sfera.pravy.net

[shuki]

Hlavne ja u sebe nevim jestli umim byt stastna. Vzdycky si najdu, nebo se snazim neco provest tak, abych byla vlastne nestastna.

_________________
I don't care what you think about me, James Blunt thinks I'm beautiful ^^

[pam]

...

Last edited by pam on Tue 23.6.2009 17:35; edited 1 time in total

[Shetire]

shuki - a víš alespon, co tě dělá šťastnější?

_________________
Bejt tebou nechodim nikam, je poslední duben a věř mi. To holka jako já - sama bejt nesmí.

[shuki]

.....

_________________
I don't care what you think about me, James Blunt thinks I'm beautiful ^^

Last edited by shuki on Sun 2.12.2007 22:13; edited 1 time in total

[Shetire]

Tak já si myslím, že tebe musí mít rado spousta lidí, alespon na mě tak působíš.
A to pokud myslím to samý .. no to známe.

_________________
Bejt tebou nechodim nikam, je poslední duben a věř mi. To holka jako já - sama bejt nesmí.

[amorcillo]

Rose Madder wrote:

Nějak poslední dobou zjišťuju, že postrádám vnitřní radost a že mi nevyhovuje to, jak žiju...spíše přežívám, jak se říká. Na druhou stranu je jasné, že ze mě víc než cokoli jinýho mluví stres ze školy a celkově fakt, že už delší dobu žiju víc povinnostmi a na drobné radosti moc času nezbývá. kteří si ten život prostě užívat umí....ptž já mám pocit, že tahle disciplína jde teď těžce mimo mě (ale jak říkám, možná ze mě mluví stres a časem to zase uvidím jinak ).

jako bys mě mluvila z duše....!

to stejné...prostě přežívám a neumím si užívat...když vím, že nemám hotové to a to...a že se musím naučit nebo něco vypracovat, prostě se nedokážu od toho odpoutat....a i když si chci odpočinout nebo relaxovat, stejně na to musím myslet a prostě si to volno tudíž ani pořádně neužiju...jenom přemýšlím, kolik jsem toho mezitím mohla stihnout

jediný z čeho jsem tak nějak šťastná, že mě zatím vychází (ťukám to...), že jsi jdu za tím, co chci...odmaturovala jsem a dostala jsem se na vysněnou výšku...která mě baví...
ale to je tak asi všechno a když jsem si naivně myslela že mě toto bude stačit....nestačí...

přítele nemám...a jsem tak trochu do někoho nešťastně zakoukaná...

no, hlavně si myslím, že je většina toho způsobena mojí povahou, která mě prostě dost přitěžuje...
závidím všem, kteří si fakt dovedou tak nějak bezstarostně užívat, já to prostě neumím...
a pak se divím, že mám každý rok depku, když mám narozky, jako že je o rok víc a že to zase nějak rychle uteklo mezi prstama....

_________________

Nejkrásnější vzpomínky jsou ty, při kterých zjistíš, že se usmíváš...

[shuki]

Shetire - To fakt jenom tak pusobim. Me nemaj lidi radi.. Malo kdo unese po case ty moje nalady.

_________________
I don't care what you think about me, James Blunt thinks I'm beautiful ^^

[Mykéna]

Ne, nejsem. Nikdy jsem nebyla, možná tak v 16ti, ale to o nic nešlo... Jen tak jsem si užívala a okamžiky mýho životního štěstí se skládaly z kouření někde na mezi s kamarádama, koupání v zelený vodě požární nádrže, soutěží ve flusání pecek, vyhranejch bitev s dospělejma a adrenalinu prodaj/neprodaj mi pivo...
Upřímně? Já bych tak klidně žila dál.

Nějaká dospělost nebo usedlost není pro mě. Odmaturovala jsem na samý jedničky bla bla bla studuju super obor bla bla bla starám se celkem úspěšně sama o sebe bla bla bla. Nic pro mě, fakt.

