sfera.pravy.net

[Jana]

..

Last edited by Jana on Fri 13.6.2008 22:52; edited 3 times in total

[Ruth A.]

Jana wrote:

já bych to tak nehrotila, on příjde správný čas kdy budeš vědět proč odejít

tak to nechápu, cožpak já nevím "proč" odejít?

[sl.megi]

Já s našima měla vždycky pěkný vztah, ale musím říct, že odjezdem z domu se opravdu vztahy utuží a domů se vždycky těším. I když po pár dnech mi to zase začíná trochu vadit, podobně jak Geike už jsem asi zvyklá na svůj režim, na jinčí prostředí a věci takové a makové. To se pak zase těším do Brna

Ale že by bylo nějaké odcizení, to nepozoruju, s mamkou si zajdem třeba na nákupy a vždycky si pěkně popovídáme, já vyslechnu ji a ona mě. S taťkou se tak moc nevídám, ale občas taky zajdu na kafe nebo si napíšem na icq.

_________________
Zmáknu to!

[Mari]

s tatou temer vztah nemam, nemame si co rict...
s mmko je to o 100% lepsi, do tech 15-16 nic moc, ale od ty doby, co jsem na intru si muzeme rict skoro vsechno a mame skvelej vztah

_________________
♪♪♪

[honey]

Dřív jsem měla vztah lepší. Čím jsem starší, tím jsem větší individualista, který se nerad podřizuje autoritám jejich typu. Jsem drzá, mrčím a odmlouvám. Mít se za dceru, tak se asi zabiju.

S mámou máme podstatně lepší vztah než s tátou. Víc si s ní rozumím, protože nemá za každou cenu potřebu srážet mě svými názory jako otec. Vlastně se nějak 'nestará' o to, jak si žiju, protože zastává heslo, že si stejně do života kecat nenechám. Říkám ji a můžu s ní mluvit o všem, protože prakticky není důvod, proč bych neměla.
S otcem se to v poslední době dost zhoršilo. Dřív jsem byla tatínkova holka, které snesl modré z nebe, teď už hledá hrozně chyb. Ale akceptovala jsem to, protože je to přece jen můj gen a jako rodič to myslí určitě dobře. Jenže všecko se tak nějak zhroutilo ve chvíli, kdy se začala řešit vš a já podala smělý návrh, že půjdu na ekf. Naprosto lobboval PROTI, dělal ne-nápadná gesta k tomu, abych tam nechodila. Začal tím, že čeština mi skvěle jde, pokračoval přes to, že nezvládnu matiku a vyvrcholilo to tím, když mi s ledovým klidem řekl, že si tak hrozně přál, abych se tam nedostala a on by byl spokojený. To jsem asi poprvé nemohla popadnout dech, jak jsem byla v šoku. Vlastně mi ani nepogratuloval k tomu, že jsem se nakonec na ekf dostala a syrově mi řekl, ať žádné požehnání nečekám. No a od tý doby se to vleče a pořád mi ty jeho slova zní v uších, a jsem připravena vytřít mu vysokou školou zrak...
nequotovat.

[Tjorven]

...

Last edited by Tjorven on Mon 4.8.2014 12:11; edited 1 time in total

[rohypnol--ka]

Já s našima docela vycházím, musím potvrdit, že tím, že jsem na VŠ a nejsem doma pořád, tak jsou na mě hodnější. S tátou si rozumím míň nejhorší to bylo okolo 14 let, teď už je to lepší, ale občas se stejně hádáme. On má totiž dost často tendence poučovat mě ve věcech o kterých nic neví (vaření, studium, úklid, počítač,...) no a já nevydržím nechat ho mluvit si svou a musím ho přesvědčovat o své pravdě. Taky ty jeho dotěrný otázky občas docela lezou na nervy. Ale jinak je docela fajn, jen by mu mohlo dojít, že jsem už dospělá. S mámou je to lepší, s tou se tolik nehádám, jsme schopny jít spolu na kafe, nebo na kolo, ráda si s ní povídám o knížkách, můžu se s ní bavit skoro o všem.

