sfera.pravy.net

[Smaily]

Zdravím. Potřebuju radu, nebo to možná někde jen ventilovat.

Je mi 24. Mám 2 roky přítele (o 4 roky mladšího), než jsme spolu začali chodit, byla jsem zamilovaná do kluka o 6 let mladšího, v tý době mu bylo 16,mě 22, takže je jasný, že to bylo nemožný.

Jenze je o 2 roky později, jemu je 18 a vyrostl do schopného krásného kluka. Mě se to dařilo ignorovat - mám svůj víceméně fungující vztah. Včera mi řekl, že mě 2 roky miluje, já to řekla jemu. Ale řekl, že i kdybych byla sama, že bychom spolu být nemohli. Když brečím, tak říká, že se mam sebrat a zapomenout na něj. Pracujeme spolu na jednom projektu, takže se vídáme min. 1x týdně, mam pocit, že tohle neunesu... a svému příteli se nemůžu podívat do očí.

Co si o tom myslíte? Jak někdo může říct někomu, že ho miluje a nechtít být s ním. Mělo by to svý překážky, to ano, ale já bych asi byla ochotná je riskovat...

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/

[JÁjenJÁ]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Sebeláska je jediná láska, která trvá navěky

O. Wilde

[Smaily]

To je mi líto, to jsem nevěděla. Doufám, že už je ti líp?

On je právě ale všechno, co není Václav. Nechodí moc do hospody, pořád něco podniká, je starostlivý a na svůj věk dospělejší než kdokoliv starší.

Ale je to jedno, protože řekl, že budeme dělat, že se nic neděje, že to přejde jako před dvěma lety... ale ono nepřejde, když se z toho dostanu - za nějakou dobu se to vrátí s čím dál intenzivnějším pocitem, čím dospělejší bude...

Já tak tuhle bolest nesnáším. Myslela jsem, že to přichází jen s rozchody. Ale všechny buňky mého těla bolí a říkají "nejsi s tím, s kým máš být... nemůžeš být s tím, s kým bys měla být"...

Musim se nějak sebrat, ležet v posteli a koukat do zdi asi není to nejlepší.

Díky za názor.

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/

[Court]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Never complain. Never explain.

[Shrew]

možná když si zkusíš uvědomit, že city a láska nejsou něčím shůry dáno, ale vzniká, zaniká a odehrává se to všechno pouze v tvojí mysli..budeš litovat míň, ale chápu jak je to blbý..

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[Smaily]

Holky dík. Blbé je, že je to zjištění tak čerstvé, že velká část mě se tomu odmítá bránit a CHCE se v tom plácat, ačkoliv rozum říká ne, postupem času se to zlepší, možná.

Anebo taky ne... zůstanu s Václavem a každý večer si vzpomenu, jaké by to asi bylo... což je vůči němu hrozně nefér.

Našla jsem si ale geniální terapii, hodlám své tělo ničit (tvořit) sportem. Docela to pomáhá. Na druhou stranu moc dobře vím, že to dělám i z jiného důvodu, že jo.

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/

[violetka]

Přednostně musím napsat, že tě tu, Smaily, moc ráda zase vidím
A k tomu co jsi psala... to je vážně těžký, ale vidím to zhruba stejně jako JjJ. Pokud tam navíc ten kluk vidí i nějaký překážky, nemá asi cenu se do toho pouštět. Je to nepříjemný a bolí to, ale dá se to překonat. Nevím, co ti poradit. Snad jenom drž se. A pokud do toho ten druhý jít nechce, nemá smysl abys nějak ničila současný vztah. Netuším, jaké konkrétní překážky v tom ten kluk vidí, ale je možné, že se to časem nějak vyvine, že ty překážky třeba zaniknou.. Některý vztahy chtějí prostě čas, musí přijít ve správnou chvíli. A ten sport ti schvaluju, je to vážně mnohem účinnější než se v tom plácat doma. A endorfiny aspoň trochu pomůžou. Doufám, že ti brzo bude líp.

[Ruth A.]

vidím to jako JjJ, akorát ztratíš přítele.

[Rose Madder]

Smaily, rada te tu vidim

Kazdopadne nechapu jednu vec. Z jakeho duvodu by s tebou nechtel byt? Oduvodnil to nejak?

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Smaily]

Díky za uvítání, holky. Taky vás tu ráda potkávám.

To je právě to, co mě nejvíc žere, že jsme měli noční dvouhodinový rozhovor, ve kterém ty důvody padly, ale díky alkoholu si pamatuju akorát něco ve smyslu: Miluji tě - Já tebe taky, ale nejde to - já vim, nesnášim tě - já tebe taky...

