sfera.pravy.net

[Ruth A.]

Nemáte někdo pocit, že váš vztah s rodiči se zvrtl do odcizení? Já asi musím konstatovat, že u mě jo. Vůbec si s mamkou nerozumíme, když jsme jeden den spolu, hned vzniká konflikt, nedorozumění, mamka nadává, uráží se a já se cítím jako viník, i když jsem nic nechtěla udělat špatného. Občas si říkám, že bych byla možná fakt mnohem šťastnější, kdybych žila sama a tak...
Jak vnímáte svůj vztah s rodiči po pubertě? Zajímalo by mě, jak to prožíváte, protože já sama mám pocit, že mi můj vztah s mámou přerůstá přes hlavu.

[Janeira]

Ruth, to je mi líto.
já to málo, co o vás vím, nějak moc tvou maminku nechápu, třeba s tím výběrem školy. to bych si s ní asi taky nenotovala.

já to vnímám úplně naopak, v pubertě, tak do těch 17 jsem si prožila ty nejvíc telecí léta, ty pocity, kdy bych rodiče klidně oželela a chtěla mít svou volnost. ale potom se něco stalo- mamka říká, že jsem dostala rozum- a je to super.
teď už v pohodě jedu na celej den jen s mamkou nakupovat, plánujeme spolu třeba koncert REM, už se s ní bavím o osobních věcech ... zlepšení ve všech ohledech.

_________________
We can be heroes just for one day.

[Suny]

ja tohle mela v obdobi od cca 15ti do 18ti let. To nebylo mezi nama uplne nejlepsi, ale je fakt, ze ja delala hrozny veci a vsechno bylo zpusobeno prevazne tim, ze sem si delala, co sem chtela a nasi se o me bali.

Od cca 20ti mame super vztahy a od doby, co sem doma 3 dny v tydnu uplne nejlepsi, ja se na ne vzdycky tesim.

Podle me to je tim, ze ste porad spolu. Kdyby si treba nebydlela doma, uvidis, ze si najednou budete vzacnejsi a ty vztahy se vylepsi.

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[Ester]

Mám to právě naopak. S mamkou si rozumím čím dál víc, už dokážu pochopit některé její problémy, které mezi námi kdysi stavěly zeď a její společnost si užívám jako když jsem s kamarádkou.
S tátou jsem nikdy nic moc společného neměla (i když vím, že mě měl vždycky hrozně rád, jen ty společné zájmy a zážitky chyběly), až teď se začínáme sbližovat a asi budeme čím dál víc, hlavně díky vysoké.
Prostě s našima jsem vždycky vycházela dobře, ale spíš jako s autoritou, teď s nimi vycházím dobře jako s lidmi.

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

[Mishaaa]

Suny wrote:

Od cca 20ti mame super vztahy a od doby, co sem doma 3 dny v tydnu uplne nejlepsi, ja se na ne vzdycky tesim. Podle me to je tim, ze ste porad spolu. Kdyby si treba nebydlela doma, uvidis, ze si najednou budete vzacnejsi a ty vztahy se vylepsi.

presne,pod to se podepisuju..dokud sem byla porad s nim,tak sme se furt hadali a tak..ale ted kdyz su 5 dni v tydnu 400km pryc a vidime se 1,5 dne,tak je to uplne jine-mnohem lepsi

_________________
Pokud je láska nesmrtelná,potom pevně věřím,že se po smrti setkám se všemi psy mého života,když pro nic jiné,tak pro to moře lásky,které nás spojovalo....

[Geike]

souhlasím, že vztahy doma se zlepší, když tam dítě začne dojíždět jednou týdně na víkend =)já se domů těším...ale když jsem doma moc dlouho, leze mi to na nervy...mamka mi říkala, že je to proto, že už jsem dospělá, že dospělí lidi se takhle dlouho nesnesou. na tom asi něco bude, já už jsem fakt zvyklá dělat co chci kdy chci, třeba i malinké věci a detaily, a když jsem doma, po čase začnu asi vnímat takové to že "já bych si to dělala tak, ale dělá se to jinak"...nebo nevím, jak bych to popsala. celkově mě už naši ale berou spíš jako parťáka, než jako dítě, myslím...

[Ruth A.]

