň. Pokud se soustavně věnujete aktivitám které vyadují adrenalin, pomalu se vám zvyuje hladina kortizolu. V jistém smyslu si můete kortizol představit jako váený průměr vaich hladin adrenalinu. Zkusil jsem to zachytit v Obrázku 2. ^ | @@@@@@ @@@@@@@ | @ @ @ | @ @ @ | @ @ @ | @ @ @ | @ @ @ | @ @ @ #### | @ ############ @########## | @ ###########@ ########### | @######### @@@@@@@@@@@@@@@@@@@ ------------------------------------------------------------> Obrázek 2. Souvislost mezi adrenalinem ("@") a kortizolem ("#"). Spolu s vzestupem kortizolu a poklesem adrenalinu přicházejí nepříjemné vedlejí účinky stresových hormonů. V tomto okamiku se cítíte patně, rozzlobeně, a máte mnoho negativních mylenek. A to je asi jedna z nejkritičtějích vlastností, která funguje proti selskému rozumu: patné účinky stresu cítíte teprve potom, co stres odeznívá a směřujete do daleko klidnějího stavu. Pokud vám narůstá adrenalin, můete se při stresu dokonce _cítit výborně_. Toto vysvětluje také jev populárně známý jako adrenalinový vzestup a následný pád (adrenaline rush/adrenaline crash). Pokud máte v ilách hodně kortizolu, projeví se dalí nepříjemný vedlejí účinek: prodluuje se čas na vzpamatování se z dávky adrenalinu. V tomto smyslu je vazba mezi adrenalinem a kortizolem vzájemná: adrenalinová křivka ovlivňuje kortizolovou a naopak. Obrázek 3 se snaí tuto reakci zachytit zobrazením reakce tří lidí na fyzické cvičení. Vimněte si, e čím těí deprese (která se projevuje vyí hladinou kortizolu, jak si za chvíli ukáeme), tím déle tělu trvá, ne se dostane do normálního stavu. ^ ^ ^ | | | | @@@ | @@@ | @@@ | @ @ | @ @@ | @ @@@ | @ @ | @ @ | @ @@@ | @ @ | @ @@ | @ @@@ | @ @ | @ @ | @ @@@ | @ @ | @ @@ |@ @@@ | @ @ |@ @ | |@ @ | | ---------------------> -----------------------> ---------------------------> Zdravý Mírná deprese Závaná deprese Obrázek 3: Křivka hladiny adrenalinu pro zdravého člověka, mírně depresivního a se závanou depresí. Zdravý mozek nikdy nepotřebuje příli mnoho adrenalinu, dokonce i v nebezpečných situacích, take občasné negativní efekty jsou příli krátké na to, abyste si jich vimli. Zdravý člověk se tedy málokdy bude cítit stresován (pokud vůbec). Navíc, protoe to jak se cítíte dobře je ovlivněno zejména celkovým mnostvím neurotransmiterů které jsou k dispozici, bude se zdravý člověk cítit jako v extázi, pokud mezi neurotransmitery přidáte adrenalin. Toho lze dosánhout fyzickým/dechovým cvičením, co je známo jako "běcova extáze" (runner's high). V jistém smyslu to je jakoby mozek byl přeplněn neurotransmitery. (Depresívní osoba tuto "běcovu extázi" nebude cítit. Ve skutečnosti by tito lidé měli být zvlá obezřetní se cvičením, jak dále podrobněji popíu). Abychom dokončili vysvětlení toho, jak chronický stres způsobuje deprese, zbývá ukázat jetě jeden závaný faktor: vysoké hladiny stresových hormonů postupně sniují schopnost mozku produkovat serotonin. Podívejte se na Obrázek 4, vidíte e chronický stres sniuje maximální běnou kapacitu mozku. O přesném mechanismu, jak k tomu dochází, zatím stále nepanuje shoda. Obecně se ale předpokládá, e klíčem je spánek. Vysoké hladiny stresových hormonů znamenají méně spánku, který je nezbytný k tomu, aby mozek obnovil svoji schopnost produkovat serotonin. Na úrovni spekulací: poslední výzkumy naznačují e fyzickou příčinou deprese je "neuronová smrt". Navíc to vypadá e opačný proces, _neurogeneze_, je kllíčovým faktorem pro uzdravení, a u zdravých osob se to děje přirozeně [3, 6]. Navíc se zdá, e spánek je zásadní pro to, aby se neurogeneze uskutečnila. Pokud by tomu tak skutečně bylo, mohli bychom říct, e deprese vzniká tím, e zvýené hladiny stresových hormonů způsobují mení mnoství spánku, co dále vede k poklesu schopnosti mozku se regenerovat. ^ | _________ | _______/ | / |====================== | ______/ ======== |_______/ ========== | | | | | | @@@@@@@@@@@ | @@@@@@@@ -------------------------------------------> Obrázek 4: Pokud nároky ("-") překročí maximální běnou kapacitu ("="), zapojí tělo stresový systém - zde reprezentovaný adrenalinem ("@"). Problém je, e stresové hormony negativně ovlivňují maximální kapacitu mozku. 