sfera.pravy.net

[Grapefruita]

Docela se nudim, tak zas přemejšlim o blbostech...asi

Napadlo mě, že jsem vlastně hluboce rozčarovaná z chlapů a celkově z toho, co mi v mym dosavadnim životě zatim "nabídli", resp. spíš nenabídli. Vždycky jsem brala vztah mezi mužem a ženou jako snad tu nejvíc vzrušující, tajuplnou a úžasnou záležitost, vlastně jedinou pořádnou věc, která dává životu náboj a šťávu a pro kterou stojí za to žít. Do devatenácti jsem byla hrozně nesmělý tele, žádnej kluk, ani pusa, nic, takže jsem se zavírala doma s románkama od Harlekýna, deníčkama, fantazírovala si...docela naplno jsem rozjela i své sexuální fantazie...a to byla asi chyba.

Byla jsem strašně "nadržená" na to, to konečně poznat, věřila jsem, že to dá mýmu fádnímu životu pořádnej smysl. Měla jsem dva chlapy (a pár úletů, ale ty nepočítám) a jsem opravdu zklamaná. Nikde žádný chvění, ani nevim, jestli jsem kdy byla opravdu zamilovaná (takový to, jak se popisuje stylem - "pocit, že se vznášíte, motýlci v břiše" apod.), snad jen na začátku s mym prvnim, ale to si nejsem jistá, jestli to už nebyla solidní nadrženost Potom přišly problémy, trápení, rozchod, druhej chlap, hádky, rozchody a návraty...a těch krásných chvil, podle toho, jak bych si to představovala, jako šafránu.

Nerada bych tu analyzovala a nechala analyzovat svoje vztahy (zasvěcení vědí), ale fakt je, že jsem se smířila s tim, že ta "velká láska" mě minula Existuje vůbec něco takovýho? Zažil to někdo??? Myslim ten pocit, že s tim druhym člověkem prostě patříte k sobě, a pocit, že je pro vás nenahraditelnej kýmkoli jinym do konce života...? Protože já bych to chtěla poznat...

Nejhorší na tom je, že snění (jediná věc, která mě vždycky zachraňovala) už teď nefunguje...nemám chuť snít a hlavně ani nevim, jakýho chlapa si představovat, všichni mě něčim štvou...začínam na ně mít slušnou alergii Nerozumim jim a asi nikdy nebudu a i když mi většina z vás určitě napíšete, že to je mou nespokojeností ve vztahu a ať si najdu někoho jinýho, tak já už nemám ani pražádnou CHUŤ SE SEZNAMOVAT, poslouchat ty olezlý "seznamovací" kecy, nechat se testovat jak pokusnej králík...je mi z toho všeho na

Myslim teď mnohem víc na kamarády než na přítele nebo jakýkoli jiný chlapy. Dnes jsem jela taxíkem k doktorovi a když jsem tam nastupovala, napadlo mě: "Zase bude mít nějaký oplzlý kecy, já už jsem z těch chlapů tak otrávená, nejradši bych s žádnýma nemluvila!" Jsem snad lesba? Nebo mis-...jak se říká těm, co nesnáší chlapy?

(doplnil jsem odstavce --che)

[*Carmen*]

Grape, jenže s takovým panem dokonalým (který neexistuje) by jsi si po čase nudila. Vztah je o hádkách, o rozčarování. Je to oživení. Přeci si nedokážeš představit chlapa, kterej bude jen skládat lichotky. Tohle by nebavilo zas mě. Jsem ráda, za to, jací chlapy jsou. At už takový nebo makový. Jsou svý. A každej je svým způsobem originál.
Tyhle románky, a romantický filmy většinou vymyslely ženy. neříkám, že se mi nelíběj, ale líběj se mi právě proto, protože ti chlapy takový nejsou a nestává se to moc často. Proto jsou ty filmy tak hezký. Nebavilo by mě koukat na film, kde je přesně to, co prožívám já, chlap, kterýho mám doma.
Přestan snít, a žij!!

[Lothórien]

Meprave bavi, kdyz je film o tom, co prozivam ja, ty sladky rec me moc neberou, proto mam taky rada how I met your mother a ne telenovely
Navic si nemyslim, ze by ty reci byly po x letech uprimne. Nikdy nenajdes chlapa, ktery se k tobe bude neomezene dlouho chovat tak, jak bys chtela. To je problem sneni, no. Neco, co nemuzes mit. A vsad boty, ze kdybys tohle mela, zas bys chtela neco jineho...

[Satire]

já jsem takového, co mě na rukou nosil a dělal co mi na očích viděl, měla.
Vydržela jsem to celé 4 roky a ke konci už jsem se tedy hodně dusila.
Nynější přítel se ke mě chová hezky, ale nenechá ze sebe dělat blbečka a je takový ráznější, třeba když se začnu chovat jako malá holka, což je můj dřívější rozmachaný mechanismus , tak na něj to neplatí, řekne mi třeba: "žádny kecy, nasadíš si monterky a vaťák a jdeme makat" no a s ním mě ten svět baví mnohem víc než s bývalým, kdy stačilo abych se zamračila a on už panáčkoval
prostě je lepší mít normální zdravý vztah, hlavně aby byla sranda, stejný smysl pro humor je pro mě ve vztahu jedno z nejdůležitějších kritérií

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

[mucka]

Jé já jsem asi stejný romantik a naivka jako ty Tohle se mi stalo už 2x, ale jednou bohužel dost komplikovaně Nicméně to určitě nevydrží napořád, spíš jde o ty začátky, pak je ten vztah někde úplně jinde, ale je opravdovější a citovější, v začátcích je to jen pomatení hormonů. Každopádně je to hodně příjemný stav.

