sfera.pravy.net

[waxeipahdeth]

Eva wrote:

Taky nevěřím tomu, že někdo může žít plnohodnotný život bez lásky, něčeho jako nějaké své životní opory a jen s přáteli /i když tím přátelství v žádném případě nijak nesnižuju!!/ a partnerský vztah nahrazovat jen sexuálními úlety. Jako chápu, že někdo tak žije třeba nějakou dobu (po rozchodu, rozvodu...), ale celej život???

A co když mu nic jiného nezbývá?

[bublinka111]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
all i wanna do is have some fun....)

[waxeipahdeth]

Mně rozhodně taky přijde, že dřív ta manželství vytrvala dlouho. Neznám moc lidí nad 60-70, co by byli rozvedení, zatímco znám plno mladých lidí, co vydrželi v manželství jediný rok.
Ale čím to je netuším. Nemyslím si, že by lidi byli dřív nějak romantičtější (možná bylo složitější se rozvádět ) nebo prostě měli jiné priority.

[Eva]

Bublinka: krásně napsané, dá se říct, že se vším souhlasím

_________________
4 Felicity:

[Eva]

E.x.i.l.i.a wrote:

A co když mu nic jiného nezbývá?

Myslíš jako typ člověka, se kterým by pro jeho nesnesitelnou povahu nikdo nebyl?

No to není zrovna případ člověka, s kterým jsem na tohle téma debatila

_________________
4 Felicity:

[bublinka111]

E.x.i.l.i.a wrote:

Mně rozhodně taky přijde, že dřív ta manželství vytrvala dlouho. Neznám moc lidí nad 60-70, co by byli rozvedení, zatímco znám plno mladých lidí, co vydrželi v manželství jediný rok. Ale čím to je netuším. Nemyslím si, že by lidi byli dřív nějak romantičtější (možná bylo složitější se rozvádět ) nebo prostě měli jiné priority.

tak iste kedysi sa ludia nerozvadali aj preto, ze mnohi byvali na dedinach, tak to bolo nepripustne trebars z nabozenskych dovodov, alebo proste nechceli pred ludmi vyzerat tak a onak.. rozvod bol kedysi hanba v postate.. zeny casto nepracovali, boli doma s detmi a tak ani nemali kam odist, boli zavisle od chlapa..

_________________
all i wanna do is have some fun....)

[Rhiannon]

E.x.i.l.i.a wrote:

Mně rozhodně taky přijde, že dřív ta manželství vytrvala dlouho. Neznám moc lidí nad 60-70, co by byli rozvedení, zatímco znám plno mladých lidí, co vydrželi v manželství jediný rok. Ale čím to je netuším. Nemyslím si, že by lidi byli dřív nějak romantičtější (možná bylo složitější se rozvádět ) nebo prostě měli jiné priority.

tak to rozhodne taky. Nevim jak to bylo v ABGB, ale rozhodne jeste pred rokem 98 u nas nebyla moznost toho nesporneho rozvodu a taky predtim soudy mely hodne zduraznovanou povinnost u rozvodu prednostne usilovat o smireni toho paru a pomerne casto se stavalo, ze soud ty manzele proste nerozvedl a rekl jim, ze se maji usmirit.

_________________
I don't want to be your other half, I believe that 1 and 1 make 2

[waxeipahdeth]

Eva wrote:

E.x.i.l.i.a wrote: A co když mu nic jiného nezbývá? Myslíš jako typ člověka, se kterým by pro jeho nesnesitelnou povahu nikdo nebyl?

No třeba, to už jsem si ověřila na sobě Nebo prostě nemá štěstí. Ale tak píšu, že věřím na lásku, abych nevypadala jak cynik zase Nebo aspoň věřím na mateřskou nebo psí třeba.

[honey]

Já myslím, že i Ty najdeš partnera, se kterým budeš šťastná.
To vždycky jen tak říkáte, jak budete samy a nikdo Vás nebude chtít. Já jsem si to taky říkala.

[waxeipahdeth]

honey Ale jak dlouho? Měsíc? Já ti to samozřejmě přeju, ale v tomhle se prostě nepochopíme : )

[honey]

Ne, měsíc to opravdu nebylo.

[waxeipahdeth]

Aha, promiň : )

[mexxie]

Já mám podobný názor jako Honey Nedokážu si představit lásku bez přátelství.

A že lidi na lásku nevěří... Možná bude problém v tom, co si lidi pod pojmem "láska" představujou. Možná lidi před těmi padesáti, sto lety, nebyli tak mcdonaldizovaní. Všechno snadno a rychle a když to snadno a rychle nejde, zahodit a začít znova. A možná museli víc makat, takže tolik nepřemýšleli nad blbostma.

Ne, vážně, přijde mi, že dneska jsou lidi tak zmasírovaní médii, že opravdu věří tomu, co se tam říká. A když to nejde jak v seriálu nebo reklamě, jsou zklamaní. Životem, prací, láskou, whatever. Čekají, že uspokojení přijde zvnějšku. Že přijde nějaký chlap/ženská a s tím se budou mít rádi až nadosmrti. Jen tak, přece to musí jít samo. Je to tak krásné, když se to někomu vydaří. Jenže ono je to spíš o vnitřním pocitu, o tom, že si to v sobě člověk sám ujasní, co chce a co je ochotný do toho dát. Ani lidské vztahy nefungujou jako perpetuum mobile. Vsadím se, že i ti dědečci a babičky se hádali a měli krizovky, jenom to jako vzdálenější pozorovatelé nevidíme.

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

[honey]

maxmiliana wrote:

honey wrote: Přátelství je pro mě skvělé v tom, že se nemusíte vidět třeba pár let a pak navážete tam, kde jste tehdy skončili. A jak se takove pratelstvi projevuje, kdyz se nevidate?

To, že jsem napsala, že se nemusím vídat, ještě neznamená, že se nevídám. Jde mi o to, že s takovými lidmi si mám o čem povídat i když jsme se třeba dlouho neviděli. Je takový pocit, jako že "tam někde jsou" a já to vím. Nejsou to takové dávné existence, se kterými jsem se třeba bavila na střední a teď už prostě tak nějak není co si říct.
Těžko to lze asi vysvětlit, na popisování pocitů jsem nikdy nebyla jednička.