2.3. Vývoj deprese V této fázi ji víte vechna fakta nezbytná k tomu, abyste pochopili, jak se deprese vyvine. Negativní vliv stresových hormonů na maximální běnou kapacitu mozku je klíčem který spustí _náběhový_ proces který pak ji způsobí e se deprese sama udruje, jako pozitivní zpětná vazba. Pojďme zpět k Obrázku 4. Představte si e chronicky překračujete své limity, čím přinutíte tělo soustavně pouívat stresové hormony pro náhradu nií hladiny serotoninu. V delím období tedy bude maximální kapacita sníena, co způsobí, e tím více budete pouívat stresový systém; a kvůli těmto stresovým hormonům ve vaich ilách nebude mít mozek ádnou anci se obnovit, a vae maximální kapacita bude jetě dále klesat. Zní to velmi mechanicky, ale řekl bych, e toto je _klíčový faktor který vede k vývoji plné klinické deprese_. Bohuel, toto je také něco čeho si větina lékařů není vědoma. A pokud se stále poohlííte po "psychologických" vysvětleních tohoto onemocnění, teď je ten správný čas zařadit je do naeho obrazu. Psychologie hraje roli u faktorů, které vedou k počátečnímu poklesu vaí pracovní kapacity, ale od jisté doby se problém u jen přiivuje sám ze sebe. A toto je důleité vědět abyste byli schopni vyhnout se této klesající spirále. I kdy grafy mohou navodit dojem, e jde o jev který vzniká velmi rychle, ve skutečnosti vývoj tohoto stavu typicky trvá mnoho let. A co víc, postupný vzrůst úrovně stresových hormonů ve vaem těle poskytuje velmi dobré varování předem, jen kdybyste uměli toto varování rozpoznat. Teď uvedu základní popis toho co lze očekávat (a co dělat!) v kadé z fází tohoto procesu. Mějte ale na paměti e různí lidé mohou mít různé příznaky, take vá konkrétní případ se můe liit. * V úvodním stádiu deprese nemusí být vůbec pociována jako deprese. Teoreticky můe být naměřeno malé mnoství stresových hormonů, vá krevní tlak můe být vyí ne normálně, ale v praxi je v této fázi těké odliit um od signálu. Subjektivně se můete cítit unavenějí a skleslejí, zvlátě v těch obdobích, kdy vám klesá hladina adrenalinu. Ale větina lidí by o sobě neřekla, e se cítí depresivně. Také můete začít spát méně ne obvykle a můete se cítit ne úplně čerstvě kdy vstáváte. Problém zatím není příli váný, myslím e větina lidí se můe vyléčit sama, například tím e si vezmou delí dovolenou a postarají se o to, aby dobře spali. Jsou jisté indicie, e malá míra cvičení, je-li vykonáváno správně, můe v této fázi pomoci. Ale přečtěte si nejprve kapitolu 3 v druhé části předtím, ne zahájíte nějaké pravidelné cvičení. Ve skutečnosti bych raději doporučil vůbec nezačínat cvičit ne riskovat e cvičení přeenete a jetě zhoríte svůj stav. Vím e tento názor jde proti některým obecně známým názorům, ale _sporty jako takové mohou zhorit depresi_. Pokud teď nevěříte, čtěte podrobně obě části tohoto dokumetu a porozumíte, co tím myslím. * Jak se mnoství stresových hormonů zvyuje, začnete cítit některé jejich negativní vedlejí účinky. Toto je značně individuální, ale větina lidí začne mít problémy s trávícím systémem, bolesti hlavy, a mít častějí noční můry. Stres oslabuje imunitní systém, take lidé jsou i častěji nemocní [7]. Jen menina lidí má poruchy spánku [8], ale je to také dobrý ukazatel zvýené hladiny stresových