sfera.pravy.net

[waxeipahdeth]

Chodíte k nim? Jaké jsou vaše zkušenosti? Máte štěstí na dobrého psychiatra (psychologa) nebo vám naopak nevyhovuje?

A nevíte někdo jak konkrétně probíhá psychoterapie?

[Smaily]

K psycholožce chodím od 17, asi s roční pauzou, začala jsem tam chodit kvůli extrémnímu vztahu mých rodičů, jehož následky se promítají do mýho života.
Prostě si povídáme, tím jak mluvím, uspořádávám si svoje vlastní myšlenky, ona mi říká, co si o tom myslí. Je to sympatická paní, pamatuje si, co jí říkám, což mě udivuje, takže se mi po několika měsících sama zeptá na něco, co sme probírali. Před vánoci mě poprvé poslala k psychiatričce kvůli práškám, taky fajn ženská. Mám s nimi samé dobré zkušenosti.

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/

[villete]

edit

_________________
"All will be well, and all will be well, and every kind of thing will be well." (Julian of Norwich)

[edit_no_90]

Chodím k psychiatrovi, zatím jsem tam byla třikrát. Je divnej (I když pominu to, že je to hnusnej slizoun, což je pro mě jedině dobře ) Dává mi takový zajímavý rady - jakože si mám najít bohatýho milence a tak. Ale pořád doufám, že je to součást nějakýho postupu a že si na něj zvyknu. Akorát mám problém mluvit s ním o intimních věcech, což je právě to, co potřebuju řešit. Posledně jsem se mu tam sesypala, takže je to asi na dobrý cestě
Jediný pozitivum zatím je, že se hned napoprvé strefil do správných antidepresiv pro mě.

[pip]

edit

[broocinka]

Chodila jsme k psychiatričce. Bylo to smrti mýho táty a já jsem se 6 měsíců po tom zhroutila s depresema. To bylo divný období.

Nevím jestli mi pomohla, snad ano, ale ty stavy mám do ted a to už je 5 let.

[jirka]

jdu ve stredu, tak jsem zvedav

predtim sem byl u dvou a nepomohli mi, spise nadelali vice skody, tak musi moji duveru znovu ziskat

_________________
[i]štestí je dar
]

[violetka]

ed

Last edited by violetka on Wed 2.9.2009 18:34; edited 1 time in total

[Příšera]

odmazano --che

_________________
Kolik roků zabere bolest...

[Geike]

nemám s tím osobní zkušenosti ale kamarád asi ve 13 letech chodil k psycholožce a nakecal jí že má sourozence, i když je jedináček...prostě mluvil o vztahu s bratrem a tak, a ona nepoznala že si vymýšlí...a přitom byl v té době malé děcko... nevím, ale nějak mi připadá že tohle by teda psycholog poznat měl...

jinak si nějak neumím představit že by mi mohl pomoct rozhovor s cizím člověkem, kterému na mě nezáleží...možná když člověk nemá přátele nebo rodinu kteří mu poradí a vyslechnou ho, ale osobně si to představit neumím...jaké jste z toho měli pocity vy, co vám to dalo/nedalo? docela mě to zajímá...

[Ester]

Geike wrote:

nemám s tím osobní zkušenosti ale kamarád asi ve 13 letech chodil k psycholožce a nakecal jí že má sourozence, i když je jedináček...prostě mluvil o vztahu s bratrem a tak, a ona nepoznala že si vymýšlí...a přitom byl v té době malé děcko... nevím, ale nějak mi připadá že tohle by teda psycholog poznat měl...

On většinou jde člověk k psychologovi s tím, že hledá pomoc a ví, že aby ji dostal, musí všechno popsat co nejpravdivěji. A psycholog musí pracovat s tím, co mu člověk řekne, když si vymýšlí, nemá smysl, aby tam vůbec chodil. (Čímž se dostáváme k otázce, proč tam kamarád šel, někdo ho tam poslal? Jestli je to osobní, tak samozřejmě neodpovídej. )

Geike wrote:

jinak si nějak neumím představit že by mi mohl pomoct rozhovor s cizím člověkem, kterému na mě nezáleží...

Cizímu člověku se někdy svěříš lépe, protože před někým známým můžeš mít zábrany popsat své nejvnitřnější pocity. A navíc právě cizí člověk to může vidět objektivněji proto, že ho k tobě neváží city a není jimi omezován.

