Zajímalo by mě tohle téma probrat, jak se stavíte k hádkam
Jeslti spíš věci, co vám nesednou, spolknete, nebo dáte najevo nesouhlas - hádka?
Jaké to bylo doma, když jste byli ještě děti, se sourozenci? vycházeli jste jakžtakž, nebo se to nedalo snést ? já si někdy všímám, jak jsou na sebe sourozenci celkem hodní..a nestačím se divit, jak to dělají..
Jjaké to bylo ke vztahu k rodičům, byli jste zvyklí poslouchat a nediskutovat, nebo to probírat a hádat se dokud jste nedosáhli svého?
protože podle mě to dost ovlivňuje přístup potom k ostatním..
Umíte se hádat, máte strategii, nebo víte, že si tu a tanm přilepšíte, zamlžíte, píchnete do citlivého místa, abyste to oplatili? hádáte se fér?
Umíte přiznat, že nemáte pravdu, nebo to radši zahrajete do kouta a zamlčíte? (než odpovíte, tak se fakt zamyslete, kdy jste naposled nahlas přiznali, že nemáte pravdu )
Omlouváte se případně, nebo to zamlčíte? (třeba já se omluvím jen nekdy kamarádkám nebo klukům, doma ještě nikdy )
Hádáte se s kamarádky, nebo si jen pomyslíte své a radši udržujete přátelství? případně to proberete s další kamrádkou...
co s partnerem?
mě přijde, že když už nekoho znám déle, začínám být alergická na drobnosti..že už se začínám hádat jako s rodinou, kde si nikdo nebere servítky..jenže já hádky nemám ráda, doma je to spíš pro sport a na procvičení hlasivek a argumentace, u kamarádů mě to mrzí, protože jsme zvyklí být většinou na sebe hodní nebo rejpaví v ironii, ale když je to už hádka, je to strašně nepříjemné
jenže je to tak těžké spolknout a neříct nic, když VÍM ŽE MÁM PRAVDU!!
a celkově, myslíte si, že jste spíš hádaví a hašteřiví v porovnání s ostatními, nebo jste zvyklí ustupovat?