sfera.pravy.net

[lucuska]

mě to taky pomůže, mám to přesně jako mexxie

[Lenore]

Ale tak to si snad soudný člověk uvědomuje běžně, že jsou na tom lidi, co jsou mnohem hůř.
Je mi jasný, že moje problémy nejsou nijak tragický, přesto mi to vědomí zrovna nepomůže. Když mě něco trápí, tak jsem v tu chvíli prostě nešťastná a to že mám kde bydlet a co jíst, mi přijde celkem irelevantní.
Zase je fakt, že se nikdy nevydržím trápit dlouho a nevyžívám se v tom.

_________________
queerer than we can suppose

[Nikky]

..

Last edited by Nikky on Tue 27.5.2008 12:05; edited 1 time in total

[Aduška]

Nějak nechápu, proč tu najednou řešíte rozdíl mezi osobním a globálním problémem. Pro mě je třeba osobní problém, když dítě v Africe nedostane vzdělání. Ono si to třeba neuvědomuje, proč se vlastně musí učit, ale až vyroste, už bude chápat, že potřebuje vzdělání. Jedná se o toho jednoho člověka. Samozřejmě je chudoba globální problém, ale dívám se na to i z tohoto hlediska.

Můj názor je, že když mám např. nedostatek peněz, abych uživila rodinu, je to vážný problém, a děti v africe mi pak budou fakticky jedno. Ale rozhodně nebudu řešit, když nemám peníze na nový hadry. To radši adoptuju na dálku dítě nebo přispěju na zvířata.

_________________
Srdce lidské má příliš mnoho snů, než aby mohlo být šťastno.

[strawberry]

vsak ja taky vim, ze je na tom spousta lidi podstatne hur nez ja....ale nefunguje to pro me jako zahanec zalu. to bych si za chvili uprela moznost se litovat a stresovat, kdyz de facto na to nemam pravo, protoze moje problemy jsou prilis malicherne.

jde tady prece o nejaky muj problem a ten si zaslouzi resit, kdyz mi neda spat. a je uplne jedno, jak je oproti cizim ba dokonce velkoplosnym problemum zanedbatelny.

[Skunkless]

Já souhlasím s Lenore.. kdokoli, kdo bude mít zájem o to, jak funguje lidské vnímání zjistí, že každý z nás má řekněme jinak citlivý příjmač. Je to asi jako bychom měli každý jinak nastavenou hlasitost a na jednoho oný problém bude šeptat, zatímco na druhého vyloženě křičet.

To, jak si nastavíme "volume" závisí do určité míry na genetických předpokladech, vlivu okolí a rodiny, ale hlavně záleží na nás.

S tím říkáním si "oni jsou na tom hůř" to je složité..obecně to nemám moc ráda, vždycky mě rozčilovalo, když mi to druzí předhazovali, protože..a co jako? Mám o to menší trápení proto, že svá trápení mají i druzí? Já tedy ne. Na druhou stranu jsem jednou v obchodě potkala chlapečka v kočárku, bylo mu možná okolo osmi let, smál se od ucha k uchu, jeno oko mu šlo šejdrem a druhé měl slepé, k tomu nějaké motorické problémy, takže vypadal na první pohled dost nevábně..já jsem na něj mluvila zatímco tatínek u nás nakupoval a on si přitáhl můj obličej a očuchával si mě a pořád se tak vesele smá..a to jsou momenty, které mě vrátí zpět na zem. Ani teď není můj problém menší, ale jsem vděčná, že se má trápení pohybují v jakési obecně tolerovatelné mezi.. spíš mi dojde, že můj problém je do určité míry pomíjivý, zatémco narodit se mi takové děcko, mé problémy budou trvalé a z absolutně jiné oblasti než jsou ty "normální" trable..

Důležité pro mě je, nezlehčovat trápení druhých. I když je to něco, co já zvládla snadno a může se zdát nepochopitelné, že se tím druzí tak moc zabývají, připomenu si momenty, kdy jsem z něčeho "na dně" a tudíž mě zkolí už i kdejaká drobnost..

Právo trápit se, máme všichni, právo pomáhat též.

_________________
Život je fascinující..