Vůbec nejsem úzkostlivá, o školu moc nezavadim, úkol udělám jednou za čas a učím se, až když jde o život. Jako to, co studuju, mě zajímá a baví... Ale já nějak... nevim... ještě na to nejsem připravená, potřebovala bych pauzu, trochu cestovat, naučit se jazyky, klidně budu všeználek všudybýlek, ale hlavně se zážitkama. Problém je, že už teď mě nepustěj do třeťáku a já budu studovat bakaláře 5 let, nj, a to pak si někam odjeďte Připadám si tu tak uvězněná

Jo a taky nejsem spokojená s tím, jak bydlím... Jedna spolubydlící je taková kráva, že bych jí nejradši poslala někam za Ural, jenže smlouva je napsaná na ní. Druhou spolubydlící tu s ní nemam to srdce nechat, protože se bojim, že by jí udeptala. A třetí, v pohodě holka, se teď stěhuje.

Teď jsem stála venku, koukala na kostel a bavila se s tou spolubydlící... A najednou mě začalo všechno tak štvát, nejradši bych se v tu chvíli sebrala a běžela až někam do Bystrce, přespala někde pod mostem, pak bych si našla práci na benzínce, zamakala nějaký prachy, pak si tam stopla první nádherný auto a jela, kam nás kola dovezou...

V mym životě se nic neděje. A to mě štve.

_________________
Za práva holubů.

[First Snowflake]

Snad poprvé v životě můžu napsat, že spokojená jsem. Až se u toho tetelim radostí Na střední jsem nebyla spokojená ani trochu, kolem šestnácti sedmnácti jsem měla příšerný období, kdy jsem nenáviděla sebe i všechny kolem a prakticky jsem přestala komunikovat s okolím, protože mi přišlo, že to za to nestojí... Nakonec jsem z toho vyrostla, ale ani v maturitním ročníku jsem moc spokojená nebyla, hrozně mě tížila ta nejistota, co bude, neměla jsem tušení, co od života chci. Děsila mě budoucnost, a tak jsem byla hrozně free a žila tak nějak od ničeho k ničemu, zhruba obden jsem chodila chlastat, abych nějak přežila týden a pak odjela na víkend na nějakou pařbu u někoho na chatě. Většinu času jsem byla opilá nebo zhulená, a nebo jsem plánovala, že pujdu pít nebo si zahulit A pak už jsem se za sebe sama před sebou styděla, takže jsem tyhle aktivity omezila a spíš začala chodit cvičit. Paradoxně jsem teprv tehdy začala být ještě víc mimo Hrozně jsem ponocovala, schovávala se před realitou. Kvůli nedostatku spánku jsem dost zhubla, navíc jsem od přírody docela bledá takže jsem vypadala jak smrtka. Se školou jsem nikdy problémy neměla, takže jsem odmaturovala vcelku v pohodě, ačkoliv jsem se moc nepřipravovala. Euforii jsem z toho ale moc neměla, naopak se mi dostavila ještě větší úzkost z budoucnosti. Ale pak mě přijali na školu, která mě sice nijak nebrala, ale zato se mi moc líbilo město, kde byla a hlavně mi to dalo určitou jistotu do budoucna. Prožila jsem moc fajn léto (léta se vždycky všemu ostatnímu hrozně vymykala, skoro každý léto jsem byla po nějakej časovej úsek šťastná), a na podzim jsem fakt začala novej život

Bydlím teď v místě, kde se mi líbí, mám kolem sebe moc bezvadný lidičky, žiju podle určitýho řádu, kterej ale není tak pevnej, aby mě svazoval - strašně zbožňuju třeba to, že chodím s kamarádkou každou středu snídat do jedný supr kavárny nebo že v úterý cvičím tae-bo, který mě hrozně chytlo. Raduju se teď z maličkostí, a taky mám snad prvně v životě nějakej cíl, kterej je pro mě teď takovým hnacím motorem. Ne, spousta věcí není ideálních, nejsem pořád happy, někdy mě chytá depka...někdy jsem šťastná a někdy smutná, ale to jsou jen pocity, který se objeví a zas pominou...spokojenost je stav - a v tom se teď nacházím

_________________
Almost everyone you know,without exception,has their heart all wrapped around someone who will never love them back.

