FAQ
Search
Memberlist
Usergroups
Register
Profile
Log in to check your private messages
Log in
moc mi záleží na někom, kdo asi (určitě) je vysoce inteligentní... a nikdy bych neřekla, že by to mohl být problém, kdybych nezažila, to co teď s ním.
mám pocit, jako by vnímal svět úplně jinak než já a mám pocit, že to bude souviset s jeho intelektem.
podle jeho reakcí, jakoby vůbec nechápal vtip, jakoby neměl smysl pro humor (resp. možná ho má, ale totálně odlišnej a nějaký jeho fyzikální vtipy nechápu zas já)... někdy zareaguje, že je jasný, že to pochopil v úplně jiným smyslu (blbě). taky mám pocit, že mu úplně nerozumím. mám pocit, že i lásku projevuje jinak... něky ani reakci nerozumím (třeba do telefonu jsem mu řekla, že jsem unavená dneska, ale co dělá zítra a v úterý, že bych ho chtěla hrozně vidět. a on, že see you v úterý a bye. pak jsem ho teda zaržela, protože jsem si s ním chtěla ještě povídat). píše mi hrozně moc smsek denně, ale všechny jsou takové suché. mám ale pocit, že mi tím projevuje lásku.
prostě si nemůžu pomoct, ale jakoby žil na jiné planetě.. někdy mám i pocit, že nedokáže úplně reagovat na některé situace. nemám to ověřený, ale taky se mi zdá, že je něky takovej stydlivej (ani ne ke mně... i když teda když jsme se ještě neznali, tak když si na to vzpomenu, tak i to se mi zdál takovej trochu nesmělej a i když se s náma všichni bavili, tak on byl jedinej, kdo "utekl".
někdy hodně jen tak blbnu a říkám si, jestli mu to připadá vtipný nebo jestli mu to nepřipadá trapný nebo to vůbec nechápe, co to dělám (třeba když jsem tancovala s mopem nebo mi byla zima a oblíkla jsem si na sebe prázdnou krabici, kterou jsem měla zrovna v ruce (jen tak ze srandy, prostě někdy dělám takovýhle kraviny).
nemáte prosím někdo s někým takovým zkušenost?
nevím proč, ale nějak mi na něm začalo fakt záležet a po dlouhý době jsem dostala pocit, že se chci snažit a že s ním chci být. přišlo to rychle (i když teda se mi líbil i předtím, ale to bylo takové spíš ze srandy a do toho se mi líbilo dalších x lidí a neřešila jsem to a nebrala jsem to ani vážně).. ale to se všechno změnilo a prostě ... když mě obejme, cítím naprosté bezpečí. je mi u něho strašně strašně dobře, potřebuju se ho pořád dotýkat, být co nejblíž, úplně neuvěřitelně mě fzicky přitahuje a voní (sex jsme spolu neměli a ta přitažlovist není ani primárně sexuální povahy, jako spíš že prostě potřebuju jen objímat ho, bejt u něj, co nejblíž to jde).
vím, že to je všechno tak krátce... ale tohle teď cítím a strašně intenzivně. dokonce jsem schopná se vzdát i svého cestovatelského snu, úplně jako by se ve mě všechno rázem převrátilo... hrozně bych si přála, aby jsme si rozuměli a milovali se a byli spolu šťastní. a ta touha je strašně silná.
jen jsem nějaká zmatená z těch reakcí. ale říkám si, že i když jsme každej úplně jinej, tak že by to mohlo bejt dobrý právě proto, protože se můžeme obohacovat něco nového...
musím říct, že další citové zklamání by mě už asi odrovnalo. a nevím proč mi na něm teď tak nějak záleží. je tak divnej a mě to i možná přitahuje. i když teda bych chtěla, aby byl aspoň trochu vtipnej anebo chápal trochu ironii, dvojsmysly a vtípky (nechápe totálně
)
zajímal by mě i názor Ester, Lolity a holek, co se zajímaj o psychologii..
nemáte právo číst tento příspěvek
