co se týče biorytmu.. tak jsme každej jinde..Já jsem pařící typ, a i když si lehnu ve 3 ráno, tak jsem prostě zvyklá, že ráno se vstává kvůli psovi..Když náhodou vztanu později než v 8, tak jsem z toho špatná
a když už, tak radši půjdu dřív.. A on.. i když jdeme spát v 11, tak ho druhej den z postele nevykopu dřív než v 10..a když jo, tak se se mnou rozchází a vyhazuje mě z bytu
S tim jeho spaním do 11 a dýl, je problém hlavně když jsme u nich a jsou doma rodiče.. jsem odkázaná na to prostě čekat až se milostivě probere.. Jenže to zdaleka neni vyhráno..
Neustále se mi stýská a těšim se na něj.. prostě jedinej světlej bod pracovního víkendu je, že ho večer uvidim..a dopadne to tak..že se na něj můžu tak akorád koukat.