Donnie: I made a new friend today.
Dr. Lilian Thurman: Real or imaginary?
Donnie: Imaginary.

In fairy tales, the princesses kiss the frogs, and the frogs become princes. In real life, the princesses kiss princes and the princes turn into frogs.

[user007]

Ano.

[waxeipahdeth]

shuki wrote:

Hlavne ja u sebe nevim jestli umim byt stastna. Vzdycky si najdu, nebo se snazim neco provest tak, abych byla vlastne nestastna.

Já taky, presne A ted mam navic hroznou depresi, dokonce jsem si zas po strasne dlouhy dobe poskrabala ruku do krve, takze podrobneji sem napisu az budu klidnejsi a nebudu videt tak cerne jako zrovna ted.

[la fraise]

Dneska jsem nad tím přemýšlela...
Pořád se ještě hledám, ale myslím, že už nacházím dobrý směr . Doma poslední dobou dobrý, ve škole taky, má kolem sebe jen lidi, kterým věřím a které vedle sebe mít chci, vím jak si představuju budoucnost... akorát... bojím se toho, že nevýjde vš, nejvíc chci ty práva... ale to je dost nepravděpodobný . Mno, asi bych si taky mohla víc věřit, to nevím, jak změnit a chybí mi mužská opora, partner, to mi vadí, to je asi jediná věc, ve které jsem nespokojená.

_________________
We're happy free confused and lonely in the best way. It's miserable and magical, oh, yeah.

[culotes]

courten wrote:

Jsem nespokojená a vim, že to tak bude vždycky, neumim být šťastná a naučit se to bohužel nejde. Vim, že na první pohled vypadám jako absolutně spokojenej člověk, co si na nic nemůže stěžovat. Mam všechno, vysoký kapesný, nemusim chodit na brigády, mam spoustu volnýho času, přítele, ve třídě sem nejlepší (co se týče známek), nevypadám špatně, sem oblíbená, zdravá.... když to tak vezmu, tak bych měla být šťastná, i kdybych měla jenom něco z toho, ale prostě to neumim... ...mam v sobě nějakej blok, úzkost, která mě sžírá celej život, pořád nejsem vyrovnaná se svým dětstvím a s mojí matkou, která mi dala odmala tolik volnosti, která mě až ubíjela, protože mi tim jen dokazovala, jak jí na mě nezáleží...navíc mam hroznej problém ve vztahu k lidem, nikomu nedokážu věřit a za všim vidim nějakej úmysl a to neskutečně omezuje... ... mam všechno a zároveň nemam nic, protože si toho nedokážu vážit a nikdy nejsem s ničim a s nikym spokojená... navíc mě ničí ta vidina dlouhýho života s těma vnitřníma pocitama, který asi nikdy nezmizí a bude to jenom horší... už nedokážu být šťastná taky proto, že vim, že to ani nikdy přijít nemůže... protože mam v sobě na to moc zakódovaný bolesti, která když neodešla za deset let, pochybuju, že někdy odejde... navíc určitý věci viz. moje matka pokračujou dál konec výlevu

courten, jak můžeš vědět, že to nikdy nezmizí? Nikdy nevíš, co tě v životě potká, co všechno tě ovlivní. Jsi ještě hodně mladá, nemá cenu se sžírat tim, že budeš mít takový myšlenky celý život. Tim si akorát ubližuješ, když budeš přemýšlet stylem "nikdy nebudu zcela šťastná, protože to vim". Já vim, že mně do toho nic neni, jen jsem měla potřebu se k tomu nějak vyjádřit.

