sfera.pravy.net

[little_B]

Rose s tým strachom je to bežná vec, ja pracujem už cca. 7 rokov a dosť často chytám paniku z úplne triviálnych vecí . Ono najviac má človek strach na začiatku, kým sa "neoťuká", kým je preňho veľa vecí úplne nových, ale akonáhle sa tie veci začnú opakovať, tak ich zvláda ľahšie a uvoľnenejšie. S tým telefonovaním som na tom podobne... Niekedy ma dokonca rozbolí aj hlava, čo toľko stresujem . Ale zas to nie je pravidlo, niekedy to beriem ako normálnu vec a niekedy robím stresy. Ani neviem prečo. Najlepšie je, keď sa veci dejú spontánne, napr. keď mi šéf povie, že mám okamžite zavolať tomu a tomu, vtedy ani nestihnem začať stresovať a už dotyčnému volám ...

Ale tiež sa občas zamýšľam nad tým, čo bude, ak si nájdem novú prácu. Najneskôr o 2 roky sa totižto budem musieť presťahovať do Bratislavy a nájsť si prácu tam, keďže s priateľom tam budeme bývať. Len tak zo zvedavosti som sa pozerala na pracovné ponuky a chytala som z toho paniku... Mám pocit, že tam od ľudí chcú veľmi veľa a často si hovorím, že na to by som vôbec nemala... Takže možno o 2 roky sa tu budem vyplakávať z toho, aká som neschopná a že si neverím a veci podobné...

Čo sa týka ovplyvnenia vzťahu, súčasný vzťah mi práca vôbec neovplyvňuje, keďže sa s priateľom vídame len cez víkendy... Horšie to bolo s predošlým vzťahom, kedy som s ex-priateľom bola v každodennom kontakte a všetku zlú náladu pochytenú v kancli som si vybíjala na ňom ...

_________________
Prax ukazuje, že žena vydrží ešte desaťkrát toľko vo chvíli, keď vyhlasuje, že už nevydrží. Niektoré typy aj dvadsaťkrát.
Je to dobré. Zachráni to mnohé vzťahy, ktoré stoja za to.
Je to zlé. Udržiava pri živote aj vzťahy, ktoré stoja za hovno už dávno.

[culotes]

Kess wrote:

ja mam taky strach z telefonovani s cizima lidma ale vzdycky si rikam, ze to muzu kdykoliv polozit a ze me nevidi, takze by me nepoznali, tudiz o nic nejde ale funguje to (aspon na me). i kdyz docela premyslim, ze bych sla na brigadu do nejakeho call-centra nebo tak, abych se toho zbavila (taky uznavam techniku, ze strachu je treba se postavit).

Kess, právě z tohodle důvodu jsem u toho call centra opravdu začala dělat Po pár telefonátech jsem si už zvykla, věděla jsem, co mám říkat, takže jsem neměla důvod se bát. Byla to prostě práce. Ale když jsem tam (po pár hodinách telefonování) skončila nadobro, tak se stejně nic z mého strachu z telefonování cizím lidem nevyřešilo a mám ho pořád Nejhorší je, že se ten strach navenek projevuje tím, že mluvím příšerně rychle, takže mi nikdo nerozumí a to je snad horší než ten celkový strach, ztrácím tím nějakou tu svou jistotu.

[evianek]

odmazano na prani. --che

[Laura]

culotes wrote:

Nejhorší je, že se ten strach navenek projevuje tím, že mluvím příšerně rychle, takže mi nikdo nerozumí .

mám to úplně stejně.. když mám telefonovat s nekým cizím nebo oslovit pordavačku a jsou to situace kdy vím že je budu otravovat, strašně rychle mluvím, nebo to zadromolím,takže to stejne musím opakovat..

docela mi pomáhá si to jakoby přehodit..představit si že třeba ta holka co, sedí na recepci a zvedá mi muj telefon, je ještě vyděšenější, že tu objednávku zapíše blbě, nebude mi rozumet (taky že se bojí oprávněně ) nebo že to poplete, nebo že ta prodavačla tu je nová a spíš se bojí že po ni nekdo bude neco chtít a prostě takhle..jakože sposuta lidí má uplně stejnej trochu strach jak já..

