sfera.pravy.net

[Fantagiro]

Ja mam 23 a tiez sa na svoj vek necitim. Fyzicky starnutie nepocitujem, akurat ma teda stvu strie ktore som na strednej nemala.
Zmenu vnimam ako vacsina z vas v pristupe ku zabave, uz nemam chut kazdy piatok ist na disku do 3 rano, lebo si rozmyslim, ci budem dalsi den nepouzitelna....
Urcite to suvisi aj s tym, ze popri vs, mam aj brigadu,zaujmy a potom som rada, ked si vecer lahnem do postele.
Tiez zacinam viac pozerat do buducnosti, co som napr. na strednej neriesila.
A najviac mi je luto za strednou, ked nostalgicky spominam, ako mi bolo fajn, kolektiv a jedno s druhym.....

_________________
Asi to tak funguje aj pri rozchodoch. Že aj keď bolia a keď vlastne vôbec nič nie je doriešené, stačí, aby padlo slovné spojenie definitívny rozchod a z kruhového objazdu sa zrazu objaví cesta, po ktorej sa dá výjsť. Je jedno či štvornožky, alebo vzpriamene po dvoch. Je jedno, že ju človek chvíľu ignoruje a stále sa vozí dookola. Je tam. Tá cesta. Človek sa môže nastaviť na nové zajtrajšky, stopne blúdenie emócií v krvnom obehu, celé je to iné. Lepšie.

[------Niko]

ephelides wrote:

koogi bud v klidu.....se svoji babickou ktere je 77 komunikuju pres icq a tedka si nasla notebook kterej si chce koupit na internetu a rikala predtim ze chce aby to melo hlavne : aspon 100GB, ctecku karet, DVD,zabudovanou kameru a mirkofon .....takze......zivot ve stari teprve zacina

to aj môj dedko je taký. Takých progresívnych starých ľudí milujem

[Lilith]

Shrew wrote:

Možná to má někdo jinak, ale s koncem studentského života končí i zájmy, končí přátelé, volný čas a nadšení pro bláznivé věci, život se stane praktičtějším a člověk si po příchodu z práce fakt radši pustí ten film

Ale neber to tak tragicky.
Život je možná praktičtější, ale na druhou stranu taky samotstatnější. Sice trávím v práci dost času, docela dlouho taky dojíždím, ale práce mě baví, takže mi to neva. Že by končily zájmy? Tak to ani omylem, užívám si víkendy podle toho, co chci, chodím kam chci, setkávám se s přáteli, nemusím řešit, jestli mám všechno do školy, v práci skončím a můžu si dělat co chci. Vyhovuje mi to. Do práce jsem chodila vždycky i při studiu, akorát že jsem po práci musela začít makat do školy, teď mám volno.

Někdy fakt jsem ráda, že přijedu v týdnu domů a kouknu na ten film, ale jinak stíhám přes týden cokoliv chci. Akorát nepařím, ale to jsem nedělala ani když jsem chodila do školy - na to mám víkendy

Prostě nepovažuju studentský život za až takovou svobodu, teď jsem nezávislá, mám vlastní byt, vydělávám si, můžu si dělat co chci. Nechtěla bych to vrátit.

_________________
Proč on? Protože se nám chtělo...

[*jiva*]