hormonů. Měly by být kontrolovány objektivní příznaky jako je krevní tlak: bude určitě vyí ne normálně, a dobrý lékař si toho neopomene vimnout. V této fázi jednoznačně spíte méně ne normálně, probouzíte se brzo ráno, cítíte se unaveni a "líní" vstávat. Subjektivně si můete vimnout, e neproíváte věci tak silně jako dříve: cítíte se prázdní, mrzutí a určitě "depresivní" po větinu času. Ostatní subjektivní přiznaky zahrnuji snienou chu k jídlu, na sex, pocity viny, nízké sebevědomí, a oddtaitost od přátel a koníčků [9]. V této fázi nesmíte být se sebou spokojeni. _Nejlepí co můete udělat je navtívit svého lékaře_. Také vezměte v úvahu, e jste svůj mozek přetěovali. Opravdu mu dejte odpočinout: vezměte si dlouhou dovolenou, ujistěte se e spíte dobře, a vyhněte se přibírání dalích zodpovědností. V této fázi jsou velmi efektivní antidepresiva, zejména jsou-li kombinována s drobnými změnami ivotního stylu (_a je to dalí důvod k návtěvě vaeho lékaře!_). * Jak náběh deprese pokračuje, dostanete se do stavu, kdy je nemoné si nevimnout, e něco je určitě patně. Tady mnoho lidí začne mít problémy s nervozitou, stresem, návaly hrůzy, zrychleným dechem, psychózami a podobně. Vá spánek bude určitě nepravidelný, budete mít vysoký tlak, a vae schopnost práce bude váně naruena. _V této fázi byste měli určitě vyhledat pomoc odborného lékaře_! Zejména nepředpokládejte e vá praktický lékař bude kvalifikován se o vás postarat. Můe být, ale nemusí. Nanetěstí větína lékařů stále nerozumí tomu, co se děje. Moje zkuenost v této oblasti je dost patná: strávil jsem rok přecházení od doktora k doktorovi, problém se stále zhoroval, a dostával jsem vechny moné druhy patných rad. Zkrátka: _musíte se zastavit_. Vae maximální kapacita bude pravděpodobně tak nízká, e nebudete schopni pracovat na plný úvazek. ádejte lékaře speciálně o antidepresiva. V zemi kde iji, v Holandsku, je toto do značné míry tabu, take v závislosti na tom kde ijete, musíte přesvědčit vaeho lákaře aby nebyl skoupý nebo tvrdohlavý. Pokud doporučí abyste začali cvičit, _ignorujte toto doporučení_. Je to velmi dobrý ukazatel toho e lékař vůbec neví co se děje. Také byste měli změnit svůj ivotní styl. Kapitola 3 popisuje moje osobní zkuenosti v tomto směru. * V závěrečných stádiích je maximální kapacita prakticky nulová a úroveň stresových hormonů tak vysoká, e lide přestanou mít schopnost fungovat. Tuto fázi klinické deprese je velmi těké popsat slovy, ale pokusím se. Úzkost se přemění na "oheň", který trvale spaluje vai hlavu; cítíte se zoufale, víc ne tomu bylo kdykoli předtím ve vaem ivotě, a jakobyste u nikdy neměli být astni; budete mít určitě sebevraedné sklony, a ke skutečnému plánování sebevrady nebo dokonce k pokusu o sebevradu (co se bohuel někdy i podaří). V této fázi lidé mohou sotva spát, pokud vůbec. Vnějím světm je fakt e klinicky depresivní osoba je v podstatě omezena na lůko často patně interpretován. Lidé si často myslí e deprese je jednodue stav apatie. Spíe naopak: vzpomeňte si, e krevní tlak a frekvence srdečních tepů depresivní osoby jsou extrémně vysoké. Spíe ne apatie je deprese ohromný oheň který neustupuje a který vás spaluje zevnitř. Nanetěstí teprve v této fázi lidé konečně zjistí, e potřebují pomoc odborníka. Nicméně, k vyléčení potřebuejte udělat drastické změny svého ivotního stylu. _Nejdůleitějí je, e v této fázi potřebujete péči klinického psychiatra_. ^ | | | @@@@@ | @@@@@ |===== @@@@@ | ===== @@@@@ | ===== @@@@@ | ===== | @@@@@ ===== | @@@@@ ===== |@@@@@ ===== | ===== | ===== ------------------------------------------------> Obrázek 5: Vznik plně rozvinuté deprese: Jak úroveň adrenalinu klesá, maximální kapacita se sniuje, co nutí tělo produkovat více adrenalinu, a tím začíná sestupná spirála. 