sfera.pravy.net

[Mo Cuishle]

Lezete někdo? Jak dlouho? Jak jste se k tomu dostali? Jaké máte za sebou cesty? Báli jste se někdy o "holej"?
Prostě vše o lezení.

Já jsem začala teda teď, takže za sebou zatím nic nemám (za 2 lekce lezení jsem si vylezla 4 v teniskách na skále a dneska několik 4+ na stěně), ale musím říct, že je to sport, který mě skutečně nadchnul! Mám teda strašný strach z výšek, ale to je možná to, co mě na tom baví.. překonávat sama sebe. Vždycky když už jsem v nějaké výšce, tak se začnu strašně bát, jak jsem vysoko... začnu křičet, že se bojím, ale lezu dál (taky mám hodně hustýho trenéra - přítele - ten mě prostě nenechá jít dolů, dokud nevylezu cestu celou, prostě dokud to nevylezu, nepustí mě, i kdybych brečela..třeba dneska.. už mi chyběl kousek, ale už bych to vzdala, protože jsem se fakt šíleně bála a přišlo mi, že nemám kam stoupnout ani se kde držet) ale on mě prostě nenechal a byl na mě hodně tvrdej, dokud jsem nevylezla ke stropu a nakonec jsem vylezla )

S tím taky souvisí moje další otázka? Měli jste strach z výšek/pádu? Máte ho pořád? Za jak dlouhou dobu vás opustil?

Vždycky když lezu, mám pocit, že už nikdy víc, že už nikdy nepolezu, ale jakmile se mi to povede, tak mám tak úžasný pocit euforie a těším se na další cestu. Příště už bych chtěla zkusit vylézt nějakou 5ku nebo 6tku.

Doufám, že tu nejsem sama, koho tenhle sport nadchnul... ale vlastně ještě lenore, že jo

_________________
Bye

[sun Topic]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by sun Topic on Thu 16.10.2008 19:01; edited 1 time in total

[sun Topic]

a vyska... najmenej som liezla 9-12m, najviac okolo 200

[Mo Cuishle]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Bye

[Geike]

nevím jestli tomu co dělám já se dá říkat lezení...ale v podstatě se tomu věnuju od prváku na střední, kdy jsem si zapsala horostěnu jako tělocvik a potkala tam kamarádku se kterou lezu dodneška...jenže vždycky lezu tak tři měsíce, než jsou vánoce a zkouškové, potom dalsí tři měsíce a pak jsou prázdniny a zase pauza. teď jsem byla v úterý poprvé po čtyřech měsících na boulderu a bylo to tak tragické, že mě možná přešla všechna chuť. je strašné vidět, kolik tomu člověk už objetoval času a výsledek prostě není.

jinak mě na tom baví to překonávání se...že člověk zkouší, snaží se a ono to nejde a pak to jednou jde. líbí se mi to jako sport, navíc jsou kolem lezení strašně sympatičtí lidi.

chodívala jsem tak půl napůl boulder - stěna, většinou dvakrát týdně (jednou boulder, podruhé stěna). a obojí má něco do sebe.

výšek na stěně se nebojím, ale když jsem byla asi dvakrát na skalách venku, bála jsem se strašlivě. vevnitř vím, že mě kamarádka jistí, věřím jí a ona už i ví, že mám ráda třeba dotaženější lano (nesnáším jak to třeba pod převisem musí zůstat volné, to mám pak pocit, že mě nejistí nic) a nikdy se mi nestalo, že by mě pustila nebo tak (což už se mi stalo - byla jsem s kámošem, lezla a náhle spadla, jenže on jaksi zapomenul jistit takže dopad byl až na zem a dost tvrdý...měla jsem tenkrát štěstí jak blázen a už bych s ním na stěnu v životě nevlezla), venku jsem byla trochu nervózní, no.

jinak teda Mo, obdiv, jestli napoprvé vylezeš 4...to je mazec. I když u tebe se tomu vůbec nedivím...fakt super

[Mo Cuishle]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Bye

[Mo Cuishle]

jinak tohle paní je hodně hustá!
http://www.youtube.com/watch?v=UDPl-aplqoU

_________________
Bye

[Willow]

ed

_________________
In the tide of hate
Throw down the counterweight
Tear up that flag and say
You’re worthy of more

Last edited by Willow on Tue 20.3.2012 10:33; edited 1 time in total

[sl.megi]

Já byla dneska podruhé na boulderu, ale na stěně a jsem uplně nadchlá. Dokonce jsem si minulý týden už koupila lezky, takže jsem je dneska poprvé vytáhla a i když jsem trpěla, tak jsem lezla . Ale nejsem tak fyzicky zdatná, takže hodně odpočívám, ale pak když si stanovím nějakou cestu a potom padání a nazouvání si těch bot to vylezu, tak je to fakt super pocit. Tohle mi na tom příjde super. Překonání sama sebe a když si myslím, že se na tom chytu neudržím a pak jo, no prostě má člověk ze sebe hned lepší pocit .

Dostala jsem se k tomu skrze přítele, který mi sliboval, že mě vezme na skály celé léto a pak to nějak nedopadlo. Nicméně minulý týden zavolal a já řekla, že jdu s něma A jsem ráda, že mě v tom podporuje a je rád a chytá mě a pomáhá mi najít nějaké dobré chyty.