Mě je téměř 19 a ještě před půl rokem mi nechtěli ve Švýcarsku prodat plechovku piva, ačkoliv pivo je tam povolené už od šestnácti. Teď ostříhaná vypadám ještě mladší, takže vzhled mě netrápí (kromě vrásek, ty mám na čele snad od patnácti)
Na samostatnej život spoléhám, mám vyzkoušeno, že žít sama mi jde dost dobře. Teď si třeba vyloženě užívám svoji brigádu v dílně, kdy stojím 7 hodin u stroje se špuntama v uších, a s nikým nemusím mluvit.
Děti a manželství mám vyřešené už dávno - čím víc pozoruju své příbuzné, tím víc se utvrzuju v tom, že náš ujetej rod by měl vymřít co nejdřív, a tak svět může mě a mojí sestře líbat nohy za to, že se rodičovství vzdáváme. ..btw jak psala Cantarella, mě pohled na moji 30tiletou sestru taky uklidňuje. Sice má spoustu problémů, je nemocná a nemůže sehnat stálou práci, ale zdá se, že se nehodlá vzdávat a studuje druhou VŠ.
Co se týče kalení -jsem na tom pořád stejně a myslím, že se ani nic změnit nemůže. Nejsem moc vyhledávaný společník, když něco chci pořádat tak se nikdo nehrne, takže vždycky musím vyčkávat až mě někdo někam pozve nebo mě nechá se vetřít.
Jediná velká slabina do budoucnosti je moje naprostá neschopnost poradit si s formalitami (např. i přihlášky na VŠ ) a taky neschopnost komunikovat s lidmi (jestli nezískám nějaký známý nebo se neuchýlím k vydíraní, tak těžko někdy seženu práci.)

Celkově vzato se stárnutí asi nebojím, mám pocit že všechno bude tak nějak stejný, výhody roztomilý malý holčičky jsem ztratila už dávno a žádný jiný už nemám, takže se asi budu s něčím lopotit a pak umřu no
Strach mám jenom z toho, že se za mnou odstěhuje moje matka. Pořád se rozmýšlím, jestli jí pro jistotu neříct špatnou adresu koleje nebo bytu kde třeba budu.

_________________
_

[Rose Madder]

Já bych opravdu někdy ten studentskej život chtěla zažít Je teda fakt, že třeba v prváku to bylo taky o něčem jiným než teď v páťáku. To jsem si mohla dovolit ještě luxus typu, že přijdu ze školy a budu si celý odpoledne číst pitomý časáky Takže ono taky hodně záleží na tom, v jakým ročníku člověk je...a pak taky na tom, jestli pracuje. Dokážu si představit, že kdybych "jen" chodila do školy, je toho času o dost víc. Jenže nemít ve 24 vlastní příjem mi přijde nemyslitelný a navíc je pro mě práce oproti škole relax
No zkrátka se fakt těším, až bude "jen" práce. A vůbec si nemyslím, že by mi pak snad měli skončit koníčky, neměla bych vídat přátelé...k tomu nevidím jedinej důvod, když času budu mít rozhodně víc.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[little_B]

Quote:

No zkrátka se fakt těším, až bude "jen" práce. A vůbec si nemyslím, že by mi pak snad měli skončit koníčky, neměla bych vídat přátelé...k tomu nevidím jedinej důvod, když času budu mít rozhodně víc.

Ono dĺžka voľného času závisí od náročnosti práce. Niekto má fixný pracovný čas od 8.00 do 16.00, potom príde domov a má voľno. A niekto v práci trčí aj do 19.00. To už toho veľa doma nenarobí .

Najideálnejší by bol mladý pracovný kolektív, v ktorom by sa človek cítil fajn, v kolegoch by našiel dobrých kamarátov a zarábal by slušné peniaze za niečo, čo ho baví robiť.... To je aspoň moja predstava ideálneho pracovného miesta . Bohužiaľ je realita trochu iná. Po návrate z práce sa často cítim totálne unavená a bez energie a som rada, že môžem zaliezť do postele. Ale to som už trochu OT.

_________________
Prax ukazuje, že žena vydrží ešte desaťkrát toľko vo chvíli, keď vyhlasuje, že už nevydrží. Niektoré typy aj dvadsaťkrát.
Je to dobré. Zachráni to mnohé vzťahy, ktoré stoja za to.
Je to zlé. Udržiava pri živote aj vzťahy, ktoré stoja za hovno už dávno.

