sfera.pravy.net

[Suny]

no já už asi od 15 mohla chodit domů kdy jsem chtěla, ale musela jsem to splnit ... když jsem přišla ve 2 a řekla jsem, že přijdu v půlnoci, tak bylo dusno.
Ale pak už jsem to plnila a když to vypadalo že bych přišla k ránu, tak jsem rovnou u někoho spala a říkala, že přijdu druhý den.

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[Q]

tyjo já se v něčem uplně vidim v Suny

od mala jsem bez mámy..

na tátu bych ale nedala dopustit....
on má sice takovej přístup jakože když něco nemlátí přímo do očí, tak je všechno oukej a moc nic neřeší, ani se moc nestará kdy přijdu nebo tak...já jsem k němu hodně ulhaná, málokdy když se zeptá kam jdu, tak řeknu pravdu...vždycky řeknu třeba že du s holkama na pizzu nebo ke kámošce prostě..on má nějaký tušení že to tak asi ne vždycky je a někdy si rejpne že mám TOHO Báru pozdravovat... (no oni se za mnou dřív hodně stavovali kluci, teď už se radši vždycky někde sejdem, tak odtud to asi má)..
ale taky u mě našel HA, takže už je tak nějak smířenej s tim že už nejsem ta jeho malá Lenička..
a záškoláctví to je u mě bohužel docela běžný...on vždycky jede do práce dřív než já do školy, takže když se mi někdy nechce prostě zůstanu doma a omluvenky si píšu sama(falšuju jeho podpis)
ale taky už se staly takový trapasy jakože přijel domu dřív a já tam v pyžamu, takže nám buď škola končila dřív, nebo mi bylo hrozně špatně..
on je táta takovej laxní, jakože ráno odjede do práce, pozdě večer se vrátí a jen se zeptá co jsme měli k jídlu nebo tak něco, prostě nesednem si spolu abysme probrali nějaký důvěrnosti -> to mi bylo dřív hodně líto, když jsem viděla jak holky se svojí mamčou probíraj kluky a všelijaký ženský problémy...ale teď už to beru z tý lepší stránky že mám aspon ve všem volnost a nikdo mě neprudí kdy se vrátim, že s tim chodit může a s tim zase ne a jestli jsem naučená do školy...
no shrnu to asi tak že s tátou nemáme bůhvíjakej vztah, ale mám ho ráda a neměnila bych

[Laura]

jsem si vzpomněla, že jsem v pul desáté dopoledne potkala tátu ve městě, mašíruje si to naproti mě, ted já prvně trochu šok, ale on si mě vůbec nevšímá!!(táta je přesně ten typ,co se vám dívá do očí, vy můžete mávat rukama jak větrný mlýn, a stejně vás nevidí)..... tss, jsem ho musela skoro chytit za rukáv, a říkám mu ahooj, a on "jéé, já spěchám, co mám koupit v globusu?" a byl pryč..

nebo kámoška ..jsme měli psát důležitou písemku, tak jsme si den předtím udělali volno a seděli jsme ve vance u meka a "učili" se matiku..a kámoška uvidí mamku s tetou a začne nadšeně bezelstně volat "mamíí, mami!tady jsme!"..ted já dělám ksichty, kámošce to dochází, a její mamka má jen záchvat smíchu, že jsme se k ní sami přihlásili ještě=)

to já vždycky záviděla těm, jejichž rodiče chodí do práce brzo ráno..naši totiž odjížídí tak kolem devátý, takže když prostě potřebuju být doma, musím mít "na devátou, desátou"..ale ted už je s tím konec! konec flákání.

_________________
The only way out is through

Advice is what we ask for when we already know the answer but wish we didn't

[Suny]

jo tak tátu jsem taky párkrát potkala ve městě, vždycky jsem měla PAUZU a vždycky jsem říkala "no, teď jdu do školy ..."

