sfera.pravy.net

[Johanka]

PROSÍM NEQUOTOVAT!
Jedna z mejch sester je adoptovaná a co z ní vyrostlo? Měla stejnou výchovu, péči a lásku jako já a nebo moje druhá ségra. Naší jí nikdy nechtěli říct, že je adoptovaná, ale bohužel se to dozvěděla, provalila to nějaká matka její kamarádky. No a ve 14letech utekla z domova, fetovala, šlapala a rodiče posílala do háje, protože prý nejsou její, tak jí nemaj co říkat. Byla v pasťáku. Rodiče z ní byli na prášky, takže jsem v podstatě o ně přišla, když mi bylo asi devět, nebyli schopní dělat a řešit nic jinýho, než jí. Když jí bylo šestnáct, tak utekla do Německa, tam šlapala. Má jen základku, nebyla schopná si ani dodělat učňák. V sedmnácti otěhotněla a chytila syfilis. Porodila...otec neznámý, miminko se syfilisem. Soudila se se třema chlapama o určení otcovství a žádnej z nich to nebyl. Zazvonila u rodičů, aby se o ní a mimi postarali. Naší jí vzali s otevřenou náručí a tím pro mě skončilo dětství. Pak utekla a malou u nás nechala, asi po měsíci se vrátila, že jí chce zpátky. Naši se tenkrát naštvali a řekl, že s ní končí. Mezi tím se vdala a rozvedla. Pak si na inzerát našla chlapa, který je asi o dvacet let starší. Do týdne s ním otěhotněla. Zapomněl jí říct, že je ženatý a že z předchozích X manželství ma 6 dětí. Rozvedl se a vzali se. Ona nikdy nepracovala, protože co skončila se šlapánim byla na mateřský. Ani školu si nedodělala. On vydělalával hodně, ale trošku nelegálně, takže když jí drželi Rusáci nůž pod krkem a ona za ruce dvě děti... Rozhodli se že utečou. Utekli do Anglie. Prý už s tim manželem neni, má prej 18ti letýho milence. Jo a na ní i na manžela je vydanej mezinárodní zatykač... A pak si adoptujte dítě.

_________________
27.10.2010 - Těhotenská poradna
23.11.2010 - TP

[ephelides]

no tak to je presne to co jsem mela namysli

[Lenore]

No ale to přece o ničem nevypovídá. To je stejný, jako kdybych podobnej příběh napsala o dítěti, který adoptovaný nebylo, a pak nějakou historku o adoptovaným klukovi, co to dotáhl na ředitele banky, a na tom založila teorii, že je lepší děti adoptovat

Prostě vychovávat jakýkoliv dítě je vždycky "risk", ať už je vlastní nebo adoptovaný.

_________________
queerer than we can suppose

[ephelides]

no bohuzel mi prijde ze mezi rediteli bank zas tolik adoptovanych neni zato mezi ruznyma kriminalnikama jo, a podle me se spis ty rodice obvykle snazi vse tomu diteti vynahradit tak se k nemu chovaji jeste lepe nez treba i k vlastnimu

[Chocolate]

To je smutny, no. Ale stat se to muze i vlastnimu diteti a stavaji se i horsi veci, kolikrat clovek cte v novinach, jak vlastni syn pobodal matku nebo zabil otce. Jasne, je to riziko, a ne male, a kazdy, kdo o adopci premysli, to musi poradne uvazit, jestli mu to za to stoji.

Ja to vidim tak, ze bych chtela vyuzit toho, ze mam sanci dat lepsi zivot nejakemu odlozenemu decku, ktere by treba jinak nedostalo moznost vzdelani, kvalitni vychovu, lasku a rodinny zivot. Jestli se mi to povede, to je ve hvezdach, mozna to dite bude hodnejsi nez moje vlastni, mozna nam vybrakuje ucet a prosustruje strechu nad hlavou. Je to risk, ale ja to vidim jako prekonani sebe sama a minimalne bych se o to chtela pokusit. Vyznamny vedec ze me asi nebude, ze bych napsala nejake dilo, ktere by prispelo k rozvoji lidstva pravdepodobne taky ne, jako humanitarni pracovnice nikam nepojedu, protoze budu mit rodinu, tak to vidim jako jednu z mala sanci, jak tady alespon trosku pomoct. Ale mozna na to doplatim, to mate pravdu.

[LadyCroft]

tak to je mazec ten příběh...

_________________
women who behave rarely make history

[Johanka]

Samozřejmě, že v tomhle nazáleží na tom, jestli je to dítě adoptovaný, nebo vlastní. Jenže velkou roli v životě každýho hrajou geny. Říkejte si co chcete, ale výchova neni všemocná. Naši Lenku adoptovali, když jí byly tři roky a i když jí milovali a udělali by pro ní cokoli, vždycky byla proti nám jiná. Byla živější, výstřednější, měla ráda "vzrůšo", hodně lidí. Byla z jinýho těsta a bylo to na ní vidět. Vemte si i třeba učení. Na základce byla samá čtyřka, už v první třídě měla trojku (a to se dávala jen jedna známka přes celý vysvědčení). Horko těžko se dostala na učňák a nedodělala ho. Mamina se s ní učila několik hodin denně a k ničemu. A s druhou ségrou na základce výbornej prospěch, obě jsme šli na gymp, pak na vejšku. Taky jsme měli pubertu, ale oproti Lence jsme byli zlatý a bezproblémový. A včem to bylo? Řekla bych, že geny.