[Rozárka]

ed

Last edited by Rozárka on Tue 4.3.2008 11:37; edited 1 time in total

[kika]

Já deprese ze stárnutí ani tolik nemám, spíš mě štve, že je mi skoro 26 a nikde žádnej chlap..nikdo s kým bych už mohla něco plánovat..něco budovat..všichni okolo mě se pomalu žení, vdávají..pořizují si společný bydlení..a já na to můžu jen koukat..a taky bych asi chtěla už rodinu
Bojím se toho, že třeba zrovna já jsem z těch, co budou pořád samy..

Taky si říkám, že když někoho budu mít, tak se budu starat o nás a nebudu si brát do hlavy bráchu a jeho rodinu..takhle to mám pořád doma na talíři..že P. nemá peníze a je až do noci v práci (to asi máma čeká, že mu poletím do práce dát peníze, ale když nemám já, tak to nikoho nezajímá)..až moc je řeším a prostě už bych tu pozornost ráda věnovala někomu jinýmu..kdo si to bude zasloužit..

Tohle asi nejsou depky ze stárnutí..spíš existence jako taková

[hope]

no tak existenční depku mám docela solidní.. a hlavně jí má i přítel..

_________________
Všechno jde když se chce? Dokud nemusí chtít taky někdo další...

[Nocturmas]

Já se přidávám... s takovou si za chvíli začnu radostně odpočítávat dny do důchodu, abych se pak alespoň v klidu vyřval na děcka, co budou dělat bordel před barákem. A budu mít agresivně mazlivého psa

_________________
Píše do sněhu, bez použití rukou.

[BadHans]

Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší?!?!?

Deprese nemám z psychických stránek stárnutí (a la "už nejsem týnejdžr, už nemůžu balit šestnáctky), ale momentálně spíš z fyzických. Kocovina trvá čim dál dýl, potřebuju víc času, abych se pořádně vyspal a tak. To, že mě všude možně bolí a píchá připisuju spíš celkové nekondičce, ale kdo ví...

Důležitý je, že starší charismatický chlápkové jako my jsou sexy!

_________________
I like pleasure spiked with pain and music is my aeroplane

Pro lásku bych třeba zemřel... ale pro život jsem se narodil.

(melouny, pochopitelně)

[Cantarella]

BadHans wrote:

Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší?!?!? Deprese nemám z psychických stránek stárnutí (a la "už nejsem týnejdžr, už nemůžu balit šestnáctky), ale momentálně spíš z fyzických. Kocovina trvá čim dál dýl, potřebuju víc času, abych se pořádně vyspal a tak. To, že mě všude možně bolí a píchá připisuju spíš celkové nekondičce, ale kdo ví... Důležitý je, že starší charismatický chlápkové jako my jsou sexy!

Náhodou tohle je těkžá pravda, pozoruju to v práci, kde věkový průměr tak 35...a prostě ty chlapi vypadaj dobře, prostě jo. Ne líp, než ženský, ale rozhodně líp, než když byli mladší...nebo aspoň jinak, ale rozhodně ne hůř.

A navíc se s tou vizáží pořád veselej a bavěj jako malí jardové...mně se to líbí

_________________
Chcípni Rimmere!

Už se stalo.

OPAKOVAT!!

[Merykara]

jj, potvrzuju. na fyziole mi dokazal pan (cca 40) rict, ze bych si mela podat prihlasku na teologickou fakultu, jak jsem tupa.. a ja se na nej jenom culila a malem podekovala

_________________
Every now and then the stars align, boy and girl meet by the great design.
Could it be that you and me are the lucky ones?

[Lenore]

No jo, je to nefér, s ženskýma to jde od 18 z kopce, kdežto pánové stárnou do krásy...

_________________
queerer than we can suppose

[Lilith]

Přesně tak.. u nás v práci je nejatraktivnější chlap ten nejstarší - je mu 48 a nic víc sexy jsem dlouho neviděla

_________________
Proč on? Protože se nám chtělo...