sfera.pravy.net

[Lenore]

Tak jsem poctivě prošla šílený množství témat a nikde jsem to nenašla, i když mi to přijde divný... tak zakládám nový

Jaký jste byli jako děti? Zlobili jste, měli to s vám rodiče těžký, mlátila s váma puberta? Byli jste často nemocný? Lítali jste venku nebo seděli u televize? Dělali jste průšvihy, nosili jste pětky?
Tak nějak zhodnocení vlastního dětství zpětným pohledem a uznání rodičům, že to s náma přežili
Chtěli byste, aby vaše děti byli stejné jako jste byli vy?

_________________
queerer than we can suppose

[Geike]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Ester]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

Last edited by Ester on Fri 30.3.2012 17:55; edited 1 time in total

[Suny]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[gigli]

máma teď často, když má sestra poměrně držkovou puberu, řiká, že já jsem byla tak hodná a úžasná... asi zapomněla. s nejlepší kamarádkou jsme se shodly, že i když naši tvrdí, jak jsme byly úžasný, že bysme děti jako my nechtěly. že doufáme, že budeme mít lepší.

jako dítě jsem byla hodná. takovýto kam to posadíte, tam to sedí. do pěti let jsem neměla ani sourozence a ani dobu potom si přece jen se sestrou nešlo hrát, takže jsem byla zvyklá si najít zábavu sama. malá sestra to teď má taky tak. je schopná se zabavit sama, aniž by o ní kdo věděl.
na druhou stranu jsem zas tak sama nikdy nebyla. pořád jsme byli někde s dětma různých mámy kamarádek nebo třeba s bratrancem u tety. to bych pro svoje děti třeba taky hrozně chtěla. ty léta u nich na chatě nebo u nás na chatě, kde nás bylo plno dětí, byly prostě super.

v pubertě už to bylo horší. sice známky jsem nikdy neměla nijak strašně tragický, aby z toho naši byli nešťastný, na záškoláctví se mi snad nikdy nepřišlo, ani mě nikdy nechytli kouřit na záchodech ve škole, ale přece jen moje experimenty s drogama... myslim, že moje dítě by si tohle mohlo odpustit, i když narozdíl od mnoha mých kamarádek jsem se chovala vcelku rozumně. no, v budoucnu se můžu utěšovat, že jsme to všechny úspěšně přežily.
taky bylo dost hnusný, jak jsem se chovala k mámě po rozvodu. to pro ní muselo být strašný. třeba jsem vůbec nechtěla mít nic do činění s nejmladší sestrou, kterou má s dalšim manželem. ale tak to byla ta puberta od nějakých patnácti do sedmnácti a nezvládla to taky hlavně tátova strana (teta, babička), který mě proti mámě částečně štvaly (byly ukřivděný, že opustila tátu. táta to snášel v tomhle ohledu mnohem líp) a já z toho pak v hlavě měla bordel. ale tak to bývají důsledky rozvodů. a chce to vždycky čas.
ale rozhodně má máma moje velký uznání, že to se mnou přežila. táta taky, ale tomu jsem tolik věcí nedávala sežrat. navíc neni takovej nervák jak máma.

[Lenore]

koukám, že jste všichni byli takový hodný děti

já jsem byla asi tak na půl, na jednu stranu fakt hodná, na druhou to se mnou občas bylo dost o nervy

sice jsem teda vždycky byla taková pohodová a "slušná", neměla jsem problémy se školou, puberta mě minula obloukem, nikdy jsem nechlastala, nekouřila, nikam prakticky nechodila, období "rodiče jsou úplně blbý" jsem neměla, vždycky jsem k nim naopak vzhlížela...
ale zase
asi tak do 10 let jsem byla skoro pořád nemocná, chudák máma si se mnou fakt užila, pak jsem byla vždycky šíleně roztržitá, takže téměr každý den jsem něco ztratila, zapomněla a podobně a taky jsem byla hrozně moc aktivní a vymýšlela pořád nějaké šílenosti, které většinou skončily blbě
A pak jsem hrozně lhala, jako ne v důležitých věcech, nebo že bych něco zapírala, ale vymýšlela jsem si historky a těma jsem všechny krmila Prostě jsem měla hrozně bujnou fantazii. Ale to už jako úplně malinká, když mě máma vozila do školky, tak jsem jí v tramvaji vyprávěla o tom, kde bydlí moje maminka a co dělá a jakej máme byt (vzhledem k tomu, že jsme si nebyly vůbec podobný, tak na nás lidi koukali, jak když mě někde ukradla )