[courten]

culotes wrote:

courten wrote: Jsem nespokojená a vim, že to tak bude vždycky, neumim být šťastná a naučit se to bohužel nejde. Vim, že na první pohled vypadám jako absolutně spokojenej člověk, co si na nic nemůže stěžovat. Mam všechno, vysoký kapesný, nemusim chodit na brigády, mam spoustu volnýho času, přítele, ve třídě sem nejlepší (co se týče známek), nevypadám špatně, sem oblíbená, zdravá.... když to tak vezmu, tak bych měla být šťastná, i kdybych měla jenom něco z toho, ale prostě to neumim... ...mam v sobě nějakej blok, úzkost, která mě sžírá celej život, pořád nejsem vyrovnaná se svým dětstvím a s mojí matkou, která mi dala odmala tolik volnosti, která mě až ubíjela, protože mi tim jen dokazovala, jak jí na mě nezáleží...navíc mam hroznej problém ve vztahu k lidem, nikomu nedokážu věřit a za všim vidim nějakej úmysl a to neskutečně omezuje... ... mam všechno a zároveň nemam nic, protože si toho nedokážu vážit a nikdy nejsem s ničim a s nikym spokojená... navíc mě ničí ta vidina dlouhýho života s těma vnitřníma pocitama, který asi nikdy nezmizí a bude to jenom horší... už nedokážu být šťastná taky proto, že vim, že to ani nikdy přijít nemůže... protože mam v sobě na to moc zakódovaný bolesti, která když neodešla za deset let, pochybuju, že někdy odejde... navíc určitý věci viz. moje matka pokračujou dál konec výlevu courten, jak můžeš vědět, že to nikdy nezmizí? Nikdy nevíš, co tě v životě potká, co všechno tě ovlivní. Jsi ještě hodně mladá, nemá cenu se sžírat tim, že budeš mít takový myšlenky celý život. Tim si akorát ubližuješ, když budeš přemýšlet stylem "nikdy nebudu zcela šťastná, protože to vim". Já vim, že mně do toho nic neni, jen jsem měla potřebu se k tomu nějak vyjádřit.

Klidně reaguj Víš, já bych to neříkala jenom tak, kdybych si tim nebyla jistá. Ale u mě to je způsobený tim, že já prostě zažila tolik nechutných věcí, že i kdybych měla najednou super život a já ho vlastně celkem mam, tak mam stejně šílený pochybnosti a nic si nedokážu užít. Mě totiž nejvíc svazuje to, že neumim milovat!! Nikomu totiž nedokážu dovolit, abych na něm byla závislá. Nikdy se nechci vdát, nechci chlapa na furt, protože už prostě nikdy nechci zažít rozvod a bolestivej rozchod podruhý!! Zažila sem si to u mých rodičů se všim všudy, protože mě do toho dokázali zatáhnout, jak nejvíc to šlo... a prostě to v sobě bohužel nedokážu změnit... a protože já bych všechno tohle chtěla a vim, že to nemůžu mít, tak mi to brání ve štěstí... a nevim, jak bych to mohla změnit

_________________
Ona je rebel
kouří na zastávce
jí to chutná
v týhle válce
a její vnitřní orgány
tolerují její rebelství.

[Chocolate]

Ja jsem KONECNE stastna a mam snad vsechno, co jsem kdy chtela. Snad to nezni moc nafoukane

Mam milovaneho a milujiciho manzela, Christiana, jsme vsichni zdravi, mam nekolik konicku, ktere me naplnuji, castecne pracuju, vybudovala jsem si v N. novy okruh pratel, ted i mamin s mimcama. Mam dostatek casu na peci o sebe (to zni desne - proste cviceni, solarko...). Financne taky nestradame. Mam rozdelanou skolu, ktera me bavi a plany do budoucna, ktere me nakopavaji, kdyz jsem lina a nechce se mi nic. Samozrejme by se naslo par malickosti, ktere me stvou, ale neni to nic zasadniho a po pravde receno se jima odmitam zabyvat

Ale uplne nejstastnejsi stejne jsem, kdyz se na me malej usmeje Nejak jsem se v roli matky nasla

Jinak tenhle pocit, Rose, jsem mela jeden cas taky - kdyz jsem studovala, k tomu pracovala jednak v jazykovce a jednak ty vis kde, a jeste jsem o vikendech jezdila do N. To jsem fakt nemela ani minutu, abych si jen tak sedla, neco precetla, nebo proste jen tak vypnula. Taky jsem mela pocit, ze mi zivot pro samou praci a povinnosti utika. Asi mas pravdu, az dodelas skolu a budes mit "jen" praci, budes mit i vic casu sama na sebe a budes moct zase "zit".