Navíc prý hodně ovlivní život dítěte těhotenstí a to u adoptovanýho děcka prostě nezajistíš. Třeba teď nám vysvětloval jeden sexuolog, že během 2. trimestru, pokud je žena ve stresu, nebo má hormonální poruchu a dalších xmožností, tak se zvyšuje riziko vzniku homosexuality, nebo nějaké deviace.

_________________
27.10.2010 - Těhotenská poradna
23.11.2010 - TP

[Chocolate]

To je jasny, vychovou nezmuzes vsechno. O vlivu tech genu uz jsme z max myslim debatovaly na stratosfere v tematu o adopci. S tim se nic neudela, to holt je to riziko, o tom zadna.

A asi taky zalezi, co od toho clovek ocekava. Pokud chce mit z adoptovaneho decka bezproblemoveho premianta, tak se mozna zklame. Ja to tak nevidim, na jednicky budu mit vlastni deti ( ), tomuhle chci dat proste sanci zit lip, nic vic, protoze si nedelam iluze o podminkach v DD a o moznostech, ktere ty deti maji.

[Lenore]

No geny zase nejsou všemocný. Ovlivní, jak to dítě bude vypadat, jak bude inteligentní, jestli bude mít sklony k nějakým nemocem, ale "geneticky zlobivý" děti fakt nejsou. Je jasný, že taky každý má jiný temperament, ale i tempramentní dítě se dá zvládnout a dobře vychovat. Taky asi záleží na tom, jakou povahu mají rodiče.
U těch adoptovaných dětí bych spíš viděla jako problém, že pokud vyrůstaly v nějakým ústavu, tak už ta výchova bude narušená.

_________________
queerer than we can suppose

[mexxie]

Lenore wrote:

Prostě vychovávat jakýkoliv dítě je vždycky "risk", ať už je vlastní nebo adoptovaný.

Možná by bylo dobré, říct dítěti zavčasu, že je adopotované. Proč to před ním tajit, vdyť to přece není nic ostouzení hodného, nebo jo? Rodiče si ho vzali, protože si ho vybrali. Může to být vlastně podáno i tak, že je to výhoda

S kamarádkou jsme párkrát byly v kojeňáku a řeknu vám, bylo to hrozně emocionálně vypjaté Mně těch dětí bylo tak líto, vzala bych si je domů všechny
Je to hrůza, že tolik dětí tady vyrůstá v dětských domovech. Víte, že jsme jedna ze zemí, která má nejvíc podobných zařízení v Evropě? Proč se nějak nepracuje na vytvoření nových klokánků a podpoře pěstounských rodin ?

_________________
Když si člověk postaví dům, vždycky zpozoruje, že se při tom naučil něčemu, co měl rozhodně znát, než začal stavět.

[Crazy girl]

tak ja,kdybych se dostala do takove situace,tak bych rozhodne spise dite adoptovala,nez si ho nechala poridti nejakym kamaradem,nebo ve spermobance.Já chápu,že každá žena chce zažít ten pocit,jak ji roste bříško a kope a podobne,ale kdyz nemam stesti byt zamilovana a byt milovana,tak bych rozhodne nevolila tuhle alternativu.
A chtela bych si adoptovat nejake mimko z ciziny..u nas ve meste chodi jedna pani a ma malou cernosku a manzele jsou belosi a je to moc uzasne.Uz jsem o tom premyslela,ze az se jednou vdam,tak jestli si poridim mimimko,tak bych chtela jedno adoptovat,ale verim,ze by to nebylo vubec snadne.
Ani nevim,proc bych nechtela adoptovat nase ceske mimi,ale mozna je to prave proto,ze kdyby se jednou dozvedelo,ze je adoptovane,tak by byli i pres velkou lasku k nemu,problemy,protoze psychika je psychika a dela rozhodne svy.

[Lenore]

A jaký je rozdíl mezi tím, kdyby se dítě dozvědělo, že je adoptované z ČR a kdyby se dozvědělo, že je adoptované z ciziny?

Nebo jsi myslela, že bys jako adoptovala černouška, aby to bylo rovnou jasný, že je adoptovanej?

_________________
queerer than we can suppose

[Byzzy]

Lenore - třeba by nemohlo jen tak lehce "utéct" za svými rodiči.

Ale je fakt, když si adoptuješ černouška, odpadá "problém" jak mu říct, že je adoptováný.

[Theresa]

ed

_________________
Zhmotňujeme-li pochybnosti, pak se naše přání nenaplní, neboť se za ně nepostavíme, vlastně to ani nechceme. Jak myslíme, tak se stane.

Last edited by Theresa on Wed 22.8.2007 10:55; edited 1 time in total

[cloo]

Ja znam podobny pribeh jako Johanka. Byla to rodina z nasi ulice, rodice uz byli postarsi, kdyz adoptovali klucinu. V 16ti vykradl vlastni barak a napadl maminku. Ale nemyslim, ze to bylo v genech, ti rodice na nej nestacili. Potreboval nejen lasku, ktere dostaval plno, ale chybela mu tvrda ruka. Dovolil si k rodicum hodne a ti ho porad jen omlouvali.