3. DEJTE SVÉMU MOZKU ANCI: OSOBNÍ PŘÍBĚH Nedávno jsem viděl film "Sideways". Pokud jste neviděli, zkuste to: je to dobrý film a vypráví zajímavý příběh. Jeho platnost pro účely této diskuse pochází z faktu, e hlavní postava je chronicky depresívní po několik let. Při sledování filmu jsem si říkal, e pravděpodobně bude depresivní po mnoho dalích let (bez ohledu na happy end), protoe z hlediska deprese byl jeho ivotní styl hrozný! Pointa této odbočky od tématu je, e mnoho lidí s depresí není správně léčeno. Antidepresiva přivedla revoluci v přístupu medicíny k léčbě deprese, a přestoe obecně jsou efektivním a nezastupitelným nástrojem, jejich pouití jako jediného prostředku často vede k zanedbání doporučení ohledně změny ivotního stylu. Toto je zvlátě důleité u závanějích depresí, kde léky nemohou způsobit ústup nemoci. V následujících sekcích popíu, které změny v ivotním stylu jsem musel udělat, abych se vyléčil z deprese. Nejprve ale dvě důleité poznámky: * Musíte být blázen pokud berete Internet jako náhradu lékaře. _Máte-li deprese, měli byste se léčit u odborníka! Jen ten vám poskytne dohled a doporučení nejvhodnějí pro vá konkrétní případ_. * Tato doporučení jsou určena pro lidi se závanou depresí, a jsou přehnaná pro mírně depresivního člověka. Pokud jste měli mírnou depresi, pravděpodobně budete následující návod povaovat za příli striktní. Uvaujeme-li mírné deprese, máte absolutně pravdu. Abyste se mohli vyléčit z deprese, musíte nejprve porozumět problému. Pokud jsem byl úspěný v předání svých poznatků, měli byste teď chápat nejdůleitějí aspekty: vyhnout se vzestupu úrovně adrenalinu a zajistit si dobrý spánek v dostatečné míře. V praxi můe být dosaení těchto cílů daleko těí ne se zdá. Trvá to nějaký čas, ne se člověk naučí pozorně naslouchat svému tělu. Navíc, je snadné padnout do "adrenalinové pasti", protoe lidé se nechají oklamat okamitou pozitivní odměnou (náběh adrenalinu), ale nezvládnou si pak toté spojit s opoděným negativním efektem (pokles adrenalinu). Následující tři sekce pokrývají tři různé aspekty změn ivotního stylu. První kategorie se zabývá obecným doporučením ktere kadý musí dát. To bylo pro mě nejtěí vstřebat, zejména proto e jsem se musel oprostit od dlouho zaitých mýtů o významu fyzického cvičení (který jak jsem si jist vzbudí asi největí rozruch mezi čtenáři). Dalí sekce se zaměřuje na denní rutinu. Přestoe jsem ze své povahy hodně flexibilní, rychle jsem poznal, e můj lékař měl dobrý důvod trvat na tom, abych zde dodroval to co poaduje. A nakonec, třetí sekce dává rady pro dobrý spánek. Nejsou v podstatě specifické pro klinickou depresi, ale jsou pro tyto pacienty zvlá důleité. 3.1. Obecná doporučení pro ivotní styl. Tady jsou obecné tipy které by _vdycky_ měly být součástí kadého dne. Můe nějakou dobu trvat ne si na to zvyknete, ale časem to bude vae druhá přirozenost. Navíc mějte na paměti, e deprese není jen dvoustavová: stejná doporučení jsou platná pro zdravé lidi, kteří i takovými chtějí zůstat. Samozřejmě zdravý člověk je nemusí dodrovat úplně striktně, ale kadopádně tvoří platná doporučení k dobrému ivotnímu stylu. * Vyhýbejte se vzruení jako čert kříi! Toto je asi nejdůleitějí. Vzruení znamená adrenalin, a jak u teď asi vidíte, je důleité sníit hladinu tohoto hormonu. Straňte se činností které vás učiní momentálně tastnými a které jsou často vzruující a plné adrenalinu - tyto způsobí, e se později budete cítit jetě hůře. Tento konkrétní příklad také ukazuje, jak je mnoho takzvaných odborníků naprosto nekompetentních pokud jde o depresi, a pravděpodobně poskytnou pacientům patnou radu. Myslím tím zejména ty