Tak tohle téma vystihuje mých 6 let angličtiny na gymplu. Neznám žádnou normální angličtinářku. Zvlášť naše skupina to s nima vychytala, učitelů jsme vystřídali asi 5.
Loth, máš na to asi pohled z druhý strany, ale ty učitelky fakt nejsou soudný. Třeba vzpomínám na naší němčinářku, ta nás buzerovala dokonale, nikdo si nedovolil nepřinýst úkol, říct nevim se taky nedalo. Před hodinou se všichni klepali jak ratlíci, všichni na ni nadávali, fakt mi před tou hodinou bývalo špatně a byla jsem vynervovaná, když odešla, byli jsme všichni šťastný. Ale teď lituju, že nás neměla i ty dva poslední roky, za tu dobu jsem všechno zapomněla - s učitelkou, která po nás nic nechtěla. Sice to pak byly hodiny uplně bez nervů, zato jsme se nervovali, jak dáme u matury dohromady větu. A to jsme tenkrát v němčině fakt váleli a mít ji až do matury, tak perlíme.
Zpátky k těm angličtinářkám. Ty mě nervovaly naprosto stejně, ale z těch hodin jsem si odnesla minimum. Když si vzpomenu, jak se k nám chovala ta poslední, co jsme ji měli dva roky. Prý ji vyhodili odněkad z učňáku, že žáky psychicky deptala a měla hysterický záchvaty. To jsme brzy poznali na vlastní kůži, fakt horor, na mě si obzvlášť zasedla. Komunikovat se s ní nedalo, navíc byla nahluchlá. Prostě mi dělala ze života peklo. Chodila jsem před operací na autotransfuze, byla jsem psychicky v háji a ona mě akorát prudila s absencí. Když jsem tam nebyla, vždycky měla nějakou narážku, "ta "moje přijmení" si myslí, že si může dělat co chce!". Vlastně kvůli ní jsem nematurovala z angličtiny. Když se každýho ptala, jestli bude maturovat z aj, já řekla, že ne, ona nato "to je dobře". Ale kdyby tu aj aspoň uměla, my se bavili celou dobu česky o angličtině. Spolužačce vyhrožovala, že jí nepřijde k maturitě
Fuj, je mi z toho uplně zle.