sfera.pravy.net

[Chanteau]

Exilia: No oni ho dokonce znají...nic proti němu nemají,chodí k nám domů třeba na návštěvu a vždycky s ním rodiče prohodí pár slov a v pohodě. Nevadí jim ani ten fakt že s ním spím,jen prostě se jim zdá přespávání "nevhodné". To víš že jim párkrát řeknu že spím u kamarádky..ale nejde to pořád,to by jim pak bylo jasné a byl by konec i s tímhle málem. jen mě to prostě přijde nelogický...nechápu jak jim vysvětlit že na tom nic není a že to není nic špatnýho. Vždycky když se pokusim se jich slušně zeptat jestli náááhodou by mi to nepovolili tak je z toho hádka a řev na tři dny.(je mi 18 )

[Lenore]

A jaký k tomu uvádějí důvod, že je to "nevhodný"? Mě by to teda nikdy nenapadlo, docela se divím, pro kolik lidí je to problém.
Já rozhodně benevolentní rodiče nemám, ale s přespáváním u přítele jsem nikdy neměla problém. Domů jsem si teda nikoho nevodila, ale určitě by to nevadilo.

_________________
queerer than we can suppose

[Chanteau]

čoveče nevim. Neustále omílají to "nevhodný" ...prej spát u přítele se jim zdá podobný jako "bydlet u něj". Prej se jim nelíbí že takhle u něj budu jakoby doma. A u kamarádky to prej to samý neni. Nejsem schopná jim to nijak vyvrátit,vysvětlit..nic ....jo v poslední době vytasili argument "nejsi ještě na vysoké škole" ..no je to spíš k pláči

neq.

[Velveta]

Chanteau - Já to měla s našima podobný dřív. Bylo mi 16 (pak 17) a měla jsem nějakou dobu přítele. Nesměla jsem k němu nejdřív ani chodit domů. To jsem říkala že chodím ke kámošce. Pak se tohle nějak dověděli a za nějakou dobu se s tím smířili. Ale spát tam to ne, že je to "nevhodný" a že je i nevhodný že tam vůbec k nim domu chodím. Taky věděli že s ním spím, jezdili jsme na víkendy k němu na chatu (jako by to nebylo stejné jako u něj spát), ale spát jsem u něj mohla až na roční výročí. Naši uznali že je to "dostatečný důvod" abych tam mohla spát, ale až po strašném přemlouvání. Pak už jsem tam ale spala častěji. U současného přítele jsem spala poprvé v den kdy jsme spolu začali chodit a naši byli na dovolené a jeho rodiče pryč. Tak jsem tam spala ještě jednou a říkám to mamce do telefonu když mi volala a ona ze srandy že jsem opice a od té doby tam nějak spím normálně. Klidně i celý víkend. Naši jsou taky hodně přísný na tohle, ale hlavně od doby co je mi 18 mi prostě nic nezakazujou.

[Chanteau]

vidíš...já se na ně snažím působit už nějakej ten pátek ale jsou strašně zásadoví..strašně neoblomní. Mám s nima i víc problémů,ale na většinu věcí jsem si zvykla. Nejhorší je, že ve většině věcí to se mnou myslí opravdu dobře a chcou pro mě to nejlepší,i když ty jejich názory na věc jsou někdy opravdu dost "omezující". Jenže tohle už mi vadí..já sem s ním dlouho a nemáme žádný šance spolu takhle být. Moji rodiče nikdy z bytu neodjedou. Nevím jakým způsobem to vyřešit,fakt se mně nechce zase sklopit hlavu a přijmout že to opět nepůjde.Už sem ale vyčerpaná z toho nekonečnýho řevu a hádek

A po tom co zjistili že jsi chodila ke kámošce už tě automaticky nechali přespávata u něj?
nq

[Velveta]

Já měla s našima dřív taky víc problémů. A taky vím že to se mnou mysleli dobře, ale ne vždy mi to tak připadalo. A nemůžete spolu třeba odjet na víkend někam na chatu? To by ti dovolili? A jak dlouho jste s přítelem spolu? A co kdybys třeba zkusila něco jako jít k němu a zavolat jim že bys tam přespala? Jak by asi reagovali?

Myslíš po tom co zjistili že chodím k němu a ne ke kámošce? No prostě to nějak tak postupně vzali. Nedělala jsem si nic z těch připomínek k tomu jak neslušný je to, zakázat mi to nemohli, to by mě museli držet doma snad v řetězech. Ale trvalo dalšího třičtvrtě roku, než jsem u něj mohla přespat. Vždycky jsem byla u něj a tak ve 12 v noci mě vezl domů.

