Asi si pořídím pepřák nebo přivlastním tátův kapesní nůž, pořídila jsem si asi taky svého úchyla
Jednou si ke mně přisedl v tramvaji nějaký divný týpek a začal do mě něco valit, myslela jsem si nejdřív, že je opilý, ale nemotal se, ani nebyl cítit a ani neměl artikulační či jiné řečové nesnáze, takže spíš duševní problémy (s psychiatrickými pacienty jsem v kontaktu celkem často, takže to znám víc než dobře). Naštěstí vystoupil po několika zastávkách a nic fyzického si nedovolil.
Po několika měsících jsem jela zase stejným směrem a přistoupil zase ke mně a začal se se mnou bavit jako se starou známou ("už zase tudy? To mám ale šťastný den..."), v jeden okamžik mě dokonce oslovil PRINCEZNIČKO
Naštěstí mě nechal odejít, když jsem chtěla vystoupit na nádraží (přece nepojedu až domů, aby viděl, kde bydlím!!!)
V obou případech jsem s ním nepromluvila ani o slovo víc, než bych mluvila s kterýmkoliv cestujícím ("hm, hmmm, uhm"
), on si ale vystačil sám. Musím ale říct, že na to, že jsem na psychiatrické pacienty zvyklá, tak tohle mi bylo teda sakra nepříjemné
a fakt jsem z toho neměla dobrý pocit, i když to bylo jen 2x