sfera.pravy.net

[Smaily]

Ahoj, dnes jsem měla velice vážný hovor s kamarádem a tak si říkám, že bych se měla nad sebou zamyslet. Většinou mi je jedno, co si o mě lidi myslí, ale..........

Jedná se o lidi, se kterými spolupracuju ve skautu (ostatní vedoucí), trošku to zobjektivizuju - jste v nějaké organizaci, máte tam hodně zodpovědnosti, musíte hodně zařizovat a často musíte rozdávat úkoly. Tahle zodpovědnost ve vás vyvolává určitou paniku, že všechno musí být správně a včas a tak občas s lidmi jednáte trochu despoticky a nastanou situace, kdy vám rupnou nervy a vy se zachováte jako naprostý šílenec (křičíte, jste nepříjemný, ztrapňujete atd.). Vy si to většinou neuvědomujete, protože pro vás je vše pro dobrou věc, ale ostatní to moc dobře vnímají...

Ten kamarád mi řekl: "Víš, jsi nejschopnější člověk ve středisku, děláš toho nejvíc a mě mrzí, že díky tvý povaze to nikdo nedokáže ocenit, je prostě blbý, že si to takhle kazíš..."

Já s těma lidma většinou vycházím, ale věřím, že by věci fungovaly líp a vyhnula bych se určitým vtípkům za mými zády, kdybych se naučila k nim chovat lépe, ale obávám se - a proto píšu tenhle příspěvek - že když mě mají takhle zapsanou, mají v paměti některé mé výstupy a způsob jednání s nimi (jde hlavně o situace, kdy jsme něco nestíhali a já rozdělovala úkoly dost nevybíravým způsobem), že prostě pohled na mě nezmění. Že sebemenší chyba naruší nějaký vývoj k lepšímu.
Navíc si nejsem jistá, jestli se dokážu v tomhle změnit. Achjo, zodpovědnost je úděl, zvláště když je někdo náročnej a perfekcionista jako já...

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by maxmiliana on Wed 7.5.2008 6:59; edited 1 time in total

[Mo Cuishle]

edit

[Shannon]

nešlo by si s pár lidmi stranou promluvit o tom, že jde o krizové situace, a kdyby Ti třeba víc pomohli, nemusela bys být v takovém stresu, abys reagovala takhle?

_________________

SIC TRANSIT GLORIA MUNDI.

[Mo Cuishle]

edit

[Shannon]

Mo a to by ještě chtělo předat jim to s náležitým naznačením, jak moc důvěřuje jejich schopnostem atd. - nemyslím přehánět, jen zdůraznit, pochvaly dělají divy

_________________

SIC TRANSIT GLORIA MUNDI.

[Mo Cuishle]

edit

[Smaily]

Max, myslím, že jsem prostě hodně náročná na lidi kolem sebe a když neplní svoje povinnosti (ačkoliv jsou to v podstatě dobrovolné povinnosti, ale jejich neplnění má pak za následky to, že mají ostatní víc práce a starostí), tak jsem prostě nepříjemná. Pokud někdo nedodrží slovo, poruší nějakou dohodu, tak to většinou dost zuřím, prostě to v sobě neudržím. Nějaký počítání do deseti u mě opravdu nefunguje.

Budu se prostě muset naučit v některých situacích zatnout zuby a nesnažit se za každou cenu a v každým okamžiku všechny kolem sebe vychovávat k zodpovědnosti.

Mo Cuishle: Otázkou totiž je, jestli když se změníš ty, jestli se může změnit i pohled na tebe. Já myslím, že ne úplně, že si prostě některý věci neseš sebou...

Shannon, tohle přesně jsem udělala, nemohla jsem to vydržet, měla jsem potřebu to řešit, tak jsem hodila řeč s jednou holčinou a tohle jsou některé její odpovědi, tak to snad nebude zas tak horký.

"vis ono je to takovy hrozne zvlastni ty delas takovejch veci ktery by nikdo jinej nedelal fakt kolikrat hodne premejslim nad tim proc to vlastne delas, jeste kdyz kolikrat mas za to jenom to ze ma furt nekdo blby kecy.."

"já myslim ze to mas proste v povaze, ktera ma strasne moc kladu, tak by bylo divny kdyby nemela ani zapory.."

