sfera.pravy.net

[Merykara]

mne nepomaha nic jinyho, nez se na to fakt vykaslat. respektive ne tak, ze kaslu na skolu, ale tak, ze delam, co muzu a kdyz to nevyjde, nohu za krk si nedam. to jsem zvladla loni v letnim semestru (i kdyz i tak jsem po 6 tydnech uceni se v podstate od rana do rana a spani max. 4 hodin denne lehce hroutila). letos mi to zase nejde, od zacatku semestru pravidelne pred praktikama z fyziologie doslova stresem zvracim (ale tak - na poslednim praktiku se zkousejici temer povedlo me rozplakat ) a rano se nekdy budim a hodinu placu.
ale vim, ze az tuhle fazi si projdu, tak zase upadnu do sladce letargickeho stavu a bude to v pohode. jenze mi prijde, ze do toho stavu se musi "dojit", kdyz mi vsichni rikaj, at se na to vykaslu, tak je to vicemene k nicemu.

_________________
Every now and then the stars align, boy and girl meet by the great design.
Could it be that you and me are the lucky ones?

[mokosha]

na me tohle padlo na VS, taky jsem byla u psychologa, ten mi nepomohl, taky jsem si tam pripadala blbe. Ted jsem odjela do zahranici a citim se lepe. Uvidime, co bude az prijdou zkousky tady v cizine a taky potom doma. Ale jinak myslim, ze tahle zmena prostredi mi docela pomohla, clovek se musi spolehnout sam na sebe, musi resit a zaridit spoustu veci a nema cas se stresovat blbostma. Ale citim, ze z toho taky jeste nejsem uplne venku...

[Shrew]

řešit podzimní depky odjezdem do zahraničí je docela zajímavé

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[Rose Madder]

A tyhle stresy (třeba ty školní) máš jenom na podzim nebo celoročně?

Já mívala něco podobnýho...až na VŠ teda. Prala jsem se s tím rok a nevěděla, co se sebou. Pomohla mi paradoxně práce. Prostě jsem se zatížila tak, že kdybych se teď měla ze všeho hroutit, tak se určitě zblázním. Tak se prostě nehroutím, ptž na to nemám sílu - teda takhle - občas mám depky a propadám zoufalství, ale není to každodenní stav. Třeba by ti taky pomohlo upnout se na něco jiného a nemít jako středobod života školu. Mně ta práce pomáhá v tom smyslu, že mě nutí na několik hodin denně přeladit myšlenky jinam...nemůžu si dovolit zabývat se školou, ptž musím řešit jiné věci.

Nespoléhala bych na to, že na VŠ to bude lepší. Řekla bych, že spíš naopak. Ptž VŠ bude mnohem těžší...navíc u mě se ty stresy odvíjely hodně i od toho, že jsem se děsně bála, že skončím jenom s gymplem a to by pro mě byla pohroma.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[mokosha]

jo, já souhlasim s Rose, nejdůležitější je mít víc věcí, na kterých člověku záleží, protože není tak šíleně upnutý na tu jednu a když se něco nepovede, nezhroutí se... a navíc na depky není čas. No, ještě, abych to i já dokázala uvést do praxe, až se vrátim. Jinak s tím odjezdem do zahraničí - já neodjela proto, abych si vyléčila depku, to je vedlejší efekt

[terinas]

Last edited by terinas on Tue 4.3.2014 21:12; edited 1 time in total

[terinas]

Last edited by terinas on Tue 4.3.2014 21:15; edited 1 time in total

[Geike]

tak to udělej tak jak psala Rose, prostě si nalož tolik činností, že nebudeš mít čas na to bloumání po bytě a nudu...nemyslím teď jen učení, ale ale třeba sporty, výlety, kamarády...nakonec oceníš že můžeš být chvilku sama a třeba si číst, nebo se na něco dívat, nebo prostě relaxovat...

jinak si myslím že v tomhle případě ten psycholog není až tak špatný nápad, protože jak jsi psala, že potřebuješ nasměrovat, ovládat se, zbavit se strachu...tak myslím že v tomhle by ti pomoct mohl, tak nějak si představuju, že přesně tohle psychologové dělají (ale nikdy jsem u nikoho nebyla takže nevím...)

[terinas]

Last edited by terinas on Tue 4.3.2014 21:15; edited 1 time in total

[Geike]

no, to je asi nejlepší, i když se ti do ničeho nechce tak se prostě na okamžik hecnout a pak už to půjde...a s těma kamarádkama bych to zkusila nějak spravit, ono být s kamarády léčí depku úplně nejvíc...=)