Když jsem ho prosila o střízlivý rozhovor, řekl, že to nejde a že by to bylo akorát horší, ať se seberu a zapomenu na něj.

Podle mě se bojí toho, že by to znamenalo příliš moc změn v obou našich životech a to, že jsme od sebe věkově i zkušenostmi (nejen sexuálními) natolik vzdálení, že by to trvalo hrozně dlouho než bychom se naučili jeden druhého tolerovat... ale JáJenJá má pravdu, už jsem si to jednou prožila, se současným přítelem... a znovu někoho vychovávat, učit toleranci ve vztahu a čekat každou chvíli, že ho to omrzí a řekne, že to nemá cenu... je příliš velký risk a jenom láska na to nestačí...

Bude teď těžký ho potkávat a odolávat, jeden na druhýho budeme smutně koukat a pak se zase snažit vehementně vypadat, jak jsme "v pohodě", a protože to už oba víme, bude to jiné než doposud. Sednout si vedle sebe už nebude znamenat náhodný výběr židle, letmý dotek neprojde jako omyl... dosud jsme to dělali téměř, aniž bychom o tom věděli... teď to bude vědomý hřích...

Já mám Václava, pro mě to bude jednodušší (nebo možná těžší a po pár týdnech zjistím, že už ho nedokážu objímat s láskou jako dřív), ale až se zamiluje tahle moje platonická láska, tak to bude hrozně bolet...

Se současným přítelem to nebyla láska, byl v tom alkohol a touha nebýt sama... následovalo postupné budování vztahu a tím ta láska vznikala... s P. je to jiné... je tu láska, ... která ale v dnešním světě moc neznamená. Prekérka...

Těch scénářů, co se do budoucna může stát, je strašně moc... ale ten vnitřní pocit, že on je ten pravý, mě neopouští... Jediný, kdo to rozluští je čas... což je svatá pravda, ale zrovna tenhle čas plný otázek z duše nenávidím...

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/

[Shrew]

já nevím, to přesvědčení, že on je jistě ten pravý..pramení z toho, že po něm toužíš a moc ho chceš.. všechny city se odehrávají v maší mysli, idealizuješ si to, protože ti připadá přitažlivý, ale láska by tě hned přešla, až by nastaly problémy v sexu, společném životě.. ale tyjo člověk si to musí prožít, jinak si to nenechá vymluvit, protože on je přeci ten, do kterého jsem zamilovaná...Průšvih je, že ta zamilovanost a idealizace tu prostě vždycky bude a bude ti to brát chuť pěstovat lásku k tomu svému, naopak ti bude říkat tady to není ono, ale támhle..jen se koukni jak se přitahujete, to je přece určitě ten pravý..., minimálně do té doby, dokud to spolu nezkusíte a ty nepoznáš jak je to doopravdy.

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[Smaily]

Něco na tom být může, chemie je mocná... ale to přesvědčení nevychází z jen tělesné přitažlivosti, ale převážně z pocitů, rozhovorů, společných povah, názorů... není to láska poblázněná, ale strarostlivá, pečující - mít toho člověka neustále blízko sebe a vědět, že je v pořádku, že se má dobře a je hrozné mít pocit, že vám mezi prsty uniká život, který měl patřit vám... naopak mít vyhlídky na budoucnost s člověkem, se kterým jste schopni sice být, ale přitom se stále o něčem dohadovat, protože máte uplně jiné názory... a co když přijde na výchovu dětí, řízení domácnosti, rozdělování peněz... jo, jsou to jenom pocity, ale zbavit se jich nejde...

Začínam mít pocit, že lepší bude zůstat sama a nechat rozhodnout osud... mam pocit, že stejně postupem času vyslovím "Musíme se rozejít", protože jak říkáš Shrew - chut pestovat lásku k tomu svému je ta tam... maličkosti nabudou obřích rozměrů a já mu budu vyčítat každou pitomost, znechutím život nám oboum...

Jdu doexnout tu flašku vína, ještě chvíli odolávat, abych mu nenapsala, doufat, že napíše on... a pak sladce spát...

Holky dík, že se mě snažíte držet nohama na zemi...