Ale jednou z toho byl docela průšvih, ale to mi bylo tak těch 15. Potkala jsem tátu ve městě a vzala nohy na ramena, jenže on mě bohužel viděl, pak mi volal, kde jsem a já řekla, že ve škole No a on ve škole byl a naštěstí mu můj spolužák neřekl, že jsem tam nebyla už týden, řekl jen že dneska jsem ve škole nebyla Jinak by mě v té době asi přetrhnul

_________________

If you want to make God laugh, tell him about your plans.
-Woody Allen-

[Aduška]

V úvodním příspěvku byl dotaz na výchovu.. občas jen zírám, jaké "metody" mají naši na sestru... někdy mi přijde, že nás vůbec nevedou k tomu, abysme měly nějak "zformovanou osobnost", abysme byly samostatné, uměly si poradit, postavit se za svůj názor, nebo si vůbec umět správný názor udělat... u mě už to asi není aktuální, u sestry ale ještě jo.. a někdy se opravdu divím...

Jinak mám dotaz, někdo o tom možná ví něco víc, ale zajímají mě i laické názory... jaký podíl na osobnosti má genetika a to, co je vrozené, a jaký podíl výchova a okolí? Jaký na to máte názor?

_________________
Srdce lidské má příliš mnoho snů, než aby mohlo být šťastno.

[terka.23.k]

Aduska: presne na tohle tema jsme vedli sahodlouhe rozhovory s nasim byvalym fysikarem a jeho manzelkou, takze nejak tak jsme zjistili, ze vychovou se castecne da neco ovlivnit, ale vetsi vliv ma genetika

_________________
hledám ticho co zastavím za chodu
za chodu ticha hledám svobodu

[Laura]

prvně jsem chtěla napsat že jednoznačně výchova, ale ..jsme 4 "děti" a každé totálně jiné..jak moc můžem mít odlišnou genetickou výbavu, když máme stejné rodiče?

_________________
The only way out is through

Advice is what we ask for when we already know the answer but wish we didn't

[Aduška]

tak nejde jen o výchovu.. jde o okolní prostředí - školu, známé, média, a vůbec okolní vlivy..

_________________
Srdce lidské má příliš mnoho snů, než aby mohlo být šťastno.

[terka.23.k]

tak mozna ze se dotycny clovek vychovou zmenit da, snad urcite, ale nekde v nem ty puvodni vlastnosti jsou, treba je jen obcas vytahuje na povrch....jestli teda chapete jak to myslim

_________________
hledám ticho co zastavím za chodu
za chodu ticha hledám svobodu

[Ester]

edit

_________________
Jestli chcete něco, co jste nikdy neměli, musíte být ochotni udělat něco, co jste nikdy neudělali.

Last edited by Ester on Thu 19.11.2009 13:16; edited 1 time in total

[E_w_e]

mama: mama je hodne zvlastni,melancholicky a naladovy clovek... obcas se s ni muzu o necem skvele pobavit, obcas mi neco pomuze porosadit proti tatkovi a obcas jdeme nekam jako kamaradky... na druhou stranu po me strasne casto rve, jak jsem blba, nezodpovedna, odporna, hnusna, jak nikdy niceho nedosahnu, nikdy nic nebudu, jak nevi proc ja jsem jeji dcera a jine sracky.... obcas spolu nemluvime vubec...


