sfera.pravy.net

[Lenore]

Rose Madder wrote:

Jenze nejak zjistuju, ze predstava dokonale studentky, zamestnankyne a partnerky zaroven, je ponekud nerealna a ze budu muset slevovat.

No to je fakt. Měla jsem podobný problém, ale mě to přeslo tak nějak samo časem. Prostě se po nějaké době totálního nestíhání dostavila taková letargie a teď je mi víceméně všechno jedno Prostě to beru s rezervou, jsem smířená s tím, že dokonalá nejsem a nebudu. Vždycky si určím aktuální prioritu a ostatní prostě trochu "ošolíchám" a vynahradím to jindy.

_________________
queerer than we can suppose

[Rose Madder]

Na to taky docela spoleham - ze kdyz nebudu stihat, budu proste nucena nedelat vsechno na 100 %. Ono snad ani nejde o tihnuti k nejaky dokonalosti. Sama prece vim, ze to neni mozne. Spis jde o prehnane zodpovedny pristup k povinnostem, perfekcionismus, strach ze selhani...
Nevim, no. Snad se to nejak poresi samo. Ale v pondeli se mi tam kazdopadne vubec nechce.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Koogi]

Court wrote:

evianek wrote: Tak a mam problem,vzdycky jsem tak nejak ustavala obchodni schuzky face to face a ted mam byt operativni po telefonu,sakra!tady moje herecka teorie konci, pristi tyden mam volat i-klientum a aby toho nebylo malo,tak reditelka mi pritom bude stat za zady aby se ujistila, ze mi to pujde!!omg omfg, mam strach jako nikdy v zivote!!nejaka rada,prosim? To si zvyknes, ja mela driv fobii z telefonovani a dneska mam telefon u hlavy pul dne.

Já taky telefonuju hodně, ale mě to teda nedělalo problém vůbec nikdy. S telefonem jsem kamarádka. Já jsem prostě vůbec taková oprsknutá, jen tak něčeho/někoho se nezaleknu Ale bývala jsem taková vždycky, už ve školce

Rose, já pracuju často víc jak 20hodiny týdně a zvládat se to určitě dá. Ale já to mám tady dobré v tom, že na zkouškové si můžu vzít třeba neplacené volno, abych měl dost času na učení, šéfové jsou v tomhle super. A práce tady taky většinou moc nemám, takže když potřebuju můžu si dělat i něco do školy...proto tady taky jsem, že to je tak v pohodě kvůli škole. A co vůbec máš za práci? Musíš slevit, přece nemůžeš být ve všem perfektní! Tak ošiď školu, vždyť nemusíš mít samé jedničky (víš jak to myslím). Už v tobě zase vidím ségru, jakobych jí slyšela. Pokud by ses měla takhle furt stresovat, tak by snad bylo lepší se na to vykašlat (na tu práci), ale určitě to zvládneš, myslím, že časem se s tím popereš a získáš nadhled.

_________________
Look in the mirror and ask your soul if you're alright. Put out the glitter that your soul hides behind.
♥

[Rose Madder]

Koogi: Tak ja se tim nestresuju ve smyslu, ze bych den co den lezela v depkach. Na to ani nemam cas. Ale dvakrat hej mi z toho neni, ptz tak uplne jeste nevim, do ceho jdu a navic mam tendenci se v tomhle smeru dost podcenovat (a to i pres dobre vysledky).

Navic moje predstava prace spociva v tom, ze tam prijdu a budou se ode me hned ocekavat skvely vysledky a kdovi co vsechno. Ta prace je zalozena na kontaktu s lidma, budu poskytovat poradenstvi a tak a k tomu potrebuju vedet docela dost informaci. Cim vic toho znam, tim vic nabyvam pocitu, ze nic nevim

Jinak racionalne vim, ze nemuzu delat vsechno perfektne. Ale uvnitr mam pocit, ze proste musim, ze to ani jinak neumim.

Nechci ale, aby to vyznelo, ze tu praci nechci, ze to je za trest. Ja to na jednu stranu vnimam pozitivne, chci to opravdu delat, jen to potrebuju s nekym probrat a uklidnit se. Coz je mimochodem taky dost problematicky, ptz ostatni maji tendenci moje pocity znehodnocovat (ptz ja to prece stejne zvladnu; ptz na tom prece nic neni a tak)...ale treba jsem jenom paranoidni

Budu delat koordinatorku dobrovolniku.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...