"ja vim ze mas za nas odpovednost ale uz nejsme tak maly na to abysme museli spat 9 hodin, nebo tak vis co, ale zase z nasi strny ta tolerance chybi taky to je jasny..."

Myslím, že většina lidí ve středisku to bere takhle a dokážou to pochopit, ale pak je tam několik kluků, který mě prostě neznají jinak (jako "normálního" člověka) a tak si podle mě o mně nemyslí nic dobrýho a já si nejsem jistá, že jsem schopná jejich náhled na mě změnit, jenže aby věci fungovali, tak je to třeba.

Jinak si myslím, že dodávat někomu odvahu a sdělovat ostatním, že jim důvěřuju, s tím nemám problém, je to vlastně jediná odměna, kterou za svou práci mají, takže moc dobře vím, jak je to nesmírně důležité.

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/

[mexxie]

Smaily, myslím, že na tom, co ti řekla ta holčina, je dost znatelné, jak si stojíš
Jsi prostě autorita, a z toho plynou i určité problémy... Existujou lidi, kteří autority repektujou a případně jim pomáhají, a pak takoví, kteří se automaticky staví proti nim. S tou druhou skupinou asi nic moc nenaděláš Víš jak, je to jak hra na vězně a dozorce.

Myslím, že většina lidí respektuje a oceňuje co děláš, a proto přejdou i občasný výbuch vzteku. Z mého pohledu bych jenom doporučila, aby ses pokusila v krizových situacích trochu víc ovládat.

Chápu, že ne vždy to jde, ale já vždycky nesnášela lidi, kteří byli hodně prchliví. Ztrácela jsem k nim respekt, ať už byli potom v klidu sebemilejší. Tím samozřejmě nemyslím, že bys měla být ledová královna, občas vypěnit je normální a člověk to chápe. Já prostě jenom nemám ráda vzteklouny, s takovýma lidma se hrozně těžko pracuje.

Většinou to bývají lidi, kteří mají strach předat úkoly ostatním, protože mají pocit, že to nikdo neudělá tak dobře jako oni. Jsou přetížení, následkem čehož mají pocit, že ostatní dělají kulové a oni po nich můžou chtít kdykoliv cokoliv a musí to být vykonáno ihned. Často taky mají pocit, že ostatní musí umět číst jejich myšlenky. Když něco není podle jejich, bouchnou a dští síru všude okolo. Jakmile trochu vychladnou, jsou zase milí a sladcí. S pár takovýma lidma jsem měla možnost se potkat a už nikdy bych s nima nechtěla dělat znova. Je to o nervy
Samozřejmě nevím, jak se chováš ty Jenom jsem se pokusila vylíčit svou zkušenost

[Smaily]

Mexxie, v tom prvním odstavci máš naprostou pravdu.
Prostě jsem se po tom hovoru s tím kamarádem vyděsila a udělala z komára velblouda (nebo spíš on udělal z komára velblouda). Je jasné, že prostě člověk se musí naučit v určitých situacích (ale jak řekla ta holčina, že je to poslední dobou se mnou v pohodě), ale i ten kamarád má pravdu v tom, že vždycky jde všechno dělat líp.

Nemyslím si, že jsem prchlivá, spoustu věcí skousnu, ale nezodpovědnost mě dovádí k šílenství, no. Ale rozhodně o sobě nemůžu říct, že jsem vztekloun. "Ztrácela jsem k nim respekt, ať už byli potom v klidu sebemilejší." - to je právě to, o čem je tohle téma, mám pocit, že ty co mě neznají dobře, mě prostě vždycky budou vidět v horším světle (myslím, že je to tzv. boom efekt - jedna vlastnost, nebo okamžik, který pak ovlivní celkové vnímání vás někým jiným)

Musím se přiznat, že i já často dělám věci raději sama (podle hesla Co si neuděláš, nemáš), ale tím, že je toho poslední dobou hodně, přišla jsem na výhodu správného organizování a rozdělování úkolů a jak už tady bylo řečeno - pokud ukážeš lidem, že jim důvěřuješ, je to pak oboustranný přínos.

_________________
Zdálo se jí, že je motýlem, a když se probudila nevěděla, jestli je člověk, kterému se zdálo, že je motýlem, nebo motýl, kterému se teď zdá, že je člověkem.

http://maureen.bloguje.cz/