sfera.pravy.net

[pam]

...

Last edited by pam on Sun 5.9.2010 13:42; edited 1 time in total

[Rage]

pam wrote:

Navíc začínám mít i novou rodinu díky přítelovi (taky pěkně rozrostlou), byla jsem s nima nedávno na jejich oslavě a má taky fajn příbuzenstvo.

tak u mě nehrozí ani přítelova strana, jeho táta neumí ani slovo česky, jeho žena už tuplem ne a ještě je ani neznám, ačkoli jsem u nich skoro furt. Svou budoucí tchýni zřejmě ani nepoznám, páč bych musela do BLR a zbytek rodiny je na Sibiři...nj, mám já to ale těžké

[Mo Cuishle]

moje rodina = máma, táta, pes a já. Prarodiče neznám, pak mám dvě tety a sestřenice a bratránka, ale s těma se nestýkáme taky.
Oslavy ráda nemám ani malé a obzvláště ne, když se nedejbože týkají mě. Sice někdy na rodiče nadávám, ale mám je moc ráda a vím, že by mě nikdy nenechali ve štychu a že ať se bude dít cokoliv, vždycky mi pomůžou.

_________________
Bye

[Ruth A.]

Mo Cuishle wrote:

Prarodiče neznám

ty jo, to jsi asi jediný člověk, od kterého jsem něco takového slyšela(res. četla)

[Rage]

Ruth - ja prarodice taky neznam.....ale kvuli tomu, ze zemreli driv, nez jsem se narodila

[Tangerine]

Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak miluju svoji rodinu a jsem ráda, že hodně držíme pohromadě a celkem často se scházíme (asi ve 12ti lidech, ale všechno jsou jen příbuzní z mamčiné strany, s taťkovýma se moc nevídáme a nemám k nim vřelý vztah, kromě prababičky)
Jen mi poslední dobou začlo trochu vadit, že jsou strašně neakční (pokud nepočítám dědu předvádějícího v obýváku hvězdice ) a nekreativní. Pořád stejný obědy doma nebo v restauraci, stejnej styl přaní "všechno nejlepší, potřást rukou a mlask", všechno zabalený v dárkovejch taškách a já jsem jediná, kdo pro děcka připravuje nějaký hledání pokladu a jiný oživení...

[Mo Cuishle]

Ruth A. wrote:

Mo Cuishle wrote: Prarodiče neznám ty jo, to jsi asi jediný člověk, od kterého jsem něco takového slyšela(res. četla)

OK, abych uvedla na pravou míru...

babička z tátovi strany - viděla jsem ji několikrát, nepohodla se s rodičema a prakticky od 5ti let jsem ji neviděla (jo, jednou byla u tety v obchodě, ale pro mě naprosto cizí člověk..), žije
děda z tátovi strany - tak toho jsem viděla 1x v životě na nějakých narozenínách, když jsem byla malá, nestýkali jsme se, on ani o nikoho z rodiny nestál, měl svoji novou ženu, a už nežije
děda z mamky strany - bydlel daleko, ale tak do 5té třídy k nám vždycky tak 2x za rok přijel (nebo my k němu), v 5té třídě se pohádal s mamkou, řekl, že už nikdy nepřijede a taky nepřijel. Pak jsem ho viděla snad jen jednou ještě, ale taky žije.
babička z mamky strany - jezdili jsme k ní vždycky tak 1-2x za rok, ale nikdy jsem s ní žádný vztah neměla. Když jsem byla malá a mamka studovala VŠ, ani mě nechtěla na pár dní hlídat. Naši tam občas za ní jedou, ale pro mě to je cizí člověk a nejezdím tam ráda, naštěstí to naši tolerujou a nenutí mě tam jezdit (a když ona jede k nám.. to ale až v poslední době, tak taky mě nenutí, abych tam byla), takže se s ní nevídám. Popravdě si s ní ani nerozumím a nevím, co si s ní mám povídat. Je to pro mě absolutně cizí člověk a ona si na to, že má vnučku vzpomněla až teď... jenže prostě já k ní vztah nemám a vídat se s ní nechci. Možná je to hnusný, ale já to takhle vnímám.

_________________
Bye

[greenwood]

tak moje rodina je doslova a do pismene vsude mozne po svete
nasi jsou sice v cechach, plus babicka, ktera lezi v LDNce, ale segra je ted v rusku, ja v portugalsku, strejda s tetou a detma v dansku a od cervna v brazilii ( ), sestrenice se vdala a odstehovala do statu...

rodice a segra pro me znamenaji fakt hodne, cim dal vic si uvedomuju, ze by se pro nas se segrou rozkrajeli...ale na takovy ty velky rodiny seslosti, na to jsme nikdy nebyli a ani me to netrapi, staci mi obcas velky vecere u jedny babicky, kdyz prijede strejda s tetou a prtata a jsem tam ja a segra a tata, to je fakt boj
se segrou mame nejlepsi vztah, kdyz jsme takhle na dalku, treba loni v lete uz jsme na sebe fakt strasne stekaly, protoze jsme se vidaly porad dva roky, bydlely obe doma a to byl des....takhle jsme nejspokojenejsi a tesime se

jo, vlastne u nas moje mama se nesnasi s moji babickou z tatovy strany, nekomunikujou spolu asi tak od doby, kdy jsem se narodila, nebo nejak chvili pote...kdyz se pred par lety videly nekde u strejdy, tak se ani nepozdravily ale ja se nedivim, babicka umi byt fakt zla

_________________
"Valeu a pena? Tudo vale a pena se a alma não é pequena" ~ Fernando Pessoa, Mensagem, Mar Português

“It’s dark because you are trying too hard.
Lightly child, lightly. Learn to do everything lightly.
Yes, feel lightly even though you’re feeling deeply.
Just lightly let things happen and lightly cope with them."

[pecička]

moje rodina je pro me vsechno. Mamka a bracha uplne nejvic, ted je pro me i hodne dulezity mamcin pritel. samozrejme mam rada moc i tatku, ale je to tam cele slozitejsi, nevnimam ho jako otce s velkym "O" a nevzhlizim k nemu jako k opravdovemu "muzi sveho zivota" jak by to melo byt. Pak je pro me hodne dulezity strejda a teta (strejda je bracha myho taty a teta je segra moji mamy a teta a strejda jsou teda manzele) a pak jejich deti, takze bratranek a sestrenka. Jinak mamcina rodina je v Hradci Kralove a Americe, tatkova rodina je cela tady, vidame se s mamcinou rodinou tak jednou za rok s tatkovou se vidame pri oslavach vseho mozneho. Mam je rada a jsou pro me vsichni duleziti. Vim, ze se na vsechny muzu spolehnout a ze kdykoliv budu potrebovat muzu se na kohokoliv z nich obratit.

[Janeira]

jako svojí opravdovou rodinu beru mamku, ségru, K (ac ho beru jako tátu, říkám mu jménem), babičku z máminy strany.
pravýho biologickýho "otce" neznám (uvozovky protože ho jako tátu neberu), vykašlal se na mě ve 4 letech a od tý doby neprojevil žádnou snahu o mě cokoli zjistit.
naštěstí se maminka znova vdala a myslím, že si vybrala skvěle, mám úžasnýho taťku. a navíc se mi z toho narodila moje vymodlená sestřička, která ve mě vidí děsnej vzor.
s pravýma prarodičema od "táty" se nestýkám, zato mám babičku a dědu nevlastní, zato super.
a babička od mamky je moje nejmilovanější babička, přesně taková ta pohádková. dědu už nemám, od osmi let, ale byl to něco jako můj táta v době, kdy jsme byly s mamkou ještě samy ... dodneška si pamatuju ten den, když mi bylo osum a babi mi říkala, že dědeček umřel.
jinak naše famílie je veliká, sice nemá mamka sourozence, zato má milion bratranců, většina jich strávila část života různě po světě, vídáme se vcelku často. neberu to jako nějaký povinný rodinný akce, naopak, jsou to naše seance a mám to ráda, ač každý příbuzenstvo má svoje mouchy, a nejen příbuzenstvo.
každopádně, po krušné pubertě, můžu s klidným svědomím říct, že bych jednou chtěla být jako moji rodiče, nemám jediný důvod, proč si jich nevážit a fakt oceňuju, že mám takový rodinný zázemí, jaký mám, protože to tak bejt vůbec nemusí.

