sfera.pravy.net

[kika]

che wrote:

kika wrote: Když já mám krátký nohy, takže musím mít sedadlo blíž, abych dosáhla na pedály, a to mám ty ruce pak asi pokrčený víc, než je zdrávo Postup: sedadlo si posuneš tak, abys optimálně dosáhla na pedály, a pak sklopením opěradla dostaneš horní půlku těla do polohy ve které ti vyjdou ruce.

No vidíš..to by mě nenapadlo Teď se teda cítím, jak pako..tohle mi fakt nedošlo..

[Felicity]

No a nebo si posunes volant do idealni polohy, pokud to umoznuje.

_________________
Prodej fotografii na fleru

[che]

No hlavně že se ti teď bude jezdit líp. Některá auta mají sedadlo řidiče i výškově nastavitelné, takže tím se pak dá řešit pokud po sklopení opěradla člověk skončí moc vysoko nebo nízko. Asi si to s tím chce trochu pohrát.

[BadHans]

Hele, sedět blíž k volantu, než jsem napsal, je daleko menší chyba, než sedět dál. Např. někteří závodní jezdci mají ten volant ještě podstatně blíž (např. NASCAR, kde je třeba skutečně jemné ovládání a ta auta jsou poměrně primitivní). Čili bych opěradlo nesklápěl příliš - spíš jen tak, aby tam člověku nic nevadilo. Většina moderních aut už má teleskopicky nastavitelné volanty, u starších je to bohužel smůla. Já si samozřejmě úplně nedovedu představit potíže menších lidí, já jsem opačný extrém.

Ale především platí - dobře vidět z auta (čili sedačku nahoru) a ty pedály - je potřeba je dokázat pohodlně a plnou silou došlápnout až na podlahu (zejm. spojku), takže špička neplatí. Když budeš v provozu šlapat spojku pořád jen špičkou, dostaneš v koloně brzo křeč.

Poloha "za deset dvě" se učila kdysi, když byla auta bez posilovačů, dnes je to přežitek a poloha "třičtvrtě na tři" poskytne řidiči nejlepší rozsah ovládání auta, aniž by musel přehmatávat. Přehmatávání by se mimo město mělo omezit prakticky jen na velmi utažené serpentiny, jinak by ruce měly být schopné zůstat na volantu.

Řízení jednou rukou (většinou ještě hovící na vrcholu volantu, nebo úplně nejhůř překříženě levou rukou na pravé horní části věnce) je nešvar, za který bych rozdával pokuty. V případě jakéhokoliv problému (někdo nedá přednost, vletí vám tam pes, nebo hůř - dítě) máte zhruba 30% manévrovacích schopností, než byste měli ve chvíli, kdy držíte volant správně.

Vozit si ruku na řadící páce je špatně, stejně jako vozit si nohu na spojce (to navíc fyzicky ničí spojkové lamely).

Ano, uznávám, na dálnici si taky občas ruce posunu na volantu níž, ale jde o to si vypěstovat reflex, že ruce samy při sebemenším náznaku jakkoli nestandardní situace uchopí volant správně.

A ještě k pásům - každému, kdo má pocit, že se "kdyžtak nějak udrží", bych doporučoval jízdu na nárazovém simulátoru zvaném "bumbác":



Rozjede se to cca třicítkou (tedy velmi pomalu) a je to TAKOVÁ rána, že budete mít od pásu na rameni modřinu ještě týden. Většina lidí nedokáže udržet ani plyšovýho medvěda (simulujícího dítě na klíně), natožpak sebe.

_________________
I like pleasure spiked with pain and music is my aeroplane

Pro lásku bych třeba zemřel... ale pro život jsem se narodil.

(melouny, pochopitelně)

[kika]

Jo tak o křeči bych mohla taky vyprávět.. Tak další věc, co jsem netušila..no je fakt, že když došlapuju na pedál úplně, tak se mi to nestává..

Řídím strašně ráda..ale i po těch čtyřech letech vím, že nemám takový ty rychlý reflexy, který bych potřebovala, když jedu třeba po spojce, abych byla schopná předjíždět, když je přede mnou nějakej coura (a že jich tam je)..mám pořád pocit, že to nestihnu..ale to je většinou při hustějším provozu..jinak se předjíždění nebojím..

