sfera.pravy.net

[Byzzy]

Já si "bohužel" pamatuju opravdu hodně věcí, mám skvělou pamět (na takové "hlouposti" ano).

Jak jsem s mámou vozila sestru, která měla čerstvě píchnuté náušnice a byla v zelené koženkovém kočárku

Když taťka dostal ve Španělku infarkt a vezli ho do nemocnice a já s mamkou za ním jela taxíkem a taťka brečel, že chce domů, protože vůbec nikomu nerozuměl a my pak s mamkou neuměly sehnat pozdě v noci taxíka zpět do hotelu. Nezapomenu na to, jak se tvářila segra, když jsme z dovolené přijely jen my dvě.

Jak měl taťka druhý infarkt a já musela volat sanitku, protože máma hrozně brečela a já musela všechno zajišťovat, protože ona to nezvládla.

Na začátky s přítelem, kdy jsme se scházeli za doprovodu jeho kamaráda, aby to nebylo tak "nápadné".

Na to, jak jsem byla poprvé se segrou na letišti a moje malá sestra odletěle do Londýna - úplně sama a jak "doma" hrozně dřela a my ji nemohli nijak pomoct. A jak nám pak hrozně pomohla jedna dobrá duše z boardu!

A taky na ten pocit, když jsem pochopila, že se můžu znovu zamilovat.

A na pár pořádných kaleb s Martinou, jsou to prostě legendy, na které se nezapomíná! Škoda, že takové nejdou opakovat.

[Velveta]

Já na to teď taky nemám, protože bych strašně vzpomínala a brečela a dostala bych se do prapodivný nálady. Vzpomněla bych si postupně i na věci, na který teď moc vzpomínat nechci a mám už ty momenty lehce mlhavé. Takže někdy, až se mi zase svět bude zdát hezkej ale téma je to moc pěkný

[BadHans]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
I like pleasure spiked with pain and music is my aeroplane

Pro lásku bych třeba zemřel... ale pro život jsem se narodil.

(melouny, pochopitelně)

[Nefertite]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by Nefertite on Mon 28.12.2009 1:12; edited 2 times in total

[Sluníčko:-)]

tak nakonec mam chuť psát..jen první 4 roky svýho života a celkově hodně velký bolesti vynechávám...
pamatuju si toho docela hodně,i když ten pocit ze vzpomínek bledne,tak myslim,že nezapomenu na...

na vůni našeho starýho bytu,měkkost koberce,jemný praskání takových malých elektrických kamínek zavěšených v koupelně a na to,jak to v koupelně začlo jinak vonět,když se s nima začlo topit...
-na to,jak jsem si jednou vytahala všechny maminčiny boty z botníku a procázela se v nich a mamka mě sprdla že nadělám díry do koberce...
-na to spací patro na trámech nad obejvákem,vždycky když jsem na něm spala tak jsem se potají dívala dolu na televizi...na to,jak jsme v něm měli oblepený zdi plakátama od A. Muchy a já to tam kazila velkou nástěnkou s obrázkama M. Jacksona,kterýho jsem strašně zbožňovala.. lol:
-na to,jak jsem milovala jíst květák na kuchyňským okně...
-na to,jak se jednou mamka zapovídala se známou v krámě a já z toho byla uplně vyšinutá protože jsem nevěděla,kde je,tak jsem v hysterickým záchvatu volala tátovi do práce,že se mamka ztratila...
-na to,jak jsem si myslela,že když budu zahřejvat ve vatě ping-pongovej míček,tak se z něj vylíhne kuře - a opravdu jsem se o to asi 2 týdny snažila..
na školku,naše vychovatelky...na každodenní lovení škraloupu z kakaa a odpolední spánek,při kterým jsem nikdy nespala a jen ty 2 hodiny koukala do stropu..jednou jsem usla a pak jsem chytla na 2 týdny anginu (nebo možná proto jsem usla)
-na to,jak jsem si jednou zapomněla ráno obléct kalhotky a když ve školce odpoledne přišel čas spánku a já se svlíkla,všichni si na mě ukázali prstem a začli se hrozně smát..tak jsem si stáhla košilku až nějam ke kolenům a v tu chvíli všichni zmlkli a já se odplížila někam pryč..taky vim jak mi pak mamka říkala - vždyť jsi ty kalhotky měla na pohovce s ostatním oblečením,jak jsi na ně mohla zapomenout??
na ořestěhování do našeho novýho bytu,když byla večer položená podlaha tak jsem si v obejváku začla hrát na vetešníka,orzmístila jsem si různě po tý nový podlaze šperky,už byla tma,jen z kuchyně svítil tenkej paprsek světla...
-na to,jak jsem měla přidělanou ve futrech deku,když jsme dveře ještě neměli...

