člověku, jo, takhle tomu rozumím. to asi má smysl, nezatěžovat každodenními drobnými nepříjemnostmi blízké.
já to pojala trochu jinak, už jsem nad tím přemýšlela víckrát ve vztahu k tomu, co tu píšeš. možná už jsem nějak zcyničtěla nebo rezignovala, ale dlouhou dobu jsem byla on/off nadšená pozitivním přístupem, myšlením a vším, co je s tím spojené, ale postupně jsem začla přemýšlet nad tím, jestli je to opravdu ten správný přístup, hlídat si všechny negativní myšlenky a snažit se je odehnat, rozpustit, eliminovat. Jestli to vůbec jde a je to mentálně zdravé
Jak to zapadá do světa, který funguje polaritně, dobro/zlo, den/noc, chudoba/bohatství atd atd. Někde jsem dokonce četla, že každé dobro je někde vyváženo zlem, rovnováha musí být. A nevím, co si o tom myslet, trochu mě to děsí
Já mám zkušenost, že pokud jdu nahoru, musím jít dolů. Ta myšlenka pozitivního přistupu je asi v tom, že člověk může sinusoidně plavat na vyšší úrovni, ale nejsem s to posoudit, zda se to třeba mě dlouhodoběji povedlo.
Berte to jako ne moc utříděné myšlenky k diskuzi, ráda o tom s někým pokecám
jinak co se týče challenge, přiznám se, všechno co jsem tady psala. že budu dělat, se mi dlouhodobě nepovedlo a dělám jen to, co mi nějak samo každodenně jde. asi nejsem typ na výzvy, ale to jsem věděla už na začátku