sfera.pravy.net

[Suny]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[Mykéna]

Já jsem byla ukecaný dítě. S každým jsem se dala do řeči, byla jsem středem pozornosti. Taky jsem byla drzoun a rozumbrada, něco jako Tjorven (jestli jste četli nebo viděli My z ostrova Saltkråkan).

Asi jsem docela zlobila - nechtěla jsem chodit spát, odmlouvala, poslouchala za dveřma, co si povídají dospělí, nebavilo mě čištění zubů, četla jsem si pod peřinou, když se řeklo nedělej to, musela jsem zkusit, co se stane, když to udělám, apod.

Ve škole jsem byla spíš tichá. Ačkoliv jsem většinou všechno věděla, neměla jsem potřebu se třeba hlásit. A učitelky si mě vždycky oblíbily.

Sama domů ze školy jsem chodila už od začátku, ale radši jsem byla, když pro mě do družiny přišla máma, protože jsem se bála chodit kolem cikánskejch baráků. Kopali do nás, flusali a chtěli naše céčka.

Když mi bylo 7, dostala jsem klíče. Cítila jsem se hrozně důležitě Nosila jsem je na gumičce na krku, ale furt jsem je ztrácela.

Hodně jsem četla. Hlavně dobrodružný knížky.
Měla jsem spoustu kamarádů. Věčně odřený kolena, šmouhy od kolomazi...

Na gymplu to ze začátku nebylo nic moc, nevěděla jsem, jak se uvést. Pak už jsem ale moc vzorná nebyla. Ne že bych brala drogy nebo tak něco, ale přišel punk a já se začala před rodičema víc prosazovat. Všechno jsem si musela tvrdě vydobývat. Například skoro do 15ti let jsem musela chodit spát v 8 večer, max. jsem si mohla hodinu číst. To muselo přestat Pak jsem si vyhádala příchody v 11.
Musela jsem být hroznej sráč. Nikdy jsem neměla k nikomu úctu a mám problém jí v sobě hledat i teď. Autority jsem vždycky brala s rezervou, spíš jsem si šla tiše po svém. Házela jsem znechucený ksichty, jo, to mi šlo. To mi taky zůstalo.

edit: musela jsem editnout to tučný písmo, na novejch monitorech s vyšším rozlišením mi to rve oči z důlků

Last edited by Mykéna on Tue 16.7.2013 10:02; edited 1 time in total

[gigli]

ještě jsem si vzpomněla, že jako malá jsem vůbec nejedla. v tomhle jsem byla na facku, ale to vidim zpětně jen díky tomu, že stejně na facku je malá sestra. prostě ty strašný osery s každym jídlem, kdy jíst nechce. a neustálé změny seznamu potravin, který nejí.
ale s jídlem jsme byly tragický všechny sestry.
a ještě paličatá k tomu, takže když mě naši nenechali odejít od stolu, dokud to nedojim, tak jsem tam byla schopná sedět ubulená několik hodin, aniž bych se jídla dotkla. to dělá sestra taky. a opravdu ta situace, kdy se s ní potom, co nic nesní, domluvíš, že musí sníst aspoň tohle. ona, že jo, a po jednom soustě to vzdá. tak chci ukázat tvrdou ruku, řeknu, že jsme se na tom domluvili, nic nesnědla a tohle sníst teda musí. a ona si se slzama v očích začne prohlížet to kuře, jak kdybych jí ho nutila zabít a páchala jí strašnou křivdu...

[Cee]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by Cee on Tue 27.1.2015 17:25; edited 1 time in total

[Lenore]

tak to já jsem taky nejedla... hrozně dlouho skoro nic
ale naši mě ani nenutili, takže to bylo v pohodě, když jsem byla ochotná sníst jen rejži, tak jsem snědla rejži a nikdo se nad tím nerozčiloval
Pak jsem prostě začala jíst sama od sebe normálně.

Ale třeba ve školce to bylo šílený, když mě nutili dojídat a já to prostě nebyla schopná pozřít, tak jsem tam brečela celej den nad chlebem s hnusnou pomazánkou a všechny děti si hrály a já nesměla, dokud to nedojim. Tak jsem ho pak hodila za skříň a bylo

_________________
queerer than we can suppose

[Seventh Sister]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
.
Mike?

