Zajimalo by me jak se hodne lisily vase predstavy az budete mit dite od reality kdy deti uz mate? Takovy ty velky predsevzeti, ze jim neco nedovolite nebo nebudete kvuli nim delat....
Ja jsem casto dost rozcarovana, ze ten zivot funguje jinak..
Ja jsem treba hodne tvrdila, ze moje dite bude uz od prichodu z porodnice spat pomalu ve svem pokojicku a kdyz ne v pokojicku, tak v postylce na druhe strane pokoje.
realita je takova, ze Nat za cely svuj skoro dvoulety zivot spala sama ve sve postylce asi 6hodin. Jinak spime vsichni spolu. K boku nasi velke postele je prirazena jeji postylka bez bocnice.
Pak jsem byla presdvecena, ze moje dite bude hodne. Ze kazde dite je klidne a nasloucha si s rodici. Ze nebude delat zadne sceny a lehat si na chodnik. Ze ja to proste dokazu.
Nat se skoro kazdy den vali vzteky po chodniku.
nechtela jsem kojit a pokud ano, tak jen nejnutnější kratky cas.
kojila jsem 17mesicu a tak me to zaujalo, ze se tomu venuju jako laktacni i u ostatnich zen ( i kdyz u tohodle jsem za sve negativní pocity rada, protoze je potreba to znat i z tehle strany a vedet jak se treba citi)
Nikdy jsem nechtela rodit a kdyz uz bych musela tak uspana a cisarem se zastupem lékařů
porodila jsem obycejne sama pri vedomi a s PA
Myslela jsem si ze se co nejdriv vratim do prace
zjistila jsem, ze uz se do takove prace jakou jsem mela vratit nechci. ze cas bezi moc rychle a ja tak cas ztracet nechci
joo a taky jsem si myslela ze bude bez plen v roce a pul, ze to je brnkacka a musi to tak byt - jinak ostuda..
bude mit pleny jeste v 15letech a je mi to jedno proste jeji cas prijde a ja se odmitam hadat o hovne