A jsem teda hroznej nadávač..já jsem občas tak sprostá, že bych to normálně v životě neřekla.. Ještě, že mě nikdo neslyší..ale hrozně se mi tím uleví..

[silverstone]

BadHans wrote:

Pokud jde o řízení a pocit za volantem - ne každý má pochopitelně stejné nadání, ale naučit se to může téměř každý. Hrozně ale záleží na tom, KDO ho učí a teď vůbec nemluvím o autoškole. Autoškola vám dá nějaké absolutní minimum, abyste se nezabili za druhou zatáčkou, ale naučit řídit by vás měl ještě někdo další. Ideální je samozřejmě rodič/partner zkušený řidič, ale také musí mít nervy a správný přístup k "výuce".

Presne, presne. Ja znam tolik lidi, kteri hyri neskutecnym sebevedomim co se tyce rizeni a pritom maji vypestovane tak spatne navyky, nejcasteji od nekoho z rodiny, kdo je "zaucoval", ze mi mnohdy az beha mraz po zadech..

Jinak souhlasim s tim, ze to chce vsechno cvik, nebat se, skocit do toho a nejlepe co nejdriv sam jezdit a jezdit. Na druhou stranu ale zastavam nazor, ze spousta lidi by proste ridit nemela.

Bohuzel ze zkusenosti musim za sebe rict, ze zensky vnimam jako horsi ridice. Setkavam se denne s tim, ze spoustu z nich absolutne necumi do zrcatek, netusi jestli dat prednost, zdrzuji provoz, nedomysleji situace, absolutne nepremysleji u predjizdeni, neberou v potaz spravnou stopu prujezdu zatacky, vubec necumi kolem sebe a nemysli na ostatni ridice, kapitola sama pro sebe jsou pak panicky v suv.. kazda vyjimka, ktera nema klapky na ocich me vzdycky velice pozitivne prekvapi.

_________________
Lifting the veil.

[Leni.ce]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Laura]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
The only way out is through

Advice is what we ask for when we already know the answer but wish we didn't

[ephelides]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________

dog is god backwards

Qualität kommt von Qual.

Arretez de prendre les cons pour les gens.

"Wer ständig glücklich sein möchte, muss sich oft verändern." (Konfuzius)

[BadHans]

ephe, jak jsem psal, na dálnici si taky udělám "pohodlí", většinou si posunu ruce níž. Vždycky tak, abych mohl během okamžiku volant chytit správně, ale jasně že nejde vydržet dlouhou dobu v naprosto stejné poloze. Jezdívám někdy i delší trasy (třeba Praha-Paříž je 1100, Praha-Ženeva 1000 km).

Lokty si taky opírám (o opěrku ve dveřích a uprostřed, pokud tam je), ale jak mám dlouhý ruce, tak to mi právě vyjde akorát na tu správnou polohu

_________________
I like pleasure spiked with pain and music is my aeroplane

Pro lásku bych třeba zemřel... ale pro život jsem se narodil.

(melouny, pochopitelně)

[Geike]

nemáte právo číst tento příspěvek

[lambretta]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Lilith]

BadHans wrote:

Tohle téma jsem našel až teď. Pásy jsou základ a nechápu lidi, kteří se se mnou hádají, že se vzadu prostě poutat nebudou. A ano, vy víte, které jste!

To jsem přesně věděla, že si rýpneš!

_________________
Proč on? Protože se nám chtělo...

[Skunkless]

Nedá mi to a musím se taky vyjádřit. Řízení absolutně miluju! Řidičák mám asi pět let a měla jsem obrovský štěstí na trpělivýho a schopnýho autoškoláka, pak jsem jezdila kdykoli byla příležitost (na nákup, pro benzín apod.) a v začátcích se mnou jezdil taťka, který mi dal spoustu cenných rad a zamezil vytvoření špatných návyků. Sama jsem se jezdit nebála, ale byla jsem hrozně opatrná, abych někoho nezranila. Časem jsem to začala mít zmáklý a přišlo typický období "už si myslím, že to umím" a jsem docela ráda, že mě na to pár lidí upozornilo a já se zas začala víc hlídat.