[Satire]

ale ten pocit, že s ním patříme k sobě a pocit, že je pro mě nenahraditelný kýmkoliv jiným do konce života, ten mám a vím, že i on

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

[Lothórien]

Satire ale to neni zavisle na romantickych sceneriich a motylcich v brise

[Grapefruita]

Satire - tak to seš šťastnej člověk. Mně je jasný, že tý "kýčovitý" romantiky v opravdovým vztahu nikdy moc neni. Já to myslela spíš tak, jestli i po letech zažíváte takový ty "silný" city, že se na partnera strašně moc těšíte, víte, že patříte k sobě...ono se to nejlíp pozná v krizovejch situacích, kdy ti dva stojí při sobě, vědí, že se na sebe můžou ve všem spolehnout...já jsem docela frustrovaná, protože se mi takovej vztah ještě nepovedlo zažít. Vždycky ti moji "přítelové" trpěli samomluvou a měla jsem pocit, že se mi úplně neotevírají, že jsme "nesplynuli" v jedno. Resp. já se o to snažila a oni ne Nemam v podstatě ani skoro žádný mužský kamarády...z toho plyne moje frustrace, že tomu plemeni nerozumim a jako bych je začala nesnášet

[Lothórien]

No tak takovy vztah asi teda mam...je to vlastne jediny kluk, o kterym jsme kdy mohla rict, ze to je zaroven pritel i kamarad.
Ale nevim, jestli je to zrovna to, o cem mluvis. rozhodne bych k popsani naseho vztahu nepouzila, ze jsme byli "stvoreni jeden pro druheho" apod.

[Satire]

Loth: to vím, pevnost vztahu se určitě nepozná podle motýlků v břiše
a edit: myslím, že máš dost podobný vztah s přítelem jako mám já

Grepfruita: tak to nevím co Ti poradit, mě nikdy ani nenapadlo chtít se nějak otevřít, včechno to šlo nějak samo a rychle, možná částečně i proto, že zkrátka tzv. "neřeším a nepřepínám", mám pocit,že (až na sexualitu) mě přítel bere vlastně jako kámoše, takže se mi ukázal takový jaký doopravdy je, asi Váš vztah není založený na tom kamarádství, takže proto se tolik neotevřel, ale nevím, je to jen taková myšlenka

vidíš to, já jsem zase pravý opak, mám v podstatě samé kamarády, když přijdu do cizího prostředí, tak se instinktivně začnu bavit s chlapem, z ženských jsem nervózní

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

[Rose Madder]

Grapefruita wrote:

Satire - tak to seš šťastnej člověk. Mně je jasný, že tý "kýčovitý" romantiky v opravdovým vztahu nikdy moc neni. Já to myslela spíš tak, jestli i po letech zažíváte takový ty "silný" city, že se na partnera strašně moc těšíte, víte, že patříte k sobě...

Ale jo...mně přijde, že takový ty silný city přicházej ve vlnách...jsou jakoby furt v pozadí, ale pak nastávají chvíle, kdy si je člověk plně uvědomí.

Myslím, že jsi měla příliš málo mužů, abys udělala závěr, že tě velká láska minula. Není problém třeba v tom, že setrváváš ve vztazích, které tě příliš nenaplňují? Je jasný, že v každém vztahu se sem tam objeví problémy, na druhou stranu jsem přesvědčená o tom, že lze najít vztah, ve kterém budeš velmi spokojená a který bude odpovídat z velký části tvým představám.

Stačí jen hledat a neslevovat ze svých požadavků (nejsou-li teda až moc nereálné).

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[lucyynka]

Problém je v tom, že my ženský si hodněkrát vysníme vztah jako podle filmu a očekáváme v reálným životě to samý. A když to tak není, je hodně holek z toho nešťastných a ptá se sama sebe, kde je ta opravdová láska. Hledá chyby, řeší nedokonalosti ve vztahu a přitom jim třeba ta pravá láska díky tomu uniká..
Já jsem s přítelem přes 4 roky a myslím, že s ním mě ta pravá láska potkala. Nedokážu si představit místo něj někoho jinýho..
Ta počáteční zamilovanost a takový ty "silný city" vystřídala důvěra, a jiný hodnoty. Začátky jsou podle mě ale nejkrásnější.
Já být tebou Grape, od příštího vztahu bych tolik neočekávála a stála spíš nohama ne zemi. Čím víc budeš očekávat, tím víc možná budeš zklamaná. Pokud je ti dobře s kamarády, buď s nima a nikdy nevíš... třeba se některý z nich jako ten "pravý" ukáže. Takových případů mám kolem sebe nespočetně

[Rose Madder]

lucyynka wrote:

Já být tebou Grape, od příštího vztahu bych tolik neočekávála a stála spíš nohama ne zemi. Čím víc budeš očekávat, tím víc možná budeš zklamaná.

A to já bych právě hodně očekávala, požadovala a neslevovala příliš z toho, co chci (je pochopitelně nutný posoudit, jestli mé požadavky nejsou úplně mimo, což může bejt taky těžký). Každopádně mi přijde, že řada lidí se zbytečně spokojuje s málem (setkala jsem se dokonce i s názorem "proč bych měla být neposkojená, když přece nechodí do hospody, nebije mě,..." ). Máš-li co nabídnout, proč nepožadovat totéž?

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[Lenore]

Já taky myslím, že pokud člověk zrovna nečeká telenovelu, neměl by zbytečně slevovat ze svých požadavků.

_________________
queerer than we can suppose

[Lothórien]

A jak se zhodnocuji realne pozadavky? To je dost tezke...a nikdo neni dokonaly, dokonce ani my ne
Je teda pravda, ze ja jsem nikdy o zadnem princi na bilem koni nesnila, ani jsem nepremyslela, jak ma takovy pro me idealni vztah vypadat. To se formovalo az tak nejak postupne.