sfera.pravy.net

[Rose Madder]

Otázka v nadpisu je jasná. Zajímalo by mě, jestli se váš život odvíjí podle vašich představ, zda jste šťastní? Nebo zda máte naopak pocit, že spíš jen přežíváte a život vám protéká mezi prsty?

Nějak poslední dobou zjišťuju, že postrádám vnitřní radost a že mi nevyhovuje to, jak žiju...spíše přežívám, jak se říká. Na druhou stranu je jasné, že ze mě víc než cokoli jinýho mluví stres ze školy a celkově fakt, že už delší dobu žiju víc povinnostmi a na drobné radosti moc času nezbývá.

Pořád mám pocit, že hodně věcí dělám jen proto, že musím, ne proto, že bych opravdu chtěla. Třeba i to studium je spíš o tom, že "musím dostudovat, aby ze mě teda něco bylo"...nemám pocit, že bych studovala proto, že si to skutečně přeju. Někdy mám pocit, že mě táhne dopředu jakási neviditelná ruka (právě to "musím") a že si ani ten svůj život nekormidluju sama...

Zajímalo by mě, jak dospěli k vnitřnímu štěstí ti z vás, kteří si ten život prostě užívat umí....ptž já mám pocit, že tahle disciplína jde teď těžce mimo mě (ale jak říkám, možná ze mě mluví stres a časem to zase uvidím jinak ).

Za případnou nesrozumitelnost textu se omlouvám, ale ta práce mi dnes leze těžce na mozek

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Ruth A.]

Zajímavé téma

Já asi vesměs spokojená jsem, když pominu, že mám takovou tu věčně nespokojenou povahu, perfekcionistickou, když všechno musí být na 100%, včas, přesně, a nejlépe na 110%, aby to bylo pojištěný těmi 10% navíc . Ráda si stěžuji a něco pochválit, to u mě není na denním pořádku. Teď maturuju, nevím, jestli se dostanu na výšku, tudíž nemám moc jistotu, co budu dělat v budoucnosti a to mě znervózňuje, protože já žiju svými plány, který si chci plnit na těch 110%, to jest, že i když se mi splní moje představy, pořád mi něco jakoby chybí, pořád se snažím hledat nějaké ale, nějaké kdyby jako fanatik a přitom to je právě to, co mě štve i na ostatních. V létě všichni svorně nadávají na horko, v zimě na zimu, jen aby mohli něco říct, ale než nadávat, to pomalu radši mlčet. Ruth, zkus si to vzít k srdci, prosím.

[Shrew]

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

Last edited by Shrew on Sat 28.6.2008 14:25; edited 1 time in total

[villete]

Nejsem spokojena. Neumim to zmenit a stydim se za to. Stydim se za svuj zivot. A stydim se i za to, ze se za sebe stydim.

_________________
"All will be well, and all will be well, and every kind of thing will be well." (Julian of Norwich)

[Lothórien]

ed

Last edited by Lothórien on Sun 25.5.2008 17:44; edited 1 time in total

[Laura]

villete wrote:

Nejsem spokojena. Neumim to zmenit a stydim se za to. Stydim se za svuj zivot. A stydim se i za to, ze se za sebe stydim.

..já jsem tu dvakrát napsala něco podobného, pak to zas dvakrát smazala, ale slovo "stydím" to úplně vystihuje..jsem relativně zdravá, nic strašného se mi nestalo, ale nejsem spokojená, opravdu ne..

_________________
The only way out is through

Advice is what we ask for when we already know the answer but wish we didn't

[Kyo]

ja ziju cekanim na vikend a dalsi tyden ted.. a utika to silene rychle az z toho mam strach i kdyz si to vlastne preju. den jako den, tyden jako tyden. samozrejme ze neco je vzdycky jinak ale ne nijak vyrazne.Takze i kdyz bych mohl byt, nejsem.

_________________
Doba kráčí vpřed a svět se předhání. Už i blbci mají vyšší vzdělání.

[Shetire]

Zrovna ted nejsem spokojena, ale to jenom kvuli tomu, kde se nachazim.
Dodelam tu maturitu a odjedu, budu cestovat a budu stastna. Ja proste potrebuju zivot trosku akcnejsi, nez jen sedet doma. Nejsem stastna tady, mozna si naivne myslim, ze budu v budoucnu stastnejsi v Recku, ale kdyz si to vezmu, tam se mi styskalo po domove, ale vim, ze jsem v zivote nebyla stastnejsi nez tam.
A kdyz nebudu bydlet v Recku, tak klidne nekde jinde, ale proste jen ne tady - fakt me to tu desne ubiji. Treba se "napalim" a vratim se a o tom to je. Ale je to muj sen.



Ted s tim nic moc nenadelam, ale ...

Nemam bejt na co pysna, je mi 20 maturitu budu mit nejdriv za 2,5 roku, nic poradne neumim, jsem docela i manualne leva, desnej bordelar, nemam nijaky prednosti. Ale je to tim, ze na sebe nekladu zadny pozadavky, nejak jsem se smirila, ze to se mnou lepsi nebude.