[Cee]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by Cee on Thu 12.2.2015 15:16; edited 1 time in total

[Mykéna]

my jsme ve školní jídelně měli na parapetu hodně květináčů... tak tam končila většina jídla, hlavně ty tvrdý masa a filé a brambory, blé

Last edited by Mykéna on Tue 16.7.2013 10:04; edited 1 time in total

[gigli]

já si nepamatuju, že by mě někdo kromě rodičů nutil něco jíst násilim. možná jsem měla jen štěstí na dobrý učitelky nebo nevim.
ale s jídelnou. stále úplně nechápu naše pokusy pozvracet se po škole po obědě někdy ve třetí třídě. prostě jsme šly s holkama domu a snažily se poblít na trávu, abysme pak mohly říct rodičům, jak hnusně v tý jídelně vaří či co. nechápu, proč jsme si v tom případě neodpustily tu opravdovou blicí etapu. a opravdu jsem se jednou poblila potom, co se jiný holce podařilo poblít.

jo, ještě jsem chtěla napsat, že strašně obdivuju mámu za to, jak pro nás všude jezdila a dělá to doteď. že prostě když třeba sestra chce jít někam vedle do vesnice na diskotéku, tak máma prostě ve tři ráno nastartuje auto a v pyžamu tam pro ní dojede, protože by se jinak domu nedostala.

[Lenore]

No já jsem se postupně stala expertem na vyhazování a maskování nechtěného jídla

Jinak jsem byla asi něco jako Cee, školu jsem zvládala levou zadní a tak jsem tam zlobila s klukama, neustále jsem nosila poznámky, že nemám domácí úkoly, protože jsem na ně zapomínala, taky že jsem drzá, peru se o přestávce s klukama... ale rodičům to bylo nějak jedno, školu se mnou nikdy neřešili. A co se týče milostných vztahů, tak tam jsem byla těžký retard a když si čtu ty deníčky, v kolika se řešilo nějaký chození Já si kluků začala všímat kolem 15 a to ještě, aby se neřeklo

_________________
queerer than we can suppose

[Mykéna]

mě rodiče nikdy nikam nevozili ani nepřiváželi, vždycky to bylo na mně, i za cenu, že půjdu domů pěšky v noci lesíkem, budu muset stopovat nebo se sunout nočkama... no a ve dne taky ne, maximálně mě hoděj na metro, když mám těžký kufry

Last edited by Mykéna on Tue 16.7.2013 10:05; edited 1 time in total

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Lenore]

max, to ses spíš měla stylově posrat

_________________
queerer than we can suppose

[greenwood]

maxmiliana wrote:

gigli wrote: a ještě paličatá k tomu, takže když mě naši nenechali odejít od stolu, dokud to nedojim, tak jsem tam byla schopná sedět ubulená několik hodin, aniž bych se jídla dotkla. ja taky, kdyz jsem nechtela, tak me nedonutili a kdyz uz se ozvalo tatinkovo "to si sezeres, i kdyby ses mela posrat", tak jsem to teda snedla a okamzite vyzvracela zpet do talire me proste nema smysl do neceho nutit, co nechci, tak neudelam

loooool, to mi pripomina jednu segrinu fotku, vlastne asi i ja mam takovou...sedime u stolu, pred nama krupicova kase a obe hazime vrazedny pohledy na tatu, oci urvany, ten vyraz krivdy, ktera na nas byla spachana! fakt dobry fotky

_________________
"Valeu a pena? Tudo vale a pena se a alma não é pequena" ~ Fernando Pessoa, Mensagem, Mar Português

“It’s dark because you are trying too hard.
Lightly child, lightly. Learn to do everything lightly.
Yes, feel lightly even though you’re feeling deeply.
Just lightly let things happen and lightly cope with them."

[gigli]

mně to teď přijde tak strašně vtipný cítit se ukřivděná za to, že mám sníst oběd.
jo a taky jsem furt chtěla koukat na televizi a jednou jsem ztropila strašnou scénu, že mi máma nedovolila se koukat na bingo. pamatuju si, jak jsem hrozně brečela a ona mě utěšovala.
s televizí jsem vůbec byla strašná. moje deníky ze dvanácti třinácti let...může se z toho sestavit tehdejší každovečerní program novy.