A jediný, v čem byl celkem problém, že mě rodiče (nebo spíš máma) vůbec nikam nepouštěli a extrémně mě hlídali, vlastně jsem neměla žádnou samostatnost, klíče od bytu jsem dostala snad až když jsem šla na gympl, jinak mě musel pořád někdo vodit ze školy (která byla za rohem). A já jsem měla naopak vždycky strašnou potřebu nezávislosti, takže tam vznikaly konflikty. Jednou jsem si třeba vymyslela, že mám jít domů z družiny "po o" a zfalšovala lísteček od mámy, ale neměla jsem ty klíče a babička mi neotvírala, tak jsem hodila tašku na náměstí do kašny a šla jsem na hřiště, kde ta družina byla Pak se na to teda přišlo tak, že někdo tu tašku našel a přinesl do školy.
A pak v 16 jsem mámě lhala, že jdu ke kamarádce, přitom jsem byla s klukem, ale to jsem jí prostě nemohla říct, protože jsem věděla, že by začala šíleně vyšilovat a vymýšlet, jak mě někde znásilní No stejně na to přišla

Ale tak celkem myslim, že to se mnou šlo. Určitě bych ale dětem chtěla dávat větší volnost v rámci možností, protože to pak jenom vede k tomu, že se začnou bát a lhát a stejně dělaj to, co jim rodiče zakážou.

_________________
queerer than we can suppose

[Laura]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
The only way out is through

Advice is what we ask for when we already know the answer but wish we didn't

[Lenore]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
queerer than we can suppose

[Bibi]

nemáte právo číst tento příspěvek

[greenwood]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
"Valeu a pena? Tudo vale a pena se a alma não é pequena" ~ Fernando Pessoa, Mensagem, Mar Português

“It’s dark because you are trying too hard.
Lightly child, lightly. Learn to do everything lightly.
Yes, feel lightly even though you’re feeling deeply.
Just lightly let things happen and lightly cope with them."

[Bibi]

Laura wrote:

Lhala jsem, abych se vůbec dostala z domu.

to jsem taky dělala a ještě dneska si někdy něco vymyslím

[Ester]

Lenore wrote:

Ale to už jako úplně malinká, když mě máma vozila do školky, tak jsem jí v tramvaji vyprávěla o tom, kde bydlí moje maminka a co dělá a jakej máme byt

A jak na to mamka reagovala?

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

[gigli]

Lenore wrote:

lol, tomu říkáš potupa? mě máma odváděla ze školy snad ještě v 6. třídě a kdybych pak nešla na gympl, tak by to tak pravděpodobně zůstalo do konce základky

uznávám, že to je velká potupa.
jsem si v té souvislosti vzpomněla, jak jsme se doškemraly ve čtrnácti u nás na vsi první diskotéky. měly jsme povoleno do půlnoci a nějak jsme se trochu zasekly. ale ne moc. přišla si nás tam vyzvednout kamarádky máma v gumákách. to byla potupa.

[Lenore]

Ester, asi byla na ty moje báchorky zvyklá, tak mi to prostě odkývala, ale říkala, že lidi na nás teda koukali divně

a ty jo, ve čtrnácti jsem musela být doma asi do osmi, do půlnoci to jsem snad "nesměla" nikdy, ani na VŠ Ale tak aspoň jsem mohla u někoho přespávat, takže jsem řekla, že přespím a bylo vyřešeno.

_________________
queerer than we can suppose

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek