sfera.pravy.net

[Shannon]

přemýšlím o tom říkat/neříkat... bylo by lepší lidi připravit, aby to pře ně nebyl takový šok, nebo je nechat se trápit o 100 dní déle? teď budu taky přemýšlet, komu bych to řekla a komu ne.

napsala bych spousty dopisů.

[*jiva*]

shannon: já jsem to trochu přirovnala k tomu, když jsem loni bydlela na intru .
bezvadně jsme si to tam všichni užívali a pak nám vedení oznámilo, že se náš intr ruší a že nás rozestrkaj po jinejch internátech a ty co bydlí moc blízko nechají dojíždět. to zbývaly asi ještě 3-4 měsíce. a spoustu času jsme strávili jenom takovým tím plkáním ,,oni nám to tu zruší, to snad ne, co budeme dělat..třeba to ani není pravda.." a potom jsme pořád jenom mysleli na to co budeme ještě dělat, abychom si těch pár posledních týdnů za každou cenu užili...bylo to prostě takový křečovitý.

_________________
_

[Shannon]

aha tak to je něco jinýho, ale třeba já bych byla radši, že to vím (s tím intrem), než se to dozvědět na poslední chvíli...
k smrti - nechtěla bych pŕedem vědět, že někdo v mém okolí umře, ale u sebe bych to vědět chtěla, protože teď žiju stylem, který rozhodně nenaplňuje heslo "Prožij každý den jako by byl tvůj poslední".

[Lilith]

Hmm, 100 dní je hodně krátká doba, každopádně bych nebyla schopná začít si užívat, abych dohnala to, co jsem nestihla. Jak se tak znám, tak bych se asi složila a těch 100 dní bych využila k přemýšlení, psaní dopisů, deníku, srovnávání se se svým životem.

_________________
Proč on? Protože se nám chtělo...

[Byzzy]

Já bych přestala chodit do školy, vyprdla bych se asi na všechny povinnosti a chtěla bych si to co nejvíc užít. Být s přítelem, rodinou a kamarády. Jela bych na "chvíli" k moři a cestavalala bych. Nemám žádný konkrétní sen, ale ono by se něco našlo. Asi bych nežila jak teď a určitě bych to svým nejbližším řekla - příjde mi nefér, aby to nevěděli. Sice by je to ranilo, ale prostě - nechci aby si pak vyčítali, že se mnou třeba nebyli víc a tak. Stejně - kdyby se můj život tak změnil, tak to poznají!

[Rose Madder]

Tezka otazka. Depresivni tema . Nicmene uz hodnekrat jsem nad tim premyslela. Driv jsem si rikala, ze bych urcite chtela procestovat zeme, ktere me lakaji. Ale pak jsem to prehodnotila. Spis bych asi chtela byt co nejvic s lidmi, kteri jsou pro me duleziti /a kteri by to prirozene vedeli/. Taky bych se mozna chtela podivat alespon do Parize. Urcite bych zanechala veskerych povinnosti.
Asi bych mela desivej pocit, ze po mne vubec nic nezustane, takze bych se mozna snazila rychle napsat alespon knihu.
S tim tehotenstvim max docela chapu - kdyby mel umrit partner, dokazu si predstavit, ze by mi po nem "zbylo" dite. Na jednu stranu je to silene, na druhou si neumim predstavit, ze by po tak uzasnem cloveku, jakym je on, nic krome vzpominek nezustalo.

_________________
Jakmile začne člověk přemýšlet, přestává žít...

[shuki]

ed

_________________
I don't care what you think about me, James Blunt thinks I'm beautiful ^^

Last edited by shuki on Wed 26.8.2009 9:00; edited 1 time in total

[sashenka]

Keď sa tak nad tým zamyslím....mám pocit, že by som to nedokázala v prvých dňoch prijať, možno by som chcela byť sama a premýšľala ako ďalej, či to povedať alebo nie. Neviem či by to moji milí uniesli. Nechcela by som, aby kvôli mne trpeli. Je to ťažké.
Pravdepodobne by som zanechala niektoré veci a ešte viac sa sústredila na okolie a tým robila radosť aj sebe. Možno by som ochutnala atypické jedlá , išla na ryby, určite strávila pár dní v horách...rozlúčila sa s prírodou...proste by som žila.
Všetko sú to len moje domnienky, je to pre mňa len vymodelovaná situácia, možno by som reagovala úplne inak.

[che]

Psychologové snad vlastně mají i vykoumané nějaké fáze toho jak člověk takovéhle zprávy přijímá. Četl jsem něco jako odmítání, vzdor, letargie, přijetí. Nebo tak nějak. Je ovšem fakt že jsem to četl v knize o boji s mimozemšťany s z planety Chtorr, takže to možná nebude úplně přesné...

Last edited by che on Mon 22.1.2007 12:45; edited 1 time in total

[Lenore]

che wrote:

Je ovšem fakt že jsem to četl v knize o boji s mimozemšťany s planety Chtorr, takže to možná nebude úplně přesné...

Ty dneska perlíš

Moje prameny uvádějí:
popření a izolace; zlost; smlouvání; deprese; smíření/rezignace

[*LEATITIA*]

Je to trochu mimo téma, ale kdysi jsem viděla pořad, o jednom klukovi, bylo mu asi 12 nebo tak nějak, že mu zjistili, že navždy oslepne, nevím za jakou dobu