tata:kdyz jsem byla mensi tak jsem tatu zboznovala a rekla bych, ze i on me... postupem casu jsme spolu zacali dost bojovot... jsme si oba strasne podobni a tak je to dost tezke, navic jsme oba dominantni typy.. takze o to tezsi ... tak pred 2roky jsem si uvedomila, ze uz spolu skoro o nicem duvernem nemluvime,vlastne skoro vubec o nicem... on o me nic nevedel a myslel si o me to nejhorsi, vubec me neznal ale strasne se chtel chovat jako "otec"... coz pro nej bylo vzdycky tezke protoze je neco cemu se rika "topmanager" a navic zacal pred 4lety rozjizdet vlastni firmu... slozite... skoro porad je na sluzebni ceste, na jednani,... a potom prijde a snazi se me vychovavat... nic o me nevi, nezna me pratele, vzdycky si neco vyvodi z cehosi co zaslechne a takhle nejak si asi tvori nazor na me jako na osobu... na druhou stranu ve me veri... narozdil od me matky si mysli,ze jsem velmi inteligentni, talentovana etc.... a snazi se me ve vsem strasne moc podporovat... je to sice podpora z 90%penezni (treba ted mim platil ty 2 mesice v Nice, v podstate mi sehnal grant na ten rok ve francii, doplatil mi zbytek), plati mi soukrome hodiny tenisu, golfu,franiny,angliny, klaviru a vim, ze by mi platil v podstate cokoliv, co bych chtela, shnani mi skvele,normalne nesehnatelne brigady, seznamuje me s dulezityma lidma... za tohle jsem mu strasne vdecna... samozrejme za to ocekava jiste vysledky... neco jako vyznamenani na gymplu, socky, certifikaty z jazyku,v budousnuVS,samostatnost, jakysi zajem o vsemozne veci to bere jako samozrejmost a asi nikdy by me za to nechvalil nebo nerekl neco ve stylu, ze me obdivuje... v poslednim pul roce navic byly i okamziky, kdy jsme si zase povidali jako driv... mozna,ze se to zase vraci do starych koleji...byla bych rada...

_________________
I smile when I’m angry
I cheat and I lie...
I do what I have to do
To get by...
But I know what is wrong,
And I know what is right...
And I’d die for the truth
In My Secret Life...

[cooky]

ed

Last edited by cooky on Wed 15.10.2008 13:34; edited 1 time in total

[confusia]

E_w_e: tvoji rodice maj na tebe dost vysoky naroky... i kdyz ti moji jsou taky pripadi...

mama: s mamou mame dost komplikovany vztah. byly doby, kdy jsme se vubec nebavily a ja na ni byla dost nastvana za to, co v zivote udelala. pak jsem pochopila proc a jsme ted vic nez dcera s matkou kamosky. a vyhovuje mi to. muzu ji rict temer cokoliv (na nektery veci je to fakt moc, precejen je to moje matka ) a kdyz je nejaky problem, volam prvni ji. pravda je ale takova, ze se mnou dvanact let nezije a tak dost veci z me minulosti nevi a v zivote nepoznala nikoho z mych pratel, coz me trochu mrzi. snad ji ale vyjde to stehovani a nas vztah nabere jeste harmonictejsi linii

tata: kdysi jsme byli uzasna dvojka. takovi dva prdlousi, kteri bojuji o to, aby prezili v jedny domactnosti ve zdravi. on chlap, bojujici za domaci prace s osefovanim jeste vydelecne cinnosti a ja, mala holka, srovnavajici se s zivotem ditete (vyrustala jsem prakticky mezi samymi dospelymi) prechazejiciho do puberty. mohla jsem si s nim popovidat naprosto o vsem, vcetne sexu a jinych veci "tabu". meli jsme nekolik rozepri, ale ja si nemuzu stezovat, vzdycky me vychovaval skvele, v par vecech mi sice prikladem nesel, ale jak rikam, i kdyz tezce, fungovalo to.
co se ozenil, je ale totalne jiny. naprosto mu preskocilo a nas vztah je totalne v prdeli. na ferovku. nemam potrebu mu cokoliv rikat, protoze se temer vzdy pohadame. skonci to u toho, ze jsem neschopna, protoze neumim delat veci poradne, neumim myslet apod. nemuze se smirit s tim, ze chci jit na vejsku (kterou on nedodelal), nemuze se smirit s tim, ze muj vztah s jeho novou manzelkou neni tak idealni jak si vysnil. a chtel by me mit dokonalou. vzdycky se mi zasteskne po tom chlapikovi, kterej se mnou blbnul a ucil me byt samostatnou... ted je tady otec, kterej prijde jenom kdyz neco provedu, aby me zprdnul, a nenecha mi spetku samostatnosti.

tenhle pribeh je opravdu dlouhy... radsi nebudu psat dal nebo budu zas v prdeli.

a pardon za sprosty slova, to se neda

_________________
Brzy přijde změna...

[confusia]

terka.23.k wrote:

Aduska: presne na tohle tema jsme vedli sahodlouhe rozhovory s nasim byvalym fysikarem a jeho manzelkou, takze nejak tak jsme zjistili, ze vychovou se castecne da neco ovlivnit, ale vetsi vliv ma genetika

jj, ja nekde slysela, ze vychovou clovek ovlivni snad jen 40% osobnosti, nebo tak. a docela bych tomu i verila, pze clovek je vicemene utvorenej. a hlavne - krome vychovy ho ovlivnuje i to okoli.
nikdy nezapomenu na to, jak si moje kamoska stezovala, jak ji kluk, kdyz zacal chodit do skolky, najednou zacal delat "kis kis, ja mam tohle a ty ne" a chytal dalsi hlasky, ke kterym rozhodne nebyl vychovavany.
nehlede na to, co dela muj vlastni (desetilety) bratr. a vubec, kdyz si vzpomenu na to, co jsem od okoli pochytila ja tak radsi nic
a jinak geny delaj dost, proto jsem dost na pochybach. chtela bych v budoucnu adoptovat nejake dite, ale mam strach prave z toho, kdo budou jeho rodice... je to takova sazka do loterie...

_________________
Brzy přijde změna...

[ennnnie]

E_w_e wrote:

mama: mama je hodne zvlastni,melancholicky a naladovy clovek... obcas se s ni muzu o necem skvele pobavit, obcas mi neco pomuze porosadit proti tatkovi a obcas jdeme nekam jako kamaradky... na druhou stranu po me strasne casto rve, jak jsem blba, nezodpovedna, odporna, hnusna, jak nikdy niceho nedosahnu, nikdy nic nebudu, jak nevi proc ja jsem jeji dcera a jine sracky.... obcas spolu nemluvime vubec... tata:kdyz jsem byla mensi tak jsem tatu zboznovala a rekla bych, ze i on me... postupem casu jsme spolu zacali dost bojovot... jsme si oba strasne podobni a tak je to dost tezke, navic jsme oba dominantni typy.. takze o to tezsi ... tak pred 2roky jsem si uvedomila, ze uz spolu skoro o nicem duvernem nemluvime,vlastne skoro vubec o nicem... on o me nic nevedel a myslel si o me to nejhorsi, vubec me neznal ale strasne se chtel chovat jako "otec"... coz pro nej bylo vzdycky tezke protoze je neco cemu se rika "topmanager" a navic zacal pred 4lety rozjizdet vlastni firmu... slozite... skoro porad je na sluzebni ceste, na jednani,... a potom prijde a snazi se me vychovavat... nic o me nevi, nezna me pratele, vzdycky si neco vyvodi z cehosi co zaslechne a takhle nejak si asi tvori nazor na me jako na osobu... na druhou stranu ve me veri... narozdil od me matky si mysli,ze jsem velmi inteligentni, talentovana etc.... a snazi se me ve vsem strasne moc podporovat... je to sice podpora z 90%penezni (treba ted mim platil ty 2 mesice v Nice, v podstate mi sehnal grant na ten rok ve francii, doplatil mi zbytek), plati mi soukrome hodiny tenisu, golfu,franiny,angliny, klaviru a vim, ze by mi platil v podstate cokoliv, co bych chtela, shnani mi skvele,normalne nesehnatelne brigady, seznamuje me s dulezityma lidma... za tohle jsem mu strasne vdecna... samozrejme za to ocekava jiste vysledky... neco jako vyznamenani na gymplu, socky, certifikaty z jazyku,v budousnuVS,samostatnost, jakysi zajem o vsemozne veci to bere jako samozrejmost a asi nikdy by me za to nechvalil nebo nerekl neco ve stylu, ze me obdivuje... v poslednim pul roce navic byly i okamziky, kdy jsme si zase povidali jako driv... mozna,ze se to zase vraci do starych koleji...byla bych rada...

tvůj vztah s tátou který si popsala je na chlup stejný jako máme my...
když mi něco jde a snažím se, dal by mi všechno, opravdu do mě investuje dost....
ale když se mu něco nelíbí, tak je schopný ode mě dát ruce pryč...
no ale snažím se ho nezklamat...ted jsem to málem udělala, ale naštěstí jsem si brzo včas uvědomila určitý věci...