Hlavne jsem vzdycky byla a budu typ cloveka, ktery ma na prvnim miste jakousi "svobodu" a zit si proste tak, jak se mu zachce - nerikam, ze by to bylo nejak rozumny, ale kdyz si to vezmu zase z jiny stranky tak jsem fakt spokojena, co jsem zazila ... a tak hloupe dokazu rict, ze zrovna niceho moc nelituju.

- vlastne moje zivotni stesti je mozna v tom, ze jsem fakt dobra v tom, ze se dokazu radovat z malickosti a proste si je uzivat a to je pro me asi hodne dulezity.

Ech - kdyz si to tak vezmu - ja jsem stastna a blba

_________________
Bejt tebou nechodim nikam, je poslední duben a věř mi. To holka jako já - sama bejt nesmí.

[Rose Madder]

A holky, proč nejste spokojené? Vidíte konkrétní příčiny?

Mně asi strašně chybí to, že nemám skoro vůbec čas věnovat se věcem, který by mě bavily. A když už čas mám, stejně si ho nedokážu správně vychutnat kvůli stresu...nebo čemu vlastně.
Chtěla bych chodit tancovat, občas propařit noc, stýkat se častěji s kamarády, cestovat, vyjet si do nějakého fajn města, sednout si na lavičku na náměstí a čmárat si do papíru básně...nebo prostě je občas přijít domů, hodit si nohy na stůl a vědět, že prostě nic nemusím...chtěla bych číst knihy, které mě zajímají, chtěla bych se intenzivně věnovat sportu....chtěla bych toho tolik, ale na většinu z toho není čas...a možná ani energie.

No abych to uzavřela...zřejmě dospěju k vnitřní spokojenosti, až konečně vypadnu z tý prokletý školy

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Ruth A.]

Rose-já právě mám strach z nejistoty, nevím, na čem jsem, nevím, co bude po létě

[Rose Madder]

Shetire wrote:

Hlavne jsem vzdycky byla a budu typ cloveka, ktery ma na prvnim miste jakousi "svobodu" a zit si proste tak, jak se mu zachce

Jo, tohle je přesně to, co mi tak chybí...taková ta vnitřní volnost, nevázanost...ptž mám pocit, že žiju podle nějaký debilní šablony, že ze mě jednou sice možná bude mladá úspěšná dáma....ale za jakou cenu.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Rose Madder]

Ruth A. wrote:

Rose-já právě mám strach z nejistoty, nevím, na čem jsem, nevím, co bude po létě

To jo, tohle je bohužel celkem standardní pocit v posledním ročníku Pokud máš chuť, snaž se, aby něco bylo (tj. připravuj se na přijímačky a tak)...a ono něco nakonec vyjde. A když ne, vždycky něco bude...vystane možnost, která se ti teď ještě třeba nezdá tak pravděpodobná. Neboj.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Lucrezia]

ted nejsem spokojena vubec, vim pricinu ale neda se to zmenit. Tak ted jen tise trpim a doufam, ze situace bude za pul roku-to zni desive - jina(tesim se na to ale zaroven se bojim )

schazi mi i nejaky relax a vypnuti mozku, ale da se to tezko realizovat, kdyz prijedu domu, kde neni ke kulturnimu a oddechovemu vyziti vpodstate nic a neodbytne myslenky ze uz ted jsem aspon 50 stran ve skluzu

[Janeira]

U me to taky zavisi na nalade.Moc moc.

Je mi hrozne blby si stezovat, kdyz vlastne mam "vsechno". Jsem zdrava, mam "celou" rodinu, ktera me ma rada, mam okolo pratele, nemam nejaky socialni nebo psychicky potize, snad vystuduju, da se rict, ze hmotne jsem taky skvele zajistena, kdyz se tak zamyslim, neni moc veci co bych chtela a nakonec je nemela.
Je par bolestivych mist, takovych tech hodne bolestivych, na ktery uz ani nedokazu myslet, jak to boli, takze je v podstate neresim, ale jsou nekde hluboko ve me a bojim se, az jednou vylezou ven. Sem patri treba to, ze mam svyho pravyho biologickyho tatu kdesi pryc, vubec ho nezajimam, videl me naposled v mych 4 letech ... ovsem ted mam "skutecnyho" tatu, toho, kterej me ma rad a zajima se o me.Co na tom, ze neni biologicky muj. Potom tu jsou ty rany, jakoze mi umrel muj milovanej dedecek, co k tomu vic napsat ... neco podobnyho si asi prozil kazdej.
Na druhou stranu vim, ze bych mela na vic, na mnohem vic a to ve vsech ohledech.Bojim se, ze az nastane ten okamzik, kdy zacnu chtit delat maximum, tak uz bude pozde a ja budu muset skoncit.
Potom to jsou ty prkotiny z beznyho zivota, kazdodenni starosti, ty co se bezne resi, ty radosti a starosti, co ovlivnuji mou naladu a momentalni pohled na svet.
A me uz dlouhou dobu trapi jedna laska, ktera mi ten zivot malinko kazi. Zbytecne, ale bohuzel se s tim neumim vyporadat.

_________________
We can be heroes just for one day.

[Rokkan]

Celý můj život stojí za starou papuč a jedinou mou radostí jsou moje svaly.