Já hlídání nemám téměř vůbec. Moji rodiče pracují a každý víkend jezdí už v pátek na chalupu. Když je poprosím, tak pohlídají a myslím, že rádi, ale je to večer na maximálně dvě hodiny a ne moc často. Zvlášť mamka mi vždycky přijde, že se jí do toho moc nechce. Chtěla jsem se s nima domluvit na nějaké pravidelnosti, aby si je M. taky pořádně užil, když už bydlí tak blízko a to dělali, že přeslechli. A abych se jim vnucovala co týden, na to zas nemám nervy. Mrzí mě to a nechápu to, ale asi s tím ani nebudu už nic dělat. Přitom vždycky vypadají, že jsou s ním moc rádi. Tak se asi jen nedokážeme vzájemně domluvit.
J. rodiče bydlí daleko, takže smůla. Jsou už sice oba v důchodu a hlídali by strašně rádi, ale to by tu museli spát a to zas úplně ruší kouzlo toho hlídání. Teď teda bude hlídat J. mamka až budu v porodnici, ale jinak si to moc nedovedu představit. Jako nouzovku jo, ale jinak ani náhodou. Ale zas když jedu k nim třeba na týden, tak je to teda pohoda.
Muž pohlídá, když chci někam jít, ale zas je to akorát večer nebo chvíli ráno pokud potřebuju něco nutně zařídit. A já nejsem moc noční pták, navíc M. strašně brzy vstává, tak musím chodit brzy spát, abych fungovala, takže večer se mi ani většinou moc nechce.
O víkendu teď teda byl dvakrát s M. na celé dva dny pryč a to bylo úžasný. Jinak ho občas bere o víkenduna chvíli ven beze mě, ale mě většinou mrzí nechat je jít samotné, když toho společnýho času nemáme tolik, takže většinou chodíme všichni abychom se užili
Ale jsem nějak zvyklá být skoro pořád s dítětem a ani mi to nepřijde nějak divný. Jsem zvědavá jak to budu zvládat se dvěma...