Mám za sebou jednu bouračku, jela jsem poměrně úzkou ulicí (páč po obou stranách se podélně parkovalo) cca 30 - 40km/hod a najedou jsem viděla na silnici šneka. Nevím zda to souvisí s mou láskou k přírodě, nebo to byla jen totálně idiotská reakce, ale v tu chvíli jsem prostě měla v hlavě jen "POZOR NEPŘEJEĎ HO!" a tak jsem cukla volantem a nabořila to do auta stojícího vpravo. Svým pravým předním rožkem jsem trefila jeho levý zadní (šikovná - museli jsme vyměnit přední blatník, světlo a kapotu) a strašně se lekla. Chvíli jsem brečela a panikařila, pak jsem si všimla, že za mnou by rádo jedno auto projelo (jednosměrka) a tak jsem začala (velice opatrně, asi na šestnáckrát) parkovat za to auto, který jsem nabořila, abych mu uhla. Při té příležitosti se mi podařilo rozjezdit toho nebohýho šnečka, kterýmu jsem se původně snažila vyhnout. Shodou okolností šel kolem pán se psem a najednou mu vyletěly oči z důlků (ano, ukázalo se, že to byl majitel vozu). V slzách jsem se mu omlouvala, radost z toho neměl, ale bral to sportovně.

Suprově se zachoval můj taťka, kterýmu jsem zavolala, protože jsem nechtěla udělat nějakou blbost nebo neudělat něco důležitýho. Uklidnil mě, zjistil, že se mi nic nestalo a to bylo to jediný důležitý, ostatní prý vyřešíme. Přijel za mnou a pomohl mi, neřval na mě, jen chtěl, abych se z toho poučila, což se stalo. Kamarádi ze mě dodnes mají prdel a když je někam vezu, tak hlásej, že doufají, že nepotkáme nějaký šneky.

Krom této epizodky řídím dobře, řekla bych. Ze začátku bylo pro mě zásadní jen to zásadní - jet bezpečně, dodržovat pravidla provozu, sledovat co se děje kolem, nikoho nezranit. Na díry a kanály a jízdu "na spotřebu" jsem kašlala a to včetně keců expřítele. Až když jsem si byla jistá s tím podstatným, začla jsem se věnovat tomu, že někoho můžu předjet, že minu kanál či jinou nerovnost, že si vyberu vhodný pruh, abych zbytečně nepřejížděla a nebo pak nezmatkovala v křižovatce. Vždycky jsem radši jela, kam to bylo správný, i když jsem se spletla a musela se pak někde otočit, přijde mi hloupé blokovat pruh a čekat než mě někdo pustí, když se spletu - je to moje chyba a tak mám smůlu já a ne ti kteří jedou za mnou. Pásy určitě používám, volant obvykle držím správně, ale v zácpě nebo na dálnici si taky povolím nedbalejší držení. Je ale fakt, že člověk si má hlavně hodně zažít správné postupy, protože když se něco děje v rámci setin vteřin, ruce i nohy to mají naučený a mozek se nezdržuje přemýšlením, tělo zkrátka samo správně jedná.

Postupně jsem se naučila mít odhad na to, jak jsem široká a dlouhá v jedné fázi jsem schválně koly najížděla na hrboly, abych zjistila kde je vlastně mám a mohla se pak něčemu umět vyhnout Řazení mi připadá, jako nuntná součást, s automatem jsem nikdy nejela, přijde mi, že bych se cítila ochuzená, ale je mi jasný, že kdo jezdí pořád, asi to přivítá. Parkování mi problém nedělá, ale chvíli to trvalo, chce to jen praxi.

Nedávno jsem prvně jela jen pro radost z jízdy, usoudila jsem, že když si můžu pro radost kupovat chlast pro sebe, můžu si místo toho koupit do auta benzín a jet se projet. Mám za sebou delší (Praha - Split) i kratší (domov - Kaufland) trasy a cítím se docela jistá, ale hlavně tím, že mě vždycky může něco/někdo překvapit! Motorismu zdar!

_________________
Život je fascinující..

[sun Topic]

slimak nastastie, ze to dobre dopadlo

Keby niekoho zaujimalo, v novej Marianne je priloha o soferovani, zenach a soferovani, ako prekonat strach z jazdenia a podobne.