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

[melly]

Psychoterapia zavisi od konkretneho psychologickeho smeru, podla ktoreho ide. Su rozne typy a kazda ma svoje charakteristiky a postupy.

Napriklad Villete bude na psychoanalyze pracovat najma so svojim detstvom, rannymi spomienkami, mozno asociaciami, snami. Budu sa hladat rozne konflikty v jej vnutri, suvislosti apod. A bude to trvat dlho.
Villete, aj keby ti to zo zaciatku nebolo moc po voli, nevzdavaj to.

[che]

Ester wrote:

Cizímu člověku se někdy svěříš lépe, protože před někým známým můžeš mít zábrany popsat své nejvnitřnější pocity. A navíc právě cizí člověk to může vidět objektivněji proto, že ho k tobě neváží city a není jimi omezován.

Myslím, že to zrovna tady na boardu víme dobře :-)

[Geike]

Ester wrote:

On většinou jde člověk k psychologovi s tím, že hledá pomoc a ví, že aby ji dostal, musí všechno popsat co nejpravdivěji. A psycholog musí pracovat s tím, co mu člověk řekne, když si vymýšlí, nemá smysl, aby tam vůbec chodil. (Čímž se dostáváme k otázce, proč tam kamarád šel, někdo ho tam poslal? Jestli je to osobní, tak samozřejmě neodpovídej. )

nene, není to osobní...no, on byl hodně zvláštní dítě, nepřizpůsobivý, problémy ve škole, už si to moc nepamatuju...ale on tam šel z donucení kvůli rodičům, jako děcko asi neměl na výběr...proto si z té psycholožky asi chtěl udělat srandu...ale nechápu co je to za "psycholožku" která nepozná že jí v takové zásadní věci děcko lže a vymýšlí si...to by měla poznat, ne?

moje kamarádka je podle mě už dlouhodobě v depresi, nevím jestli by ji to takhle klasifikoval doktor ale něco s ní určitě je, už to trvá pár let a já ani ostatní už nevíme jak ji máme pomoct, proto jsem ji jednou zkusila navrhnout psychologa...řekla že neví jak by jí mělo pomoct že bude své problémy říkat někomu cizímu, že jí stejně nic nového neporadí...tak mě napadlo že má možná pravdu...nebo je psycholog schopný přesvědčit člověka, který nesnáší sebe, svoje tělo a svůj život, o opaku? (pardon jestli se vám moje myšlenky zdají hloupé, ale já nevím přesně jak tyhle věci fungují a sezení u psychologa si představuju jakože člověk sedí a mluví o všem možném...no a psycholog mu pak něco poradí...jenže kamarádka to už má rozebrané ze všech stran, mluvíme o tom pořád už strašně dlouho a spíš myslím že by jí pomohla nějaká životní změna, kousek štěstí, než cokoliv co jí může říct doktor nebo kdokoli jiný...)

[Ester]

Geike wrote:

nene, není to osobní...no, on byl hodně zvláštní dítě, nepřizpůsobivý, problémy ve škole, už si to moc nepamatuju...ale on tam šel z donucení kvůli rodičům, jako děcko asi neměl na výběr...proto si z té psycholožky asi chtěl udělat srandu...ale nechápu co je to za "psycholožku" která nepozná že jí v takové zásadní věci děcko lže a vymýšlí si...to by měla poznat, ne?

Jak by to měla poznat? Jestli říkáš, že byl zvláštní a ještě tam šel z donucení rodičů, tak byl nepochybně tak inteligentní, aby o svém imaginárním bratrovi dokázal vyprávět přesvědčivě.

Co se té kámošky týče.
Můžete o tom mluvit jak dlouho chcete, ale pořád je to jen jeden pohled na věc. Je hodně pravděpodobné, že jiný člověk to uvidí z jiné strany, natož psycholog, který by měl být schopný to vidět hned z několika úhlů.
Jestli by jí podle tebe pomohla změna, možná ptřebuje impuls, aby ji uskutečnila. Právě psycholog by měl schopný jí říct, v čem podle něho vězí problém a hlavně co se s ním dá dělat a to konkrétně, ne všeobecně (jako "potřebuje nějakou změnu", ale "do téhle doby bys měla udělat tohle").

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.