_________________
The only way out is through

Advice is what we ask for when we already know the answer but wish we didn't

[Lothórien]

ed

Last edited by Lothórien on Sun 25.5.2008 18:33; edited 1 time in total

[smouki]

ja telefonovani z duse nenavidim uz kdyz si takhle musim zavolat a jen se treba objednat k doktorce tak to odkladam a odkladam a vubec se mi do toho nechce v call centru bych nikdy delat nemohla, asi na to nejsem spravnej typ.. pred kazdym telefonem bych mela srdce v krku hlavne nesnasim pocit ze me nekdo posloucha a vi co rikam.. takze vzdycky kdyz uz musim nekam volat tak se zavru nekde sama, delat v open space by me asi zabilo

[Rose Madder]

Culotes, a to se ten strach fakt nezmensil? To je divny. Ja furt spoleham na praxi.

Ted v pondeli budu obvolavat vedouci nejakych instituci a presvedcovat je, aby mi dali rozhovor (jakoze se kazdej samozrejme pretrhne ). Tak jsem zvedava. Jinak uzitecnej tip - pripravit si, co budu do telefonu rikat (treba i bodove na papirek). Docela mi pomohlo, kdyz jsme o tom s kamoskou mluvily a pripravily takovej kratkej scenar hovoru.

Evianku, ja bych asi uplatnila tip od Chocolate. Predstavit si nekoho, koho obdivujes pro jeho raznost apod. A udelat to jako on Drzim pesti. Tahle situace by me taky dost vykolejila (kdyby me u toho nekdo kontroloval).

Obecne mi proti strachu taky dost pomaha, kdyz si v duchu reknu "nebud takova sracka a jdi do toho" Proste nakopat ten strach tak nejak vnitrne do zadku a pustit se do cinnosti, ze ktery mam obavy.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Court]

edit

_________________
Never complain. Never explain.

[zuza]

opravdu je to jen o zvyku, taky jsem nesnasela telefonovani, a zvykla jsem si rychle

[Shrew]

v dubnu máme mít praxe ve škole s dětmi 2. stupeň zš...

základka..no jsem na to zvědává, puberťáci

pitomý na pedagogických fakultách je fakt, že tě před děti postaví až dva roky před státnicema.
Vživotě jsem neměla žádnou menší příbuznou a nikdy jsem nehlídala mladší děti, nemám s tím absolutně zkušenosti, nevím jak se k nim chovat...tak jasně, odbudu si to, vydržím to a bude vymalováno. Ale přesto - moc ráda bych k tomu nepřistupovala jako k nutnému zlu

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[Byzzy]

shrew - zkus doučování, to je docela dobrá praxe. Doučování někdy chtějí i pro základní školu.

[Shrew]

Byzzy: dobrý nápad!

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[Shrew]

taky mě napadl skaut, kroužky a tak..ale to je časově náročnější

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[culotes]

Rose Madder wrote:

Culotes, a to se ten strach fakt nezmensil? To je divny. Ja furt spoleham na praxi.

.. tohle je fakt hodně individuální. U mě to prostě nevyšlo..

[Rose Madder]

Ach jo, tak muzu zalozit podtema: Jak skloubit dohromady praci, skolu, dobrovolnictvi a vztah, kdyz jsem perfekcionistka

Mam z toho vseho divnou naladu Pracovat zacinam az pristi tyden, ale uz ted se tak nejak zaskoluju, snazim se nacerpavat informace a tak. A uz ted mam pocit, ze se na me vsechno uplne vali. Prichazej pisemky, ve skole jsem prakticky od rana do vecera, mezitim oblitavam instituce kvuli rozhovorum, delam prepisy, dostudovavam si veci k praci (pac budu poskytovat mimojine poradenstvi a zase tak moc o ty problematice nevim )
Problem je v tom, ze vsechno mam potrebu delat perfektne...a obavam se, ze pokud budu pokracovat podobnym stylem, zarucene mi hrabne.
Perfekcionismus a snaha na vsechno se pripravit se odrazi ve vsem co delam - mam potrebu podavat 100 % vykony, mit vsechno tip top, super promysleny...
Jenze nejak zjistuju, ze predstava dokonale studentky, zamestnankyne a partnerky zaroven, je ponekud nerealna a ze budu muset slevovat.

Jenze nevim, jak na to (?). Mam pocit, ze ten prehnane zodpovedny pristup ke vsemu mam v sobe natolik zakoreneny, ze s tim nehnu

Nejake napady?

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...