Zori, je to smutné, ale vlastně nic udělat nemůžeš
Buď jí nablízku aspoň telefonicky. Ona určitě chápe, že nemůžeš přijet a myslím si, že hodně ocení, že ti bude moct zavolat, když se bude cítit špatně.
V takových chvílích beztak bývá člověk nejradši sám. Musí se vybrečet, srovnat si to v hlavě, s tím nikdo jiný pomoct nemůže.
A s tím setkáním... Uvidíš, jak se bude chovat. Asi bych jí to zbytečně nepřipomínala (i když dělat, že se nic nestalo taky není ideální řešení).