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/

[Shrew]

Smaily wrote:

Něco na tom být může, chemie je mocná... ale to přesvědčení nevychází z jen tělesné přitažlivosti, ale převážně z pocitů, rozhovorů, společných povah, názorů... není to láska poblázněná, ale strarostlivá, pečující - mít toho člověka neustále blízko sebe a vědět, že je v pořádku, že se má dobře a je hrozné mít pocit, že vám mezi prsty uniká život, který měl patřit vám... naopak mít vyhlídky na budoucnost s člověkem, se kterým jste schopni sice být, ale přitom se stále o něčem dohadovat, protože máte uplně jiné názory... a co když přijde na výchovu dětí, řízení domácnosti, rozdělování peněz... jo, jsou to jenom pocity, ale zbavit se jich nejde...

aha, tak to je něco jiného..iluze může být fakt, že je dokonalý, nejúžasnější a sexuálně nejpřitažlivější, ale iluze jistě není to, že ho znáš blíž a je ti s ním dobře, cítíš se s ním v bezpečí a dobře.

Smaily wrote:

Začínam mít pocit, že lepší bude zůstat sama a nechat rozhodnout osud... mam pocit, že stejně postupem času vyslovím "Musíme se rozejít", protože jak říkáš Shrew - chut pestovat lásku k tomu svému je ta tam...

tak potom je opravdu lepší být sama a rozmyslet se. Ale nemyslet na to co by kdyby s tamtím, to nechat úplně mimo, ale vyřešit sebe a svůj vztah, kterej tě nenaplňuje... držím moc palce...

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[Efendy]

Tak já mám starší ségru a je už několik let šťastně vdaná s o 5 let mladším klukem.

Je normální, že od 18 let vystřídá nejspíš ještě několik vztahů.

Ale když to vezmu podle sebe, tak já mám spíš zkušenosti s o hodně mladšíma holkama..rozum vždy zůstal stranou, i když jsem si uvědomoval rizika a vždycky to špatně dopadlo.

No a být v tvoji kůži a jsi stále mladá, nejspíš bych se rozhodnul zase dle citů, když ti navíc řekl, že tě 2 roky miluje..., ale slova nemá to cenu taky můžou něco znamenat, musíte být o tom oba přesvědčení..jako i kdyby jste se jednou rozešli, tak zas nemyslím, že si typ holky, který by zůstal na ocet....akorát je to nespravedlivý vůči současnýmu příteli i s tímto tě nejspíš čeká to, že vaše city opadnou a hlavně on bude nejspíš ještě koukat po jiných.

_________________
www.andelslev.cz

[Smaily]

Mno, tak začíná to být spíše zábavný, oba se totiž tomu druhému vyhýbáme, ale zároveň se potkávat chceme a když se potkáme (většinou ve společnosti našich přátel), tak pak oba zaraženě sedíme a koukáme do země, dokud nás z toho deliria někdo nevytrhne, pak zase překotně děláme, že se skvěle bavíme. Na téma "my dva" se odmítá bavit, nereaguje, dělá, že neslyší, tak už to ani nezkouším...

A současný přítel? Je stále současný přítel, protože prvotní zmatek ustoupil a já si uvědomuju, že i jeho miluju a že i na něm jsou vlastnosti, co by mi chyběly. Takže o to hůř, protože ho neopustim jen pro mlhavou vidinu "co by mohlo být"...

Lze milovat dva, i když spoustu lidí řekne, že ne... Rodiče taky máte dva a milujete je (většinou) stejně, i když v jeden daný okamžik vždy jeden převažuje (podle aktuálních zážitků)... jenže u kluků musí člověk poznat, která láska má větší naději na přežití, jestli náhodou ta strašně moc silná s prvními problémy nevyprchá... a ta průměrná nepřekoná strasti společného života...?

Zatím to ale rozhodně nevypadá, že by mě city k tomu druhému chtěly opustit. Jsou silný, jsou fakt silný, že se to někdy nedá až vydržet, ale velká část z nich asi pramení z nějaké idealizace jeho osoby. Takže čekám, občas mě naplňují štěstím, více spíš zoufalstvím...

Ale nemyslím si, že vystřídá hodně vztahů, v jeho rodině to není zvykem, jeho 23letý bratr je už tři roky ženatý a stále to vypadá nadějně. U P. to bude pravděpodobně taky první holka, protože tyhle kluci se nerozchází, protože je to pro ně prohra... Buď a nebo, všechno nebo nic... Možná ho čeká párkrát zlomené srdce, protože se s ním rozejde ona...

Možná se za 20 let potkáme, rozvedení a strávíme spolu zbytek života. Anebo taky ne... možná...

Teď? Moje srdce a mozek se rozpůlily, spojily a zmutovaly do opravdu silného nepřítele...

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/