Claris, ja myslim, ze to patri k 'normalnimu' chovani deti a ty duvody asi budou ty, co pises (zarleni, nedoststek pozornosti).
Ja s tim ted bojuju taky, a teda muzu ti rict, ze s muzem taky netusime, jak s tim nalozit.
Kluci si spolu dokazou hezky hrat, vychazet, ale cim dal casteji to vyusti k nejake rozepri, hadkam a ublizovani. A to x-krat za den. A presne jak pises, Bertik (tomu uz je teda 8, o to horsi to asi jeste je
), popichuje Josifka tak dlouho, nez ten zacne brecet/bouchat ho a on se tomu dal smeje. Ten tohle chovani od nej uz ale taky odkoukal a dela mu sam naschvaly, ktere se Bertikovi taky nelibi. Ja uz si prijdu jen jako policajt, navic na ne 'musim' porad kricet, protoze beznou mluvu vubec nevnimaji (a ne jen pri techto vyhrocenych situacich, ale i kdyz potrebuji, aby se oblekli/neco udelali/nekam jsme sli).
Ja vubec nevim, jak tyhle situace resit, vetsinou automaticky propadam k vyhruzkam a samotnou me to hrozne stve
No tak jen posilam podporu a treba tu nekdo jeste napise dobry tip. Mimochodem knizku Aha rodicovstvi Sourozenci nemas? Tam na tohle meli dobre tipy, jen jsem to cetla uz pred par lety, tak si to moc nevybavuju..