Ja si pamatuju jak jsme vžycky pospichali do školky, abychom stihli sebrat nejlepsi hračky,nebo jak jsme si tam stavěly hrad z takových velkých dřevěných děrovaných kostek..
Taky jak vždycky všichni hromadně blinkali, když s tím někdo ve školce v umývarně začal
Nebo když jsem měl ve školce vystoupeni jako šmoula
A nebo jsem dělal kozla v pisničce Když jsem ja to sloužil...
I když si nevzpominam, že by se tam o něm zpivalo
Asi zvitězilo výtvarné zpracování, nad dějovou linii
Nebo jak jsem vždycky vyhazoval brachu vyhazoval z toho sedaciho kočarku, protože jsem nechtěl chodit pěšky, zatimco on se veze
A pak na spoustu her a nechutaren co jsme s brachou a sestrenkama delali
A taky na to, když brachovi na hlavu spadla vaza ze skrine, potom, co jsme se na ni houpali a začala mu z ni tect krev a on zacal strasne brecet a nikdo nebyl doma, tak jsem vybehl ven pro sousedku, jenze jsme si zapomenul klice a zabouchly se dvere... bracha nechtel otevrit a jen tam brecel, tak jsem utikal za mamou do prace, ze je bracha doma zavreny a tece mu krev z hlavy ! At jde rychle domu... (To bylo tak v 5 letech)
Jinak mě se vubec ty urazy nějak vyhybaly a vždycky to schytal bracha
Taky jsem mu jendou omylem skřipnul prsty ve dveřich (strcil je do te mezery u pantu, akorat, když jsem se chtěl zhoupnout na klice
To mu slezly dva nehty a vsude plno krve a zrovna zase nikdo doma, tak jsem zase bežel pro sousedy