nedavno jsem si vzpomnela na jednu externistku co nas na gymplu pripravovala pred maturou z anglictiny. meli jsme konverzaci o rodine a ja ji sahodlouze vysvetlovala proc bych nikdy nechtela mit deti. a ona se na me usmala, pokyvala hlavou a rekla ,,you'll be a good mother. you do things your own way.". tak to je asi jediny, za co jsem tak nejak rada, ackoliv to neni stoprocentni. ale verim tomu, ze mam dobre predpoklady k tomu, abych nekdy v budoucnu samostatne premyslela a byla schopna se soustredit a udelat rozhodnuti. zatim to jde obcas a pro zbyle chvile jsem si zjistila, jak se mam tvarit, aby to vypadalo, ze pokracuju v racionalnosti : ) dokonce uz se ani naoko nenecham vyprovokovat, kdyz na me nekdo jeci, urazi me apod (krome toho kdyz to jsou rodice)