_________________
We can be heroes just for one day.

[Ruth A.]

Rage wrote:

Ruth - ja prarodice taky neznam.....ale kvuli tomu, ze zemreli driv, nez jsem se narodila

to já takhle taky neznám prarodiče vyjma babičku, co žije tisíce kilometrů daleko

[Alunka]

eh co je to rodina? To je takova ta instituce, kterou bych si jednou mozna i prala.

Pardon, ale v rodine jsem fakt traged. Ziju (vlastne uz ani to ne)s mamou a potkavam se sem tam s moji babickou alkoholickou.

Pro me jsou daleko prednejsi kamaradi.

A, ze bych mela doma zazemi? Nevim. Ted doma jsem mama doma neni, prijde domu ja doma nebudu. Snad parkrat za zivot mi uvarilä Ale bavi me s ni jezdit na dovoleny. To nekdy, kdyz jsem sama v zahranici si rikam, jej tady by se mame libilo skoda, ze tu neni se mnou.

Ale nesveruju se ji skoro s nicim.

[la fraise]

Mela jsem super detsvi, i kdyz jsem ho stravila predevsim s babickama a bratrancema a sestrenicemi od mamcineho bratra. S tema mam super vztahy, ale beru je spis jako nejlepsi pratele. Pak mam jeste dve sestrenice od mamcineho druheho bratra - jedna je fetka a druha mela dite v 16. Vztahy (logicky ) nic moc. Od tatkove sestry mam 2 bratrance - oba starsi, vzdycky jsem je brala jako starsi brachy, stravili jsme spolu hodne casu, ale diky rozdilnemu veku vztahy pozdeji ochladly. A tatkuv bratr ma male deti, sestrenku a bratrance a ty jsou jak moji.
Tety a strycove v pohode, jak se slusi a patri. Az na jednoho stryce - ten me povazuje za rozmazleneho nevdecneho spratka a jednu tetu, ktera me zase extremne miluje, je to matka tech dvou starsich bratrancu a vzdycky chtela holcicku...
Babicky to je ruzny... Jedne jsem slunicko, druha ke mne ma dost vyhrad. Dedy uz mam jen jednoho a to jsem ja, jsem cela po nem (povahove).
Rodice: zrovna prozivam obdobi, kdy tak nejak "neberu" otce, za to co udelal rodine a mamku, tu miluju a vzdycky budu. Jsem na ni mirne zavisla.

_________________
We're happy free confused and lonely in the best way. It's miserable and magical, oh, yeah.

[spanish.eyes]

dneska uz si troufam rict ze mam s rodici hezky vztah,hodne se to vytribilo,zvlast s mati.a tata me vzdycky odporne rozmazloval a verim ze s tim neprestane ani az mi bude 30 z tatovy strany se s pribuznymi nesetkavam.mrzi me asi jen to ze z prarodicu mi zbyl jen deda z maminy strany,babickovske pece jsem si zrovna moc neuzila..a s rodinou z maminy strany se vidame,i kdyz ja se toho ucastnim zridka a vetsinou je to fajn

_________________
She's a rainbow and she loves the peaceful life
A change of heart comes slow..
*
Je třeba žít, je třeba milovat, je třeba tvořit
(JK)

[Laura]

mám tři sourozence, všechny starší, mámu a tátu. a zbytek příspěvku si nechám až za pár let, až budto budu bydlet jinde a uklidní se to, nebo nevím ted bych se za ten příspěvek styděla..ale můžu říct, že je mám určitě ráda

_________________
The only way out is through

Advice is what we ask for when we already know the answer but wish we didn't