sfera.pravy.net

[Lothórien]

ed

Last edited by Lothórien on Sat 7.6.2008 10:56; edited 1 time in total

[terrynka]

Ze zavidi, co jineho

[Shrew]

Suny, mě teda vadí když na mě tak čumí chlapi - nikdy nevíš, co se stane až zajdeš za roh

ženská když čumí, tak si aspoň myslím, že závidí a nevadí mi to, aspoň se nebojim že si na mě někde počká a znásilní mě

a že by na mě čuměl sympatický chlap, u něhož by mi to lichotilo, to se mi bohužel nestává

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[user_33]

Sebevedomi asi moc nemam.. ale uz zvladam zakladni komunikacni dovednosti (eh, taky jak kdy) a nestydim se treba - jako psala Shetire- zeptat na takove ty prakticke zalezitosti ciziho cloveka..
Nemam rada(spis nevyhledavam) lidi, co si o sobe moc mysli. Koukam na vsechny, da se rict, stejnym metrem a potom kdyz se clovek projevi takhle..
Ale - nikym nepohrdam.
Verim i v to, ze se lide dokazou zmenit, pokud sami chteji.

Pokud me nekdo na verejnosti obtezuje, ozvu se. S opilci si ale radsi nezahravam.
Na pohledy lidi jsem zvykla. Neresim je.
V posledni dobe me snad kazdy den nekdo oslovuje, prevazne se totiz pripitomele usmivam - nemracim se, protoze mam dobrou naladu a nestydim se to dat najevo.

[Nocturmas]

Nevěřím si v nových, nebo nestandartních situacích a dvakrát se do nich ani nehrnu, jen když citím že to bude stát za to, nebo mě to někam posune, popřípadě mě k tomu někdo dokope , tak se překonám... jinak mám rád svůj pořádek. Lidí okolo si moc nevšímám, ani je neřeším. Když se někdo předběhne, tak se neozývám. Pohledy cizích lidí mi nevadí (ve frontách, nebo na autobuse už vůbec ne), jediná vyjímka kdy se pod pohledy pomalu hroutím k zemi je, když mě sledují nějaké atraktivní holky na místech, kde to nečekám (různé lavičky v parku a podobně)...
Pokud si vyjdu v něčem nestandartním, tak si naopak věřím a když mě někdo pozoruje, tak si to automaticky interpretuju jako že mi to sekne (pokud ale narazím na negativní reakci, tak se to rychle otočí ) Když jdu v hospodě na záchod, tak obvykle nesleduju dění kolem, klidně bych ten dav pozorovatelek prorazil a asi by mi ani nedošlo, že mě pozorují . Pokud mám jiný názor tak dost záleží na tom jak se bavím a jakou mám náladu, pokud jsme znuděný, tak neřeknu nic, pokud se bavím dobře tak ho řeknu at už o tom vím něco více nebo ne... popřípadě jen sabotuju ironickýma poznámkama
V kontaktu s nesnámýma lidma mám rád své místo (mám takový svůj kastobvní řád ) , pokud cítím že jsem se setkal s osobností, nebo s někým hodně sebejistým, tak nedokážu moc fungovat a čekám co udělá on, ale nevadí mi to (vadí mi to jen v případech kdy na to dotyčný není připraven, to potom vzniká takové divné dusno, protože já si nic nedovolím ) V opačném případě se citím uvolněně

_________________
Píše do sněhu, bez použití rukou.

[Lucrezia]

Jana wrote:

já když jdu v Brně na nákupy tak to řeším radši tak, že chodím oblíkaná jak bezdomovec, žádné sukně ani ramínko nepřipadá v úvahu

a kde nakupujes, Jano?

[hope]

já chodim jak socka furt a civěj stejně, nechápu..