naivní psychology kteří zakládají svoji radu na doporučení typu "musíte dělat to u čeho se cítíte dobře" (připomíná to skutečně mýtus psychologie). Je pravda e radost je důleitá, a základem je nalezení aktivit, u kterých se cítíte dobře. _Ale:_ je potřeba obezřetně hodnotit, jestli ten subjektivní "dobrý pocit" není náhodou způsoben jen návalem adrenalinu. Dobrý odborník vám pomůe poznat rozdíl, a časem toho budete schopni i sami. * Nespěchejte! Spěch znamená adrenalin: podívejte se na předchozí příklad. V praxi je těké se vyhnout spěchu, ale můete udělat ve pro to, abyste si aktivity plánovali tak, abyste minimalizovali vznik takovýchto situací. Pokud potřebujete chytit vlak nebo autobus, nedělejte to na poslední chvíli. Je lepí čekat pět minut ne se honit. Vypněte telefon - zabrání vám to k němu běet. Pouívejte záznamník. A nebojte se, e se bez vás svět přestane otáčet. * Pozor na sporty! Tohle pro mě bylo asi nejtěí na pochopení. U sportu jsem se cítil dobře a myslel jsem, e se z deprese můu "vysportovat". Teď u vím víc. Problém se sportem je, e vám dá okamitý dobrý pocit, a tento často interpretujeme jako e se deprese zlepuje. Ale tento dobrý pocit je způsoben zejména adrenalinem, co je jen iluze. Navíc, protoe pokles můe trvat u nemocných delí čas, mnoho lidí si nespojí opoděnou negativní odezvu s tou fyzickou aktivitu, kterou provozovali před několika dny. A tak mýtus přetrvává. (Jsou ovem situace, kdy sporty mohou depresi pomoci. Prosím čtěte kapitolu 3 v druhé části.). * Naslouchej svému tělu, ne mozku! Důvod je samozřejmě ten, e adrenalin můe způsobit e se mozek cítí dobře, i kdy zároveň dostává tělo do otáček. V praxi mnoho lidí má problém rozpoznat co jim tělo říká. Ze začátku můe být nezbytná pomoc dobrého fyzioterapeuta. * Odpočívej po kadé aktivitě! Toto je důleité pro pokles hladiny adrenalinu. Ale, pamatujte si, e kdy stres odeznívá, cítíte nepříjemné vedlejí efekty stresu. Ze začátku můe být velmi těké odpočívat: ve váných případech lidé maji takové krize neklidu, e se mohou ukousat. Přesto se musíte bránit nutkání začít sportovat nebo dělat jinou fyzickou aktivitu! Příznaky poklesu je těké vydret, ale touto fází je třeba projít pro vyčitění vaeho těla od adrenalinu. Natěstí po této úvodní fázi u nebudete mít krize neklidu vdycky kdy začnetete odpočívat. V kadém případě se ujistěte, e několikrát denně odpočíváte, zejména po obědě (stará dobrá "siesta"), a po kadé fyzické aktivitě. Pokud máte pocit e vám takovéto chování připomíná to, jak se léčí drogově závislí, máte pravdu. Adrenalin můe být přirozená droga produkovaná mozkem, a účinky jeho nadměrného pouívání nejsou nepodobné účinkům kokainu nebo heroinu. Nemůu udělat přesnějí srovnání, ale třeba někdo ze čtenářů, kdo má zkuenosti jak s depresí, tak s drogovou závislostí, bude tak hodný a popíe podobnosti a rozdíly. * Nedělejte více činností zároveň! Mějte zvlátě na vědomí, e i kdy jste tohle třeba dělali po celý ívot, bude nějakou dobu trvat, ne rozpoznáte vechny souběné činnosti, které jste byli zvyklí poadovat po svém mozku! Několik příkladů pro začátek: poslech hudby při dělání domácích prací, putěná televize na pozadí nebo čtení novin u snídaně. Paralelní činnosti kladou velké nároky na mozek. Nemyslete si, e kdy děláte dvě věci zároveň, bude ve hotovo rychleji a tím i s mením stresem pro vá mozek. Předpokládejme, e E(a), E(b) a E(a+b) jsou mnoství úsilí potřebných k vykonání činností "a", "b" a "a a zároveň b". Mějte na paměti, e platí E(a+b) > E(a) + E(b). * Dělejte relaxační cvičení! Tímto myslím věci jako meditace a jóga. Skutečně fungují, přes vechny stupidní věci typu New Age, které je obklopují. Pokud nemůete vystát tyto "duchovní" aspekty, najděte si dobrého odborníka, který v ně nevěří. Osobně si myslím e jedna z nejvíc relaxačních věcí, které můete dělat, je leet jen tak na slunci. Tohle samozřejmě není pouitelné vdy, například je-li zima nebo pokud ijete ve studené oblasti. Ale pokud můete, tohle dělejte tak často, jak je to bezpečně moné (ale berte v úvahu obvyklá doporučení o nebezpečí spálení, samozřejmě! Jako u veho, míra je klíčový faktor). * Vědomě usilujte o to, abyste dělali věci s potěením! Tohle můe znamenat značné mnoství vymývání mozku (brainwashing), ale idea je, e si před kadou činnosti, bez ohledu na to jak malou, řeknete "Tohle dělám rád". Nejlepí je říct si to nahlas. Takté, dělejte jen ty věci, u kterých opravdu cítíte potěení, kdy je děláte. A dělejte je jen tak dlouho, dokud to potěení přetrvává. Jakmile ztratíte zájem nebo se cítíte unaveně, přestaňte. * Uívejte odpovídající léky! Pokud si teď říkáte, e antidepresiva jsou zlo, zkuste se správně informovat. Pravda je, e moderní léky jsou účinné a obecně bezpečné (mluvím zejména o SSRI a novějích třídách [10]). Mají vedlejí účinky, ale tyto jsou obvykle mírné a větinou únosné ve srovnání s onemocněním samotným. Nejlépe si je nechte předepsat od klinického psychiatra: mají obvykle dobré informace o vedlejích účincích a mohou vybrat ty, které jsou vám nejvíce přizpůsobeny. Kromě toho pamatujte, e antidepresiva obvykle vyadují okolo tří týdnů ne začnou účinkovat. Tři týdny jsou jako věčnost pro někoho s depresí, ale nepřestávejte je brát jen proto, e nevidíte okamitý účinek. 3.2. Denní rutina Nyní udělám stručný popis typické denní rutiny. Tato doporučení předpokládají osobu ve váném stavu, ale jsou dobrá i pro méně váné případy. Také se zlepením situace není nutné být tak striktní jako v počátečních fázích. * Najděte si čas na ranní aktivity. Určitě nechcete své tělo rozpumpovat hned jak se probudíte! Dejte si čas na vstávání, sprchu, oblékání a snídani. Pokud vám tyto činnosti zaberou méně ne hodinu a půl, provádíte je příli rychle. * Jděte na ranní procházku. Mylenka je jít na "kvalitativní procházku". Vímejte si barev kolem sebe, pachů, zvuků, tvarů, lidí, atd. Pomůe vám to rozptýlit mylenky, vyhnout se posedlému přemýlení které obvykle doprovází depresi. Take, protoe musíte omezit fyzickou aktivitu, ranní procházka je důleitá, aby vae tělo spálilo nadbytečné cukry. Procházejte se půl hodiny, a nezapomeňte: dalí půl hodiny odpočívejte! Vzpomeňte si na Obrázek 3: vaemu tělu trvá déle ne se dostane zpět do normálu. * Najděte si činnost, která vám působí potěení. Pamatujte na to, e deprese zasahuje ty části mozku, které jsou zodpovědné za soustředění, plánování a organizování. Z toho důvodu je třeba najít aktivity, které nejsou na těchto schopnostech závislé. Toto se můe ukázat jako hodně těké, protoe lidé s depresemi jsou obvykle ti, jejich koníčky jsou závislé na soustředění. Zapomeňte na čtení, psaní a Internet. Potřebujete něco jako zahrádku, malování nebo pozorování ptáků. Jen pozor na to, aby to nebylo zároveň fyzicky náročné. V pozdějích fázích můete dělat i některé věci jako třeba sledování televize. Jen se vyhýbejte vzruení. Například byste neměli chodit do kina, nemluvě o sledování zpráv! Místo toho sledujte dokumentární filmy nebo hloupé sitcomy. * Jezte správně a vyhýbejte se těkým jídlům. Trávení klade také velkou zátě na tělo, take je lepí mít víc jídel ne velká jídla. Také deprese není zrovna dobré období na přemýlení o dietě. Jezte dobře, abyste měli potřebné iviny. Někteří lidé také zdůrazňují důleitost pitného reimu. Důvodem je e dehydratace je stresující jev, čili spoutí mechanismy, kterým se chceme vyhnout. * Dopřejte si siestu. I kdy nemůete spát, je důleité si na nějakou dobu lehnout, ne je vae tělo (relativně) odpočaté. Vichni máme po obědě přirozený útlum, a je koda e moderní společnost opustila zvyk mít siestu. 