sfera.pravy.net

[Shrew]

a už máš práci najitou? kde? mít najitou práci je asi docela uklidňující pocit...

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[hope]

no to víš že nemám najitou, teda jednu bych měla od září, od pondělka do pátku učit plavat no možná budu ještě ráda..ani nevim za kolik..jako něco se vždycky najde, je mi to jedno, ráda experimentuju

_________________
Všechno jde když se chce? Dokud nemusí chtít taky někdo další...

[ephelides]

hope co blbnes s celovkou ? ....ja mam teda pocit ze s praci prave teprve je na konicky typu sportu cas.....i kdyz teda v praci se vsichni divili jak to stiham, ja zas nechapu jak oni to nestihali....

[Lenore]

Přesně, zlatá práce, já nevím, kde všichni berou ten "bezstarostnej studentskej život" To snad jedině, pokud máš zazobaný rodiče, doma veškerý zázemí a nemusíš hnout prstem na brigádě.
Co já vím, tak většina studentů i pracuje, kdežto v práci budeš už jenom pracovat. Ta sladká úleva

_________________
queerer than we can suppose

[ephelides]

no nevim jestli jsem mela zazobany rodice, na brigady jsem na VS nechodila, ale studium mi k vyplni prakticky veskeryho casu bohate stacilo a i kdyz jsem mela jet na tyden na lyze tak jsem se pak nervovala co vsechno nestihnu......jednou jsem si dokonce brala s sebou 2 bichle ktery jsem samozr. stejne neotevrela

[little_B]

Tak depresiu síce nemám, ale veľakrát si uvedomujem, že tie moje krásne bezstarostné teenagerské roky sú nenávratne preč . Najhoršie je, že psychicky sa síce cítim na 18, ale v reále si už určité veci nedovolím robiť, resp. sa v niečom radšej obmedzujem, napr.:

oblečenie veľakrát by som si na seba najradšej nahodila všetky tie super farebné a vzorované veci so srdiečkami a žabkami a čo ja viem čím ešte, ale myslím si, že sa to hodí skôr pre mladšie holky a ja by som v tom vyzerala asi trápne . Aj minule v Pimkie som fňukala nad tým, že sú veci, ktoré si už nikdy nebudem môcť obliecť.. Tak isto mám už problém odhaľovať v lete svoje bruško.. Ako niežeby som sa zaň hanbila, ale príde mi to také.. divné... Takže si už radšej kupujem dlhšie tričká

diskotéky ehm, čo to je? Voľakedy som každý víkend musela niekam ísť, poriadne si zatancovať a vybiť energiu na parkete. A teraz? Na diske som bola naposledy.. ehm.. hm.. noo... asi pred rokom?? Aj to sme sa na to s kamoškou asi rok chystali . Už ma to tak nebaví a okrem toho, pri všetkých tých 14-tkach by som sa na diske cítila ako dôchodkyňa...

No a potom všelijaké tie poznámky mojich blízkych . Mám síce 26, ale aj mamina, aj babička majú taký nový zvyk, že mi stále častejšie hovoria, že mi to ťahá na 30. No áno, ťahá, ale to bude až o 4 roky!! Tieto poznámky ma dosť štvú. Alebo všetky tie narážky na svadbu, deti a blabla... Lebo áno, podľa našich starých mám som už stará dievka a možno ostanem na ocot .

Tiež mi chýba ten bezstarostný školský život.. Na strednej som síce vždy na školu nadávala, chcela som začať čím skôr zarábať, ale teraz by som sa rada vrátila do školských lavíc. Chýba mi to... Teraz musím riešiť veci, ktoré som predtým nemusela - napr. čo budem variť, čo musím nakúpiť, vybaviť, zariadiť... Niekedy mám pocit, že na takýto samostatný život ešte nie som pripravená .

A najviac ma štve, ako rýchlo letí čas... Občas mám pocit, akoby moje detstvo trvalo straaašne dlho, teda vtedy mi ten čas plynul veľmi pomaly, ale teraz letí bleskovou rýchlosťou. Stále sa za niečím naháňam a potom mám pocit, že mi život preteká pomedzi prsty ako voda..

Raz som sa na túto tému bavila s kamarátkou (31) a ona mi povedala, že každý vek je svojim spôsobom krásny. A že môžeme mať napríklad 30 rokov, ale stále sa psychicky môžeme cítiť na 18 s tým rozdielom, že teraz sme už skúsenejšie a múdrejšie . Tak sa tým často ukľudňujem...

_________________
Prax ukazuje, že žena vydrží ešte desaťkrát toľko vo chvíli, keď vyhlasuje, že už nevydrží. Niektoré typy aj dvadsaťkrát.
Je to dobré. Zachráni to mnohé vzťahy, ktoré stoja za to.
Je to zlé. Udržiava pri živote aj vzťahy, ktoré stoja za hovno už dávno.