Ale dneska jsem seděla ke konci už jen na lavičce, protože už jsem se nebyla schopna nasoukat do těch bot a jenom jsem s otevřenou hubou zírala na jednu skupinku, které lezly svaly všude kde mohly

Jo a výšky to je něco. Já se bojím docela výšek a nelezu ani moc vysoko, protože žíněnka není peřina. Na skálách to bude zase něco jiného. Ale z těch mám fakt respekt. Snad to příští týden výjde a bude hezky a někam vyrazíme. To by byl můj první venek

_________________
Zmáknu to!

[Mo Cuishle]

To je paráda, jak se nám to tu rozrůstá

No, já byla na skalách dneska (na žule).. v podstatě to bylo moje první lezení v přírodě, pokud nepočítám tu čtyřku v teniskách a džínách A musím říct, že to bylo ABSOLUTNĚ něco jinýho než na stěně. Na stěně už se nebojím, už si to užívám (dokonce si myslím, že už mi to docela i jde :griangel: ), ale tohle bylo zas... no hrozněj strach, vůbec to na té žule není vidět, kde je stup nebo kde se dá chytnout (skoro nikde).. když už to vypadá, že by to mohl být chyt, tak na to šáhnu a zjistím, že to vůbec nebere... no fakt jsem se strašně bála. Bylo to jak kdybych nikdy nelezla. Ale vylezla jsem nakonec 7mičku Ale zas třeba 5- a 6- mi přišly mnohem lehčí než na stěně. Ale ta sedma byla děsně těžká pro mě. To byla taková hrazda Fakt jsem to tam dotahala silou a spíš než lezení to byly shyby

_________________
Bye

[Geike]

Mo ty jsi fakt drsná teda, obdiv největší jako sedmičku na skále napoprvé...*dlouhé uznalé hmmmmmmm...*

a jak jsi někde psala, že chceš na závody za dva roky, tak podle mě bys klidně mohla dřív...nevím teda na co konkrétně se chystáš, ale znám třeba holky co chodí na boulderingové závody a lozí dýl a vůbec ne takové čísla...

jinak já byla nadšená ze stěny ve čtvrtek...byla jsem po celém dni v práci, po dvou hodinách spánku, tak jsem čekala, že to bude katastrofa největší, a ono to překvapivě bylo super...fakt jak jsem od toho nic nečekala, tak myslím že jsem lezla docela naplno a věci co pro mě byly dost těžké (rožky - já je normálně nemám ráda, jak se tam člověk musí kroutit a zapírat do různých úhlů a tak...), ale bylo to super! strašně mě bavilo, jak nad tím musím přemýšlet, vzhledem k tomu že chytů fakt nebylo nazbyt (btw, taky si občas při lezení říkáte, že to není možné, že zrovna v tom určitém místě vám tam stopro museli nějaký chyt sundat, protože "to se prostě nedá, toto"? ), tak jsem docela dumala kam ruku kam nohu a tak...a je pravda že mě druhý den bolelo celé tělo, jakože nejen záda a ruce, ale i nohy a tak...prostě znovu mi to dodalo chuť a vím že s tím určo přestat nechci, i když jsem teda pěkný lůzr na to jak dlouho lezu...ale baví mě to tak co =)

[Mo Cuishle]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Bye

[Mo Cuishle]

jinak s tím kam ruku kam nohu mám hroznou výhodu v tom, že mi Míša hodně radí (teda na skále to moc nejde, ale na stěně mi radí, jak mám dělat kroky a díky tomu dělám už i obtížnější kroky, které bych sama nevymyslela). Taky mám největší problém totiž vymyslet, jak to bude nejefektivnější, ještě mi to tak moc nemyslí a nevidím to v tom. A taky je debilní, že když někde jsi třeba ne úplně pohodlně a přemýšlíš moc dlouho, tak jak to strašně vyčerpává. Takhle jsem si jednou úplně na jedné cestě oddělala předloktí a prsty, že už jsem prostě pak nemohla jít ani jednu cestu, protože už to prostě fyzicky nešlo, což mě strašně štvalo, protože jsem to chtěla dát a už bych neudržela v ruce ani propisku, jak unavený už byly.. to mě vždycky štve na stěně nejvíc.. já bych ještě lezla, ale prostě už to nejde.

Ještě jsem se chtěla zeptat.. když jste na stěně, tak jak dlouho tam tak jste? Páč my když jdem, tak to je tak na 3 hodiny.. i na 4 někdy. Je to celkem časově náročný sport Ale jako fakt mě to baví

_________________
Bye

[Geike]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Mo Cuishle]

přesně! to se mi taky líbí.. zatím jsem nepoznala lezce, který by nebyl v pohodě.. oni jsou takoví jiní.. takoví strašně klidní vyrovnaní lidé, nenápadní.. a taky se mi nestalo, že by se někdo nad někoho nějak povyšoval. Naopak se snaží pomoct. Je to asi tím, že každý začínal a každý si pamatuje, jaký měl poprvé strach a jaké ty začátky byly.
A povzbuzování pod stěnou mě taky hrozně motivuje.. nebo když se na mě někdo kouká a ví, že lezu třeba teprve chvilku a teĎ začne třeba říkat, že to je neskutečný, jak se zlepšuju a tak, tak to když slyším, tak mě to hrozně motivuje a dám pak ještě lepší výkon

_________________
Bye