_________________
Sebelítost v nešťastné lásce ja úžasná, fantastický pocit. Jen v tom člověk nesmí zůstat dlouho, to pak sám sebe ničí.

[Geike]

Ruth, ona má mamka asi jen tebe, že? to bylo první co mě napadlo po přečtení té "scény", i když o tvojí rodinné situaci moc nevím, myslím že to je taková typická iracionální reakce člověka, který je na někom hodně závislý a pak ho třeba vytočí nebo mrzí i to, když se ti nelíbí něco, o čem asi věděla že se ti líbit nebude...podle mě odstěhování vyřeší ten problém jen "kosmeticky", nebudeš to tak pocťovat, protože v tom nebudeš méně žít, ale bude to tam pořád...nebo v tom možná hledám jen věci, které tam nejsou =) nevím...

[Laura]

já to vidím přesně jako Geike

_________________
The only way out is through

Advice is what we ask for when we already know the answer but wish we didn't

[Ruth A.]

Geike wrote:

Ruth, ona má mamka asi jen tebe, že?

jo
Dneska se to u nás jednom hrotí, ach jo, ať už je to pryč

[Ruth A.]

Jinak mám pocit, že občas jsem protivná, jako bych chtěla mámu sama navztekat a pak se divím, ale v tu chvíli se vůbec nedokážu ovládat, jsem drzá a tak a pak nevím co dělat, když je máma vytočená...

[Alunka]

ja rodice nikdy neresila tolik jako pratele.

Mama je nekdy fajn - ted na dovoleny ok. Ale myslim, ze mezi nama nikdy nebyl nejakej extra vztah. Mozna si doted mysli, ze jsem panna.. ne to ne, ale ... ja ji nikdy nic nesverila, protoze vzdycky vsechno pouzije proti me a taky ve vsech mych problemech me necha slusne vymachat. Takze tam o pomocnou ruku nehledam.
Nechybi me, kdyz ji dlouho nevidim. Asi tak. Ale jinak docela uz dobry.

[violetka]

Po období kdy jsem si s mámou nerozuměla vůbec a většinu času jsem se jí doma snažila vyhýbat přišla doba kdy se to zklidnilo. Musím říct, že co jsem se odstěhovala, tak je to lepší. Vycházíme spolu líp, řekla bych, že se na sebe těšíme. Není to sice pořád ještě ideální, ale to odstěhování hodně pomohlo. Do té doby jsme se odcizovaly čím dál víc, skoro jsme na sebe už nepromluvily a když, tak se strhla hádka.

[Ruth A.]

violetka wrote:

jsme se odcizovaly čím dál víc, skoro jsme na sebe už nepromluvily a když, tak se strhla hádka.

to je přesně ono, to mám teď doma

[violetka]

Já myslím, Ruth, že se to srovná. Třeba právě jednou tím odchodem. Mámy si pak většinou uvědomí, že jejich dítě je schopné se o sebe postarat a tak nějak jsou klidnější. A taky když se pak jen navštěvujete, ani máma si to nebude chtít kazit hádkama.
V jednu dobu jsem si myslela, že to nevydržím. Ale jde to. Takže bych se být tebou uklidňovala tím, že jednou odejdeš a srovná se to (chabá útěcha, ale trochu to pomáhá, mít nějaký cíl, ke kterému se postupně dopracováváš).

A k tomu, že by ti to máma vyčítala... to ji podle mě časem přejde. Protože si uvědomí, že ty si žiješ svůj život a můžeš ale taky nemusíš za ní přijít. A uvidí, že když začne s nesmyslnýma výčitkama (protože děti jednou odejít musí) tak ty můžeš odejít k sobě domů a nechat ji tam. Myslím, že z tohoto důvodu to dělat nebude. Protože tě bude chtít vídat a slyšet tě v telefonu. Tak přece nebude dělat něco tak, abys jí ten telefon nebrala a návštěvy omezila. A taky si myslím, že by při tvém odchodu reagovala jinak. Mě třeba moje máma hrozně překvapila. Tohle je vážně něco co ten vztah změní. Akorát je lepší připravovat ji na to dopředu, ne odejít z hodiny na hodinu, protože to by bylo asi těžší pro obě.