Grapefruito, já bych řekla, že to je kombinace délky vztahu, vztahu na dálku a jeho povahy
Takže už jsi fakt rozhodnutá?
Já tě chápu. Dyť jsme se vlastně v kterémsi jiném tématu i shodly, že jsme na tom podobně
Taky bych v mém věku (když to takhle napíšu, zní to fakt směšně
) chtěla mít chlapa, který si nechce jenom užívat, ale se kterým můžu plánovat budoucnost. Dovolenou, bydlení, rodinu. Jenomže to asi od kluka, který je stejně starý jako já, nemůžu čekat
Mívám stavy, kdy si říkám to samé, co ty. Ale pak si zase uvědomím, že ho mám ráda a že lepšího chlapa bych asi nenašla. To je myslím ten hlavní rozdíl mezi náma, já jsem od začátku věděla, že má všechno, co jsem kdy od chlapa chtěla, a ještě něco navíc
Když máme ale krizi, tak si říkám, jestli není lepší být s někým méně dokonalým, kdo by mi dával najevo lásku způsobem, který potřebuju
Já se ani tak nebojím rozchodu nebo toho, že bych zůstala sama. Já se bojím, že by to s tím dalším po pár letech vypadalo stejně, jako s těma předchozíma. Že budu samozřejmá a jistá. To mě upřímně děsí
Co se toho kamarádství týče, holky mají pravdu. Chce to čas. A radši se připrav na variantu, že možná nikdy opravdoví přátelé nebudete. Někdy to mezi bývalými partnery prostě nejde, i když mezi nimi není zlost nebo jiné negativní emoce. Prostě si po rozchodu nemají co říct.