3.3. Rady pro dobrý spánek. Závěrem uvedu několik rad jak dosáhnout dobrého nočního spánku. Jsou zvlá důleité při depresích, ale také platí pro kadého. * ádné aktivity před spaním. Měli byste se za kadou cenu vyhnout adrenalinu ve své krvi před spaním. Zejména opatrně s čímkoliv vzruujícím nebo stresujícím. Ano, to se týká větiny televize a dokonce i čtení! Vyhněte se fyzickému cvičení před spaním. A mějte vdy na paměti e osoba s depresí potřebuje delí čas, aby se z fyzického úsilí vzpamatovala. I zdraví lidé by se měli vyhýbat fyzické aktivitě několik hodin před spaním. * Mějte stabilní večerní rutinu. Zkuste jít pokadé do postele ve stejný čas. Vichni víme, jak práce na směny nebo jet-lag ovlivňuje spánek: nezkouejte toto emulovat tím, e budete chodit spát pokadé v jinou dobu. * Dejte svému tělu čas na odpadnutí (crash down). Nemůete usnout pokud máte v krvi příli mnoho adrenalinu. Můe to trvat (i hodiny), ne "odpadnete", a lidé často leí a čekají, a spánek přijde. Problém je, e po nějakém čase se snadno dostanete k posedlým mylenkám e nemůete usnout, co vás téměř jistě udrí v bdělém stavu. Mylenka je připravit se na spaní a teprve kdy u "odpadnete" a cítíte se unaveně. Ne jdete skutečně do postele, lehněte si na nějakou dobu (i třeba v atech), dokud se necítíte klidně a unaveně. * Jděte spát brzo. Pro toto je několik dobrých důvodů: nejdůleitějí je být schopen se vzbudit sám a ne pomocí budíku. Ale také vyhnout se fungování mimo dobu slunečního cyklu, a dát tělu čas "odpadnout". * Vae lonice a je vaí svatyní. Nedělejte si z lonice kancelář. Vyhraďte speciálně jeden pokoj pro spaní, a udrujte jej tak nezaplněný, jak je to jen moné. 4. PROCES REKONVALESCENCE. V závislosti na vaem věku, obecném zdravotním stavu, závanosti deprese, a jak dlouhou dobu uzdravování pokračuje, trvá typicky mezi dvěma měsíci a dvěma lety ne se z deprese úplně dostanete. Nezoufejte, protoe to neznamená, e během celé této doby se budete cítit tak patně, jako na začátku. Prvních několik měsíců je nejhorích, ale pak se věci začnou postupně zlepovat, a časem získáte zpět svoji radost a normálnost. Navíc pamatujte, e negativní účinky deprese cítíte, jen kdy překročíte svoji mez: musíte být jen trpělivi a uvědomit si, e vá limit je ze začátku velmi nízký. Během vzniku deprese jste pravděpodobně strávili roky tím, e jste spali méně ne je normální. Během kritické fáze klinické deprese jste skoro nespali (pokud vůbec). Protoe se mozek obnovuje během spánku, nemělo by být překvapením, e velký spánkový deficit musí být nahrazen neobvyklým mnostvím spánku. A to se skutečně děje. Můe to trvat mnoho týdnů nebo měsíců, ne vae tělo úplně odpadne, ale a se to stane, budete se cítit tak unaveně, jako nikdy v ivotě. A začnete spát jako jste nespali od doby kdy jste byli děti. Není neobvyklé spát po několik týdnů 10, 12 nebo i 14 hodin denně. Nebojujte proti tomu! Po této době se spánek postupně zkrátí na normální délku. Ale během celé rekonvalescence budete stále spát o něco víc ne těch obvyklých 7-8 hodin. Znovu: je důleité nebojovat proti tomu. Navíc, snate se nezkracovat spánek: je lepí probouzet se přirozeně ne budíkem. Zejména z tohoto důvodu doporučuji chodit kadý večer spát brzo. Obrázek 6 ukazuje jak by rekonvalescence mělapo kračovat co se týče vaí maximální normální kapacity: z počáteční téměř nulové hodnoty se pomalu začne zvyovat. Také si vimněte, e mnoství denní aktivity se musí pomalu zvyovat. Měli byste svému mozku pomáhat v rekonvalescenci: Jako