sfera.pravy.net

[terrynka]

Ja si myslim, ze nas nase odlouceni, to, ze uz nebydlim doma tak nejak stmelilo, sblizilo, ze jsme si blizsi nez kdykoliv predtim.
Je to tim, ze se nevidime kazdy den, tudiz kdyz se vidime 1x-2x do tydne, nehadame se, ale povidame si a jsme radi, ze jsme spolu.

Takze verim tomu, ze kdyz clovek "vyletne z hnizda", vztahy mezi nim a rodici se urovnaji a zklidni, clovek je pak rad, kdyz je jednou za cas vidi a naopak.

[Agnes]

Ruth obávám se že pokud pořád budeš bydlet doma, i nadále se tenhle "stav" bude přetrvávat.

žiji s mámou už asi od 13 sama, bylo to o ničem. od 13 do 18 jsem měla život plný drog, krádeží, opilectví apod takže když na to teď koukám zpětně, hrozně moc mámu obdivuji že mi nedala do pasťáku nebo tak někam, že to se mnou přežila... tehdy jsme na sebe pochopitelně jenom řvali a nic jsme nevyřešily.
zlom nastal v cca 19 letech, poté jsem se lehce uklidnila a tak jsme se začaly bavit normálně...už jsme spolu dokázaly i mluvit třeba den a nepohádat se.

nyní je stav takový že bydlíme v rodinném době opět i s otcem..oni si dělají co chtějí, já si dělám co chci (mám hodní patro pro sebe). s matkou si nemám co říct, protože jsme obě strašný svině a když se hádáme, tak na sebe obě taháme co největší špínu a snažíme se strefovat se do těch bodů, kterých víme že té druhé nejvíce ublíží. pak to akorát obě odnášíme (a vida, teď při psaní a myšlení na to brečím )
mám povahu po mámě i vzhled. jsem zákeřná a vypočítavá mrcha... a my dvě se stejnými povahami zkrátka moc nevyjdeme
máme se moc rádi, ale prostě naše komunikace nikam nevede, proto se radši jedna druhé straníme, i když ve finále bysme za sebe položily ruku do ohně. já svojí mámu miluji za vše co dokázala, co pro mně udělala a jak se mnou vše přežila,ona mně má také ráda. ale u nás platí takové to "bez sebe být nemůžou a spolu také ne" bohužel

_________________

BŮH JE MÝM DRUHÝM PILOTEM

[Ruth A.]

agnes- ty jo, do tebe bych to fakt nikdy neřekla - drogy apod.

[spanish.eyes]

u agnes me zarazi ze nevaha o sobe rict ze je svine..tezko rict jestli je k sobe tak uprimna nebo jak to vlastne je..
ja jsem mela dlouho spatny vztah s mamou,ale tak posledni dva tri roky je to cim dal lepsi,nedokazu presne rict cim to ale jak uz bylo receno tak hodne se to zmenilo kdyz jsem sla na vs do jineho mesta.ted uz si i umim predstavit ze bych se ji s necim sverila a myslim ze by mi dobre poradila kdybych o to stala.s tatou jsem nikdy problem nemela,az na to ze on me vzdycky silene rozmlazloval.sice je to hezke ze na me tak trpi ale nekdy uz se za to fakt stydim vzhledem k tomu kolik mi je
a ja jsem spis totalne odcizena se segrou,ale naprosto..a i vim ze to rodice dost trapi

_________________
She's a rainbow and she loves the peaceful life
A change of heart comes slow..
*
Je třeba žít, je třeba milovat, je třeba tvořit
(JK)

[angie.hill]

moje máma žila jsem s ní a jejím přítelem od 4 do 17 let, moje máma je hodný člověk, naivní...naivní až hloupá (to mám po ní), celou dobgu dávala přednost svému partnerovi. Ne doslova přede mnou ale sama před sebou. I když vím, že mě určitě moc miluje, nikdy mi to nedávala a nedává najevo, ke všemu potřebuje znát jeho názor, což v konečném výsledku dopadá katastrofálně. zvlášt když se něco týká mě...on mě totiž pouze "toleroval". Nejradši by byl, kdybych se odstěhovala hned tehdy když jsem byla malinká,ale to jsem samozřejmě jako malé dítě nemohla víciti a pochopit, takže mi to došlo až v 17-ti, kdy jsem si zabalila věci a začala se o sebe starat sama. Už to jsou tři roky, nikdy jsem se domů nevrátila (na delší dobu), jsem za to ráda. strašně moc mě to posunulo....jezdím tam na návštěvy a hrajeme tam divadýlko na štastnou rodinu...máma z odchodu vyní mě, že jsem extrémista. ten prvotní motiv, kdy ten kretén říkal "at se sbalí a vypadne, ja ji tady nechci..." už zapoměla....tohle zase nezapomenu nidky já jí.

[Mo Cuishle]

já mám s našima pozitivní a asi i čím dál lepší vztah. Sice moc toho o mně asi neví (třeba vůbec ani netuší, že se připravuju na nějakou soutěž .. a ani jim to říkat nebudu leda kdybych přivezla nějakou medaily, tak pak), ani neznají moje přátele, nikdy jsem je neseznamovala ani se svýma přítelama, ale ono to tak je dobře, protože oni jsou hrozní plašani a hodně konzervativní (nechápu, po kom já jsem takový extrémista, co chodí z extrému do extrému ) a půlka věcí by se jim nelíbila, takhle aspoň vycházíme spolu v pohodě. Oni mají takový svůj svět a já je nechci zatěžovat se svými problémy atd. Jezdím tam sice hodně málo a trochu se za to stydím, protože oni by moc chtěli, abych jezdila víc. Na jednu stranu mě to mrzí, že jsem taková špatná (a navíc jediná) dcera, ale na druhou stranu pro mě to tak stačí (navíc i když tam jezdím málo, tak většinou pokaždé dojde k nějaké hádce většinou kvůli hrozné blbosti..resp. něco udělám, co se jednomu z nich nelíbí, třeba špatně postavím rychlovárnou konvici, že "jde pára do světla" atd ).. třeba bych je chtěla i vidět víc, ale oni sem nepřijedou a já u našich po pár hodinách nemám co dělat a nebaví mě to tam. Navíc se pak musím rozhodovat, jestli pojedu k našim (kde mám jen jednu kamarádku, se kterou se ani nevidím pokaždé, protože dělá na směny) nebo jestli se uvidím s přáteli v Praze, na které přes týden nemám čas.

_________________
Bye