já taky kamarádů asi moc nemam. nebo je to u mně spíš takové, že nějaký čas se hodně dobře bavim s pár lidma, další čas si zase lépe rozumim s jinými, takovou konstantní kamarádku mam asi jednu už od střední, zároveň nejlepší a u ní je to taky stejné, má také jako nejdůvěrnější osobu mně..i když je z Plzně a já z Prahy, vídám se s ní snad lépe než s kýmkoliv jiným protože i když je to smutné ale prostě kdo chce tak si ten čas vždycky najde.
pak mam hodně dobrého kamaráda Peťana, dřív to byl můj šéf v restauraci, teď se hodně bavíme, pojí nás zbraně, auta, cestování, oba hodně rádi fotíme (to on mi dělá ty hezké fotky na blog) a tak si rozumíme dobře. mam k němu i důvěrný vztah, říkám mu věci co bych nikomu kdomě té jedné kamarádky neřekla.
dál mám spíš známé, se kterýma se vídám jen občas. z PLzně je to Honzík kterého mam šíleně ráda, chodím k němu do krámu pokecat, moc mi baví
pařanku Peťu co je teď v Itálii, pak Terku s chlapem tady v Praze, s nima vždycky super zapařím a odreaguji se, pak kamarádku Aničku co spolu mluvíme rusky, Jirku fotografa se kterým jsem dřív hodně kamarádila a byla s nim na horách, ale tak nějak nemáme na sebe moc čas tak jako dřív... pak by se ještě někdo našel, ale fakt se s těmato lidma vídám méně jak 1 za 14 dní...takže známí, o důvěrnějších věcech bych se s nimi nebavila. i když Hondzík věděl o rozstřelené felicii ale s ním je to prostě jako brácha s ségra.
holt jsem socka, no...
já právě asi více přátel nepotřebuji, nestíhala bych to, bohatě mi stačí Laduš a Peťa a pak mam nej kámoše M co se transformoval po 1 a 3/4 roce na přítele, takže to je taky hodně důležité...
možná se se mnou lidi kamarádit chtějí a píšou mi, zvou mně někam a tak, ale já prostě nějak nemam zájem tak se často vymlouvám
jsem hrozná.