přirovnání si představte rehabilitaci po zranění končetiny: je třeba pomalu a postupně přidávat aktivitu, ale nepřekročit hranici. Toté se děje s mozkem. Jdete-li večer spát, měli byste se cítit dostatečně unaveně, ale ne neklidně. Pokud nespíte dobře, a ráno se cítite stresováni a neodpočatí, pravděpodobně jste den předtím dělali příli mnoho činností. Ale nepadněte ani do pasti na opačné straně - dělat příli málo. Pamatujte - svému mozku musíte trochu pomoci. Jak rekonvalescence pokračuje, uvidíte e můete provádět i činnosti závislé na soustředění a po delí čas. Také vae subjektivní nálada se zlepí. Od jisté doby budete moci znovu začít pracovat, třeba ze začátku jen pár hodin denně, ale postupně více, a na plný čas. A konečně, vae nálada se pomalu začne přibliovat normálu. Získáte pocit "plnosti", něco co je někdy nazýváno "ivotní elán". Co se týče fyzické aktivity zjistíte, e mnoství času potřebné na to, aby se vae tělo dostalo zpět do normálu se bude zkracovat, jak je ukázáno na Obrázku 3. Také budete cítit, e jste schopni dělat intenzivnějí fyzickou aktivitu (třeba chodit rychleji) bez toho, aby vám srdce nadměrně tlouklo. To znamená, e ke konci můete dělat i mírnějí sporty. Jen opatrně, abyste nezačali příli brzo: pokud to ovlivní vá spánek, zkrate mnoství sportu. Také si přečtěte kapitolu 3 ve druhé části ne začnete znovu cvičit. A poslední poznámka: ke konci rekonvalescence vám malé mnoství adrenalinu způsobí, e se budete cítit velmi dobře, "jako noví". Nenechte se tím zmást. Nechte si změřit tlak, jestli u je skutečně normální. Zkuste také strávit několik dní relaxací: vyhněte se intelektuálním aktivitám a fyzickému cvičení. Pokud nebudete cítit negativní vedlejí efekty odlivu adrenalinu, pak ten dobrý pocit byl skutečný a ve vaem krevním systému není příli mnoho adrenalinu. A nakonec, pokračujte v uívání léků jetě po nějakou dobu, kdy si myslíte, e u jste vyléčeni. Buďte si vědomi, e kdy zastavíte léčbu předčasně, několik let před vámi je riziko návratu depresí. ^ | | | ===== | ====== ____ | ====== _____/ | ====== _____/ | ====== _____/ |====== _____/ |______/ ---------------------------------------> Obrázek 6: Jak rekonvalescence pokračuje, maximální kapacita ("=") se zvětuje, a měla by být doprovázena vzestupem denní aktivity ("-"). Ale pozor na překročení limitu! 5. ZÁVĚR. Ponaučeni z tohoto článku je prosté: deprese je fyzické onemocnění, ktere by mělo být bráno váně a léčeno hned jak se objeví první příznaky. Jako ostatní nemoci, přiivuje se na ignoranci a sebeuspokojení, co je o to tragičtějí, kdy si uvědomíte e máme lékařské znalosti na to, abychom depresi učinili problémem minulosti. Lidstvo jí trpělo ji dost. ODKAZY: [1] http://en.wikipedia.org/wiki/Dualism_%28philosophy_of_mind%29 Wikipedia: Dualismus (filosofie vědomí). [2] http://en.wikipedia.org/wiki/Cirrhosis Wikipedia: cirrhóza [3] http://www.sciam.com/article.cfm?articleID=00083A00-318C-1F30-9AD380A84189F2D7 Zkrocení stresu. [4] http://en.wikipedia.org/wiki/Stress_%28medicine%29 Wikipedia: Stres (lékařství). [5] http://en.wikipedia.org/wiki/Fight-or-flight_response Wikipedia: Reakce "bojuj nebo uteč". [6] http://serendip.brynmawr.edu/bb/neuro/neuro00/web1/Wall.html Neurogeneze v lidském mozku: fakta nebo fikce? [7] http://www.econ.uiuc.edu/~hanko/Bio/stress.html Stres a imunitní systém. [8] http://watarts.uwaterloo.ca/~acheyne/S_P.html Stránka o poruchách spánku. [9] http://www.nimh.nih.gov/HealthInformation/Depressionmenu.cfm NIMH: Deprese. [10] http://en.wikipedia.org/wiki/Selective_serotonin_reuptake_inhibitor Wikipedia: Selective serotonin reuptake inhibitor [11] http://www.nimh.nih.gov/publicat/bipolar.cfm NIMH: Bipolar Disorder |