Report Podolí:
Na porod jsem samozřejmě nebyla připravená - taška sbalená napůl, porodní plán žádnej, představy dost naivní..
K ránu mi začalo tvrdnout břicho tak nějak víc nepohodlně než obvykle a od půl pátý už mě to nenechalo spát. Mezi pátou a šestou se začala objevovat jistá pravidelnost a bolest jako slabý měsíčky. Od šesti kontrakce po 5ti minutách. Tak jsem si dobalila tašku a šla se osprchovat a oholit. V půl osmý jsem muži udělala snídani a kafe a šla ho vzbudit.
Po devátý jsme v dobrý náladě přijeli do Podolí. Na příjmu nová slečna, co se na všechno musela ptát a šlo jí to pomalu. Pak přišel doktor a po upozornění sestry, že maj volnej poslední sál, mě poslal domu, ať si dám vanu, že jsou to poslíčci a pravděpodobně to přejde. Kdyby se to zhoršovalo, tak mam přijet znova, ale né dřív než za dvě hodiny. Nebo můžu na rizikový.
Tak jsem šla do zahrady nemocnice a najednou bylo všechno nesnesitelně hrozný. ( Za sebe musím říct, že prožívání bolesti je jednoznačně o stavu mysli.) Po dvou hodinách už mi byla zima a nechtěla jsem nastydnout. Šla jsem tedy zpět. Pan doktor přišel s medičkou, která neuměla vyšetřovat a nic nezjistila. On zjistil, že jsem otevřená na prst a tak mě teda přijal. Těšila jsem se do sprchy, ale pro změnu se doktorovi nezdál monitor a nechal mě připojenou celou dobu. Naštěstí to byla krátká doba. Na sál jsem se dostala asi v jednu a ve tři hodiny jsem byla otevřená na 9 cm. Přišel doktor z příjmu v teplákovce a podivoval se, že rodim. Pak přišel jinej doktor a říkal, že se mu to nelíbí a prasknul mi vodu. Potom řekl, že při kontrakci mám tlačit, že už by to mohlo jít. Já mu řekla, že se mi tlačit nechce a chci počkat. Tak se zatvářil otráveně, odešel a už se nevrátil.
Během chvíle se kontrakce změnily a PA mi začala říkat, jak tlačit a začala si připravovat nůžky. Poprosila jsem jí, ať mě nestříhá. Prý to rutinně nedělá a ani neudělala. Za dvacet minut byla holčička venku. Muž přestřihl šňůru a dali mi jí jěště oslizlou na břicho. Po chvilce jí zvážili, utřeli, zabalili do balíčku a dali tatínkovi do náruče. Mezitim mě polejvali desinfekcí, kontrolovali a doktorka udělala pár stehů – prý mě trochu potrhala, páč lezla na svět jako superman s rukou u hlavy. Nebolelo to, ale bylo to otravný. Nakonec mi dali ten balíček k prsu a nechali nás dvě hoďky na sále s rohlíkama a kafem. Jídlo mi udělalo překvapivě velkou radost
Dostala jsem nadstandard za podmínek pro příbuzné personálu, což je především skvělá cena. Chodit i sedět jsem mohla hned a sestřička mi pořád říkala, že jsem nějaká hrozně vysmátá.
Jsem ráda, že to proběhlo v pohodě a pro příště už vím, co bych chtěla jinak. Rozhodně zvážím všechny monitory - už od poraden ve mě vyvolávají nedůvěru a vzhledem k tomu, jak pořád posílali ženský na opakování, v jejich výpovědní hodnotu moc nevěřím.