No k založení tématu mě vedl dnešní incident:

Mám dneska 19.narozeniny, předem jsem se s M domluvily, že mi nic nebude dávat. Ráno jsem našla na stole v kuchyni 1000kč a podivný řetěz z pochybného materiálu. Peníze jsem vzala a řetěz odnesla k sobě do pokojíku a položila ho na stůl. Pak jsem odešla, protože jsem měla spicha s kámoškou. M ještě spala.
Přijdu domů a "řetěz" nikde. Ptám se mámi z jakého je materiálu a kde je. M odpovídá, že ho uklidila, když jsem ho tak "pohodila" a šla mi ho vrátit.Bráním se, že jsem ho nepohodila, ale neměla jsem čas si ho někam uklidit, protože jsem spěchala na autobus.
"Tobě se moc nelíbí vid?" ptá se M.
"Líbí se mi," odpovídám.
"Mně se zdá, že se ti nelíbí."
"Ale jo, líbí se mi moc, ale není to úplně můj styl. nevím, k čemu bych ho nosila."
"No vidíš," odpovídá M. "Já jsem si to říkala. Hned jsem se u prodavačky informovala, jestli jde vrátit. Půjdu ho vrátit."
"A nechceš si ho vzít ty? Já bych ho asi prostě nenosila. Má taky takovou délku, která mi nesluší, ale tobě by slušel."
"Já ho taky nemám k čemu nosit. No jo, já věděla, že to takhle dopadne. Já to tý prodavačce říkala, že mi dcera za dárek jen vynadá...." Pak začala brečet, začala tahat různý starý záležitosti a křivdy, nakonec tasila můj výpis z banky, že prý všechno, co si vydělám a kapesné utratím a za samé blbosti, že by mi všechno vyhodila apod.
"Co by se ti tak líbilo k narozeninám? S čím bys byla spokojená?" křičela.
"Kdybychom se alespoň na moje narozeniny nehádaly," odpovídám.
"Tak dobře, když ti tu překážím, tak prosím," vstala, práskla dveřma, odešla.

No a takhle je to prostě pokaždé. Myslela jsem, že pochopí, když upřímně zhodnotím co si myslím o tom řetízku, navíc když sama předpokládala, že se mi nebude líbit
Už mi to fakt leze krkem, po jejích výstupech si připadám jako nějaká zlá mrcha, přitom objektivně to podle mě není moje chyba... No

[mokosha]

já jsem problémy s rodičema nikdy neměla, když teda pominu pubertální období, kdy jsem se chovala jako děsnej fracek...jasně občas se pohádáme, ale není to nic vážnýho, navíc musim uznat, že většinou je chyba na mojí straně. Je fakt, že moje vztahy hlavně s mámou byly vždycky dost nadstandardní, když to můžu porovnat s kamarádkama. Podle toho, co říkaly, tak se vztahy zlepšily po tom, co se odstěhovaly do vlastního.

[Suny]

Ruth, obavam se, ze jina cesta nez se postupem casu osamostatnit neni Ja tohle taky s mamou zazila, porad sme se na sebe jecely kvuli blbostem, pak se to zlomilo fakt az tim, ze jsem sla na VS a tolik se nevidame, a i kdyz ted sem doma cely tyden treba, tak je to porad super. Nasi ted jeli za brachou na 2 tydny a ja se fakt hrozne tesim, az prijedou a uvidim je.

Uvidis, ze se to zlepsi, podle me si timhle projde kazda rodina ... s brachou to bylo totez, okolo 20ti let, mama ho dokonce vyhodila z domova /ne primo/ a od ty doby co zije v Anglii a vidime se malo, je to super.

Ono to proste nejde bydlet porad s rodicema, ale je jasny, ze nejde ze dne na den bydlet sama a zivit se. Ale pomalyma kruckama bych k tomu smerovala.

A vsechno nejlepsi Ruth.

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[Ruth A.]

Tak jdu bydlet ve stanu v lese. Co já bych pro zlepšení vztahu neudělala
Ono totiž kdybych odjela, máma by byla úplně sama a to by mi taky vyčítala, že jsem ji nechala samotnou se psem napospas.

[Jana]

..

Last edited by Jana on Fri 13.6.2008 22:53; edited 1 time in total

[Mishaaa]

Ruth: taky dodatecne vsechno nej me taky mati vycitala ze sem si naporizovala zvirat a ted se o to mosi starat ona a po case ju to aj zaclo bavit

_________________
Pokud je láska nesmrtelná,potom pevně věřím,že se po smrti setkám se všemi psy mého života,když pro nic jiné,tak pro to moře lásky,které nás spojovalo....

[Ruth A.]

Jana wrote:

Ruth a ty pracuješ nebo studuješ

já jsem teď odmaturovala a půjdu na VŠ - budu bydlet furt s mámou

[Ruth A.]

Mishaaa wrote:

Ruth: taky dodatecne vsechno nej me taky mati vycitala ze sem si naporizovala zvirat a ted se o to mosi starat ona a po case ju to aj zaclo bavit

to mi máma vyčítá psa i po 6 letech

[Ruth A.]

Ono je taky dost blbý, že máme s mámou diametrálně různý zájmy, humor, prostě jak z různých planet, což máma není schopna pochopit a myslí si, že bych měla být jako ona. Přitom jsem spíš jako táta a mezi tátou a mámou to byla pěkná Itálie věčně na pokraji rozvodu.