[Chanteau]

No já jsem moc velkej srab na to mávnout rukou a spát u něj přes jejich zákaz. To s tím zatelefonováním..Jednou jsem to zkusila,něco podobného,jenže táta je pro mě schopnej dojet a dělat bordel..a já pak ani nejsem schopná snášet ty výčitky,to kritizování a neustálý řeči jak jsem zklamala. (hele jsme spolu přes rok ještě mám štěstí že on je tak v pohodě a chápe mě)
Odjet na víkend...ve školním roce nesmím,o prázdninách to šlo Argumentují školou

Já nevím..nechce se mi čekat na to až budu na VŠ ale třeba k němu chodit můžu a můžu se do 12 vrátit,jen to přespání prostě nesmí být.

[Velveta]

Abych se přiznala, tak já jsem na to byla taky srab. Věděla jsem že mi to nedovolí a nikdy jsem nedostala odvahu se je na to ani zeptat, protože jsem věděla že je to zbytečný. Na to roční výročí to ale prostě bylo takový nutný tam spát, abychom měli hezkej večer. A na to jsem se zeptala. Samozřejmě mi to zakázali, ale já mamku uprosila. Jak už to dovolí jednou, tak už to většinou dovolí příště. Já jim už pak jen zavolala že přijedu až ráno a v pohodě. A na víkend jsme odjížděli i o školním roce.

A u současného přítele jsem teď byla od pátku až do neděle a měla jsem i radost z toho, že naši tu budou sami a budou mít soukromí, nebudu je rušit a nikdo mi proti tomu neřekl jediný slovo když jsem to oznámila.

A jen tak trochu mimo téma (i když ne tak úplně) mě teď napadlo co se mi dřív stávalo. Dřív když jsem jezdila s bývalým na chatu a byla jsem na víkend mimo domov, překvapila mě často depka z toho že už nejsem ta tatínkovo a maminky holčička a že už jsem velká a že to třeba musí bejt mamce líto že už nejsem pořád doma. A když jsem u něj spala tak se mi třeba najednou strašně chtělo domů protože jsem věděla že je třeba taťka pryč a mamka je tam sama a bála jsem se že je z toho smutná. Až dlouho po tom jsem pochopila, že jsou naši rádi že mají taky ode mě chvilku klid Měli jste tohle někdo taky? Nebo jsem já sama divná?

Last edited by Velveta on Mon 17.9.2007 16:06; edited 1 time in total

[lambretta]

velveta me se to stava i ted nekdy,

[Chanteau]

víkend spolu,to je můj sen Ne..máš to fakt pěkný,že sis to u rodičů postupem času získala.

S těma rodičema ti rozumim. U nás je to ale tak že táta hodně pracuje,tak se moc nevidíme (chodí pozdě domů) a za to chce abysme víkendy třeba byly hodně s nima. Máma si to taky přeje. Tak si připadám vždycky hrozně blbě když sem mimo (což skoro nejsem). Dávají najevo že se jim nelíbí že jsem třeba celý den pryč a ne s nima. Ale ehm...v 18..být s rodičema ve volném čase...to přece ne jako být s nima samozřejmě ale já prostě chci taky chodit ven a tak...

[Velveta]

Chanteau - Ale nějak si to určitě zařídíš i ty Časem jim to přece musí dojít že bejt spolu jen přes den není úplně ono, zvlášť když jsi s ním už tak dlouho. Navíc jsi dospělá, k tomu by taky mohli přihlédnout.

Já mívala dřív (a někdy i teď) úplně až výčitky že moc nejsem doma. Ale nikdy mi to nikdo nevyčítal, to byl jen můj pocit. Já jsem si třeba myslela že je mamce líto že už jsme s bráchama vyrostli, ale pak mi jednou říkala že je docela ráda že už má velký a rozumný děti a že je ráda že maj na sebe taky čas s taťkou a tak.

[Chanteau]

no pořád doufám že si to zařídím,že povolí. Třeba kdybych se dostala na VŠ což já i oni moc chtějí..tak snad.

Já nevim,u nás je na nás máma DOST fixovaná..a ten táta moc neni doma,takže mě chce vidět jak to jen jde. A mně by to stačilo klidně míňkrát COž fakt neznamená že bych je neměla ráda...jen bychom spolu třeba líp vycházeli..bylo by míň hádek..

[celita]

sem rada ze zrovna s timhle nasi neblaznili.... od 14 muzu spat kde chci (kdyz to teda nahlasim) a problemy nedelaj...

[Chantelle]

Tak to máš skvělý rodiče.

Mně to taky dlouho nechtěli dovolit a zdálo se jim to nevhodný. Teda taťkovi to bylo/je celkem jedno, jenom moje mamka je dost konzervativní. První rok, co jsme byli s přítelem spolu (to mi bylo osmnáct) mi nedovolili s ním jet někam na týden o prázdninách Mamka dělala katastrofické scénáře, že bych mohla být těhotná apod. Vlastně poprvé jsem u přítele spala asi po dvou letech našeho vztahu. Ale od té doby co mi to poprvé povolili, je to celkem v pohodě. I když stejně moc často u nich nepřespávám.

[Lothórien]

ed

Last edited by Lothórien on Fri 6.6.2008 18:05; edited 1 time in total