Já se taky už víceméně přestěhovala k příteli, ale stejně zjišťuju, že mi sem tam něco chybí - třeba teď barvičky na sklo a různé výtvarné potřeby, ale to jsou fakt prkotiny.
Canta - doporučila bych ti nezapomenout třeba na sezonní oblečení, protože já ho mám třeba ještě u rodičů a jednou mě zima docela překvapila

Ale když to budeš mít domů kousek, tak to není nic hrozného.
My už "nejsme" se se segrou doma ani jedna a rodiče to nesou víceméně statečně. Někdy na nich jde vidět, že je to mrzí, že zůstali sami, ale to je prostě život. Sestra je v zahraničí a já jezdím domů tak 1x za 14 dní a to vždycky vidím, jakou mají radost, že jsem doma. Mamka mi nakoupí jídlo co mám ráda a hodně mi toho nabalí zpátky. U televize si povídáme a tak - je to fajn, už se ani nehádáme. A taky existujou telefony - voláme si hodně často kvůli kdejaké kraviny
green - já myslím, že můžeš uklidnit taťku tím, že za nima přece budeš chodit (a to myslím budeš velmi ráda) a že se přece nevidíte naposledy a byt od příbuzných je taky docela argument. Zkus jim říct, že se už chceš osamostatnit a "zkusi" si žít sama na vlastní triko (i když, rodiče tě budou podporovat?). Určitě to nějak vyřešíte. A "lítost" ze strany rodičů k tomu podle mě patří.