-na to jak jsme s mamkou chodili trhat fialky k základům jedný rozpadlý chalupy
-na chuť fialek - bonbonů,jak jsem je jednou večer na chalupě našla v kapse bundy
-na to,jak mě jednou táta jen tak hodil na chalupě do rybníka..varoval mě,ale já mu to nevěřila...
-na ty úžasný léta co k nám jezdila kamarádka z Prahy a my 3 týdny pořád lítaly někde v polích,jedli kukuřici,hrály po nocích na schovku,tahali záclony a dělaly si princeznovský šaty...
-na to,jak jsem kvůli jednou klukovi na chalupě probrečela noc...šla jsem si pak pro něco k pití,v hale jsem se na sebe podívala do zrdcadla a viděla bolest...
-na to,jak jsme si spolu psávali sáhodlouhý sms,bylo krásný léto...pouštěla jsem si v hale na našem strým gramofonu Cimrmany,Simona & Garfunkela,měla jsem všechny okna otevřený dokořán,dovnitř šel krásnej letní teplej a voňavej vzduch...a pořád jsem přemýšlela nad ním..ze znaků jsem mu do smsek tvořila srdce a hvězdný oblohy a těšila se až mu to pošlu...
-na to,jak jsem mu psala,že jdu skočit do rybníka a on mi na to odepsal ať skočim,ale ať se neutopim! a já z toho byla uplně hotová že má o mě starost
-na to jak jsme se viděli po prázdninách na dalších kurzech aj a já myslela že tou nervozitou nevstoupim do třídy..byla jsem červená až za ušima,bylo to hrozně rozpačitý..on na tom byl asi podobně..
-na to,jak se to vlastně celý promlčelo..že byly nějaký náznaky,doprovázel mě po hodině domu a hned jak jsme se rozloučili tak mě za rohem ještě prozvonil...

-na to,jak jsem jako malá pořád přemýšlela nad tim,proč si ostatní rozumí s kolektivem a já si s nikym nemam co říct...co dělám špatně...
-na to,jak jsem měla další přemejšlecí období a pořád se mi honila hlavou lidská existence..že člověk prostě je a uvědomuje si sám sebe..a jak si sám sebe asi uvědomuje někdo jinej.. no prostě psycho
-na to,jak jsem chodila tancovat latinu do domu dětí a mládeže a jak jsem se tam platonicky zamilovala do jednoho kluka,jmenoval se Adam..a jak už někdy ve 12 letech jsem si představovala,že se mnou někde v uragánu vášně bourá plot...

-na první den na střední,na to,jak naše třídní rázně vstoupila do třídy a hned nám začla dost ostrým a neosobním tónem vykládat,co nás čeká...a my všichni měli nahnáno
-na mojí ze všech nejvíc neuvěřitelnou kamarádku Lenku...se kterou se to bohužek po---lo..ke který jsem si ten 1. den sedla protože jinde nebylo místo...
-na to,jak jsme se docela rychle sblížily,trávily spolu celý dny i víkendy..jak jsme spolu po vyučování chodily k nám domu a pily hektolitry bílýho kafe,poslouchaly u toho HC a filosofovaly o všem možným i nemožným...vždycky jsme si prostě měly co říct...
-na to,jak jsme spolu blbly ve škole i všude jinde a všichni nás měli za blázny..tlemily jsme se spolu,brečely jsme spolu...sporo pořád jsme byly na tý samý vlně...
-na ty naše úlety kdy se to zvrtávalo a my spolu končili bůhví jak...na tu 1 noc u nich doma...na Silvestra,kdy nám bylo absolutně jedno,že v tý posteli nejsme samy...
-na to,jak jsme si jednou u nich doma udělaly krtkův dort,celej ho snědly a pak jsme v dešti vyběhly na zahradu a tancovaly na soulfly...
-na to,jak jsme jednou kalili s nějakým Lenky kámošem v nedostavěným domě...a když jsme si byly odskočit,tak mi za rohem řekla že mě má strašně ráda a dala mi pusu..
-na to,jak jsme si vyhlídly na škole 2 kluky a nelítostně ale přitom strašně nenápadně jim šly po krku.. ..díky jejich spolubydlícímu kterej s náma chodil do třídy jsme věděli snad i číslo jejich bot...a jak jsem pak jednou nechávala vzkazy s útržkama textů od Limp Bizkit v lavici a psali jsme si a všechno bylo tak strašně napínavý a tajemný ...
-jak jsme se nakonec všichni setkali,šli společně k řece a popíjeli víno a hráli frisbee..
-na to,jak mi pak napsal ten,co ho měla vyhlídnutýho Lenka a jak jí to strašně vzalo..a já jsem vůbec nevěděla co mam dělat..
-na to,jak jsme šli poprvý společně ven sami...zase u řeky..zase s vínem a frisbeem,ale jen ve dvou...na to,jak jsme spolu seděli obkročmo na lavičce a povídali si o apokalypse a on mi řekl že jsem hrozná osobnost
-jak to mezi náma gradovalo a jak jsem se trápila protože byl zadanej,a to všechno trvalo rok....
-na to,jak mě poprvý hladil..jak jsme přitom poslouchali Redhoty - Stadium Acadium..jak jsem z toho byla tak mimo že jsem skoro nemohla dýchat...
-na to,jak jsme spolu chodili po městě a mě byla zima,tak mi půjčil svojí mikinu...a já v ní zachumlaná spala a nasávala tu jeho vůni..a celou noc mě,ale hrozně příjemně,budila jedna písnička od RHCP kterou jsme spolu poslouchali...prostě mi hrála v hlavě,vzbudilo mě to...a takhle to šlo celou noc..byl to tak krásnej pocit...
-na ten pocit,jak jsme se spolu poprvý políbili..přijel za mnou domu,naši byli pryč..koukali jsme na červenýho trpaslíka..vypili jsme nějaký víno a já už to nemohla vydržet...na to,jak jsme se spolu pak mazlili asi 5 hodin v kuse a já jsem přitom byla někde hodně daleko a vysoko...
-na to,jak jsme se spolu druhej den vyspali,on jel pak ale domu a já byla doma sama...na ten pocit,když jsem zavřela vchodový dveře a z bytu byla cítit jen šílená prázdnota...koukala jsem na ty rozházený peřiny a zmocnil se mě tak šílenej hysterák..sevřela mě neuvěřitelná úzkost,ten pocit,že teď jede domu,kde bude zase s ní,mě uplně rozdrtil...během pěti minut jsem se sbalila a jela k sestřenici do Plzně,protože jsem tu situaci prostě neunesla...
-na to,jak jsem tam z toho byla tak strašně mimo,jak jsem pořád koukala na Smrt panen a hrozně jsem ten film prožívala...

pokračování třeba zejtra...
dneska.

[Chantelle]

- jak hnusně jsem se někdy chovala k babičce (doteď nechápu proč jsem to dělala), na poslední stádium její nemoci, kdy pořádně nevěděla kdo jsme

- na ráno kdy jsme jí našli s mamkou a bráchou ležet na zemi v ložnici po mrtvici, oblíkali jí a volali doktora

- den kdy jsme za ní byli v nemocnici, rodiče odešli mluvit s doktorkou a já jsem s ní zůstala sama, stála jsem nad ní a nevěděla co říct a nebyla jsem schopná jí ani vzít za ruku, nic

- na druhou babičku a prázdniny u ní (bohužel už je taky po smrti)

- na šikanu kterou jsem zažila na základní škole, ne fyzickou ale psychickou, na věčný posmívání kvůli mému vzhledu a vůbec všemu

- na pobyt na horách na základce, kdy jsem se začala víc bavit s L., na prázdniny s ní a její rodinou jak jsme si pouštěli pořád dokola Buty:)

- na první rande s mým přítelem, jak jsem se hrozně styděla a skoro nemluvila, jak jsme koukali na Piráty z Karibiku a pak na to, jak mě šel doprovodit domů a půl hodiny jsme se loučili a dostala jsem od něj první pusu:)

- na naší první dovolenou a zároveň první společnou noc a vůbec na všechny naše společné dovolené, kdy jsme spolu mohli být jenom sami dva

- na společný víkend u něj na koleji v Lb. před půl rokem, jak si rozrazil hlavu o skříňku, museli jsme jet na pohotovost, protože mu teklo hrozně krve a na to, jak mě za pár hodin žádal o ruku a třásla se mu při tom brada:)

- na první setkání s D. a vůbec na všechny naše setkání, hlavně na to poslední, kdy jsme seděli v čajovně, povídali si celý večer a já jsem se na něj nemohla vynadívat, na jeho oči, dlouhý vlasy, rty a věděla jsem, že se rodí pěkný průšvih

- na první týden strávený na koleji, kdy jsem si přišla jako trosečník na pustém ostrově, kolem mě bylo spousta lidí, ale já jsem si přišla hrozně sama

- a NIKDY nezapomenu jak hnusně chutnala mléčná polívka ve školce

Last edited by Chantelle on Mon 4.5.2009 6:54; edited 1 time in total

[Velveta]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Ester]

edit

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

Last edited by Ester on Wed 17.3.2010 21:22; edited 2 times in total

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by maxmiliana on Sun 3.5.2009 12:49; edited 1 time in total

[Merykara]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Every now and then the stars align, boy and girl meet by the great design.
Could it be that you and me are the lucky ones?

[kika]

nemáte právo číst tento příspěvek

Last edited by kika on Tue 5.5.2009 21:21; edited 1 time in total

[greenwood]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
"Valeu a pena? Tudo vale a pena se a alma não é pequena" ~ Fernando Pessoa, Mensagem, Mar Português

“It’s dark because you are trying too hard.
Lightly child, lightly. Learn to do everything lightly.
Yes, feel lightly even though you’re feeling deeply.
Just lightly let things happen and lightly cope with them."

[Axioma]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
Not all those who wander are lost.
There is so much love in me.

[maxmiliana]

nemáte právo číst tento příspěvek

[Janeira]

nemáte právo číst tento příspěvek

_________________
We can be heroes just for one day.