[Theresa]

ed

_________________
Zhmotňujeme-li pochybnosti, pak se naše přání nenaplní, neboť se za ně nepostavíme, vlastně to ani nechceme. Jak myslíme, tak se stane.

Last edited by Theresa on Fri 28.3.2008 11:37; edited 1 time in total

[Lenore]

Jestli chodíš 2 dny do školy, tak to pak jo. Já jsem vždycky měla školu minimálně 4 dny v týdnu, někdy i v pátek. A práci vlastně každý den. Plus do školy spoustu úkolů. Ale je fakt, že to tak nemusí být všude. (A taky je fakt, že jsem to s návštěvností školy nikdy moc nepřeháněla )
No každopádně si oddychnu, až školu/y dodělám. Ale jak se znám, tak mi to za chvíli začne chybět

_________________
queerer than we can suppose

[Theresa]

ed

_________________
Zhmotňujeme-li pochybnosti, pak se naše přání nenaplní, neboť se za ně nepostavíme, vlastně to ani nechceme. Jak myslíme, tak se stane.

Last edited by Theresa on Fri 28.3.2008 11:37; edited 1 time in total

[hope]

ono taky záleží jakou děláš školu, někdy se ti vynechávání přednášek může vymstít..

_________________
Všechno jde když se chce? Dokud nemusí chtít taky někdo další...

[Cantarella]

Je mi 21, táhne mi na 22.

A můj studentskej život skončil de facto maturitou, protože ten půl rok na škole se snad ani za studium počítat nedá.

Se svýma rokama jsem spokojená, stejně jako s postavou...zatím absolutně nepřemýšlím o tom, že dělám/nosím/myslím tak, jak by se to nehodilo na mý roky.

Nepociťuju jakýkoli vysílení ohledně kaleb...jen už prostě občas nemám potřebu se ožírat večer co večer týden v kuse. Ráda vypustím.

Nebojím se moc ničeho, co má přijít. Mým sestrám teď bude 26 a 27 a pohled na ně mně docela uklidňuje.

_________________
Chcípni Rimmere!

Už se stalo.

OPAKOVAT!!

[ariely]

Nevím, jestli to mám přičítat stárnutí, ale je mi 20 a mám depresi z toho, že bych strašně chtěla miminko, i když není s kým

[Theresa]

ed

_________________
Zhmotňujeme-li pochybnosti, pak se naše přání nenaplní, neboť se za ně nepostavíme, vlastně to ani nechceme. Jak myslíme, tak se stane.

Last edited by Theresa on Fri 28.3.2008 11:37; edited 1 time in total

[sawatdee]

mam a hroznou,za dva tydny mi je vlastne 23 toto zase uteklo, furt mam pocit,ze jsem nic nedokazala a nezazila a ze vlastne ani neziju. a pokazde kdyz mi neco nevyjde, depta me to jeste vic. Sice pritel mi zavidi muj vek...vedle nej se necitim tak blbe. Kdyz vidim,ze muzu byt jeste hur

Studentsky zivot jsem nikdy poradne nezila. A vzhled, tlusta jsem byla a budu nejspis vzdycky, jsem rada,ze to moc neresim, snad jen kdyz jsem na nakupech a je mi i nejvetsi velikost mala.

_________________

If it makes you happy
It can't be that bad
If it makes you happy
Then why the hell are you so sad...

Last edited by sawatdee on Mon 18.2.2008 19:09; edited 1 time in total

[Chocolate]

Ja ze starnuti strach ani deprese nemam, ale strasne se bojim stari, kdy je clovek nemocny, ma akorat bolesti, treba je osamely, utapi se v depresich a vi, ze ho stejne ceka jen to jedno Samozrejme to tak byt nemusi, ale ta predstava me strasne desi a v soucasnosti vic nez kdy jindy, protoze mi v pomerne kratke dobe umreli dva blizci lide a nejak si tu smrt ted moc pripoustim...

no, jinak...vrasky me netrapi, jestli budu po mamce, tak je jeste dlouho mit nebudu (to je asi jedina vyhoda kreckovitych obliceju ), postavu mam lepsi nez kdy driv, oblect si muzu v podstate cokoli. Nevim, jestli se tu uz mluvilo o sedivych vlasech, tak ty ja mam uz od 15, mam to dane geneticky, babicka byla sediva uz v 25, ale tak stejne si vlasy barvim, tak co... Kalit muzu porad, jedinou zmenu pocituju v druhu konzumovaneho alkoholu. Studentsky zivot jsem si myslim uzila do syta, hlavne na Erasmu, bylo to fajn, ale uz jsem nekde jine. Celkove vnimam starnuti tak nejak pozitivne, cim jsem starsi, tim jsem vyrovnanejsi, sebevedomejsi, cilevedomejsi, stastnejsi...