_________________
Všechno jde když se chce? Dokud nemusí chtít taky někdo další...

[mamba]

Asi před 7lety(to je doba) jsem měla sebevědomí, sebeúctu a všechno to ostatní přivlastňovací někde schovaný ve svém nitru. Vim, že každý vždycky nerozebíral nic jinýho než můj původ z Ruska. Dívali se na mě jako na exota z lesa. Takže jsem se snažila být nenápadna a aspon nějak se neprojevovat. Pak přišel patříčný boom a já prostě ráda extravaganci
Nedělá mi problémy si vyjít v něčem, co ostatní můžou negativně okomentovat. Důležitý je pro mě pocit. Ale to se týká jenom vzhledu.
A co se týče seběvědomí jako takové, tak to mám asi pod průměrem. Ve škole mi sebevědomí abnormálně chybí. Připádám si děsně hloupá. A taky když uvidím nějakou hezkou slečnu, tak moje seběvědomí klesá a klesá a klesá .

Ale konverzace s cizími lidmi a dělání ze sebe šaška, to mi upřímně nevadí

[Man of the world]

mylsím že docela dobře,dřív to bylo jiné ale postupem času,řekněme třeba hlavbně poslendí rok jsme si nějak našel své místo a svou hrdost.

často se mi stává že mě někdo nějak komentuje,to je mi lae úplně fuk,v tomhle jsou mi ostatní(tím myšleno mě cizí lidé) úplně ukradení)

nejsem konfliktní typ,ale ve frontě se předbíhat nenechám,nemám rád podobné věci.Ale zase nevystartuju kvůli každé blbosti,některé spory jsou zbytečné...

co se týče chlapů, to už nějak ani neřeším,občas mě to potěší když je to třeba od někoho významného,ale v podstatě je mi to fuk,co s tím taky

Myslím že v určitých okamžicích to ještě není to pravé,ale učím se rychle

_________________
Miluj hluboce a vasnive. Muzes se pritom zranit, ale je to jediny zpusob,jak zit svuj zivot.

[Tevi.]

od pondělí mám sebevědomí zase na bodu mrazu. Vyfotila jsem se foťákem a pak jsem se na to podívala

[Dellores]

Myslím, že mám zdravé sebevědomí. Vím, že působím hodně namyšleně, arogantně a nepřístupně. To mi řekl úplně každý, kdo mě dřív neznal, ale jak mně člověk pozná, zjistí, že to tak není .

Jasně, že v určitých oblastech si věřím víc a v některých zase méně. Někdy si připadám hnusná ať dělám co dělám, ale jinak jsem sama se sebou spokojená.

Co se týče toho předbíhání ve frontě, tak se většinou ozvu. Tohle fakt nemám ráda. Když se mi něco nelíbí, tak se prostě vždycky ozvu.

Reklamace atd. to mi problém nedělá. Mluvení před více lidmi, hm to ani nevím. Už jsem to dlouho nezažila, ale ve škole mi to problém nikdy nedělalo. Ale co fakt nemám ráda, jsou pracovní pohovory .

Vlastně bych o sobě mohla říct, že jsem exhibicionista . Nevadí mi, když po mně lidi koukají, spíš mi to dělá dobře, ať už je to chlap nebo ženská. Ale fakt nesnáším takové to blbé pokřikování nebo neslušné řeči. Většinou to ignoruju, ale když jsem zrovna v ráži, tak si to ten dotyčný pěkně slízne .

[tracy]

Tak mne vsichni rikaji, ze jsem hodne sebevedoma, ale nemyslim si to teda. vim, ze tak pusobim, projevuju se tak, nikdy se nebojim ozvat, kdyby me nekdo predbehl ve fronte, tak to bych se ozvala urcite, a celkove s komunikaci problem nemam.

jsem rada stredem pozornosti, rada bavim lidi, jsem celkove dost vyrecna a hlucna.. vzdycky, kdyz se jde neco nekam vyridit, zaridit, tak se toho ujmu rada ja.. jsem schopna dat se do reci s neznamym clovekem bez problemu, a mluveni pred vetsi skupinou lidi si uzivam

takze chapu, ze na lidi sebevedome pusobim, ale abych byla uprimna, ja moc ani nevim, kde se toto chovani ve mne bere treba kdyby si nekdo precetl muj denik, tak by mne ani neveril, ze jsem to ja.. ve skole, na brigade, v hospode - vsude jsem ja ta akcni bavicka, ale pak dojdu domu a normalne se treba rozbrecim, ptz ze sebe chytnu nejakou depku (jsem tlusta/hnusna/blba atd).. proste mam pocit, ze "v dusi" nejsem vubec takova, jak se chovam pred lidma..

takze tezko rict, sama nevim, jak je to u me se sebevedomim..

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Mykéna]

Laura wrote:

Jak jste na tom se sebevědomím, sebedůvěrou, sebeprosazením a tak dále?

Já doufám, že si nepletu pojmy. Sebevědomí, jako vědomí toho, co dokážu, víra v moje vědomosti, schopnosti... Tak to mám poměrně dobrý. Ale souvisí to i s tím, že jsem si taky dost jistá, co nedokážu, nevim, a na co nemam. Takže moje sebedůvěra klesá v souvislosti s tím

Laura wrote:

nedělá vám problém jít po ulici třeba oblečená v něčem nestandartním, nebo se cítíte spíš "co si o mě kdo pomyslí? " ?

Kdybych se bála, co si o mně kdo pomyslí, tak se nestandartně neoblíkám. Když jsem o něčem přesvědčená, že to chci mít na sobě, tak se i nad ty oči v sloup od stařenek v šalině povznesu.

Laura wrote:

myslím takové ty základní situace..třeba čekáte ve frontě v obchodě..většinou jsou lidi znudění a tak si prohlíží ostatní..cítíte se dobře, "at se klidně kouknou", nebo jste nesví a snažíte se spíš být nenápadní? když vás někdo předběhne, řeknete mu něco? (nemyslím "bež do pr.." )

To ani tak nesouvisí s mým sebevědomím, když je mi nepříjemný, že si mě někdo prohlíží. Někdy mám prostě neumytý vlasy nebo tak něco a příjemný mi to neni. A někdy mám flegmatickou náladu a koukám si z očí do očí s lidma v metru třeba 40 minut.
A když mě někdo předbíhá, strká do mě apod., to si líbit nenechám, jako nepošlu ho dopr*, ale řeknu, že jsem tu stála první, nebo udělám významný "AU." a tak

Laura wrote:

zvednete se v hodpodě na záchod a musíte projít mezi barem a stolky plných chlapů, kteří nemají nic lepšího na práci než vás pozorovat, a vy víte, že vás komentují..myslíte si "jéžiš, at už jsem pryč" nebo " to mi to sluší co?=)"..

Tady si budu možná protiřečit s tím, co jsem napsala výše, ale tohle mi je docela nepříjemný. Mám před jejich rentgenama takový nutkání se upravovat, rovnat si tričko, zapínat si výstřih až ke krku a tak. Nejhorší je, když to komentování přímo slyšim. Jako "to jsou trojky" a "nene, to jsou jenom dvojky"

Laura wrote:

když máte jiný názor než většina, nahlas ho projevíte, nebo si spíš pomyslíte " co když to bude blbost, co když si to u někoho rozházím, radši budu zticha"

Podle toho v jaký jsem společnosti. Ve velkym a poměrně neznámym kolektivu jsem docela nervózní, odmalička mám totiž trému (asi chronickou ), stydim se projevit názor, ale ne proto, že bych svýmu názoru nevěřila, ale protože se bojim, že bych se třeba zakoktala

Já jsem si vždycky myslela, že mám sebevědomí docela nula nula, ale nedávno mi kámoška řekla, co o nás řekla její ségra. Prý "stejně obě skončíte u popelnic". Kdybych měla maličký seběvědomí, asi by mě to dodělalo.

[Jana]

Lucrezia wrote:

Jana wrote: já když jdu v Brně na nákupy tak to řeším radši tak, že chodím oblíkaná jak bezdomovec, žádné sukně ani ramínko nepřipadá v úvahu a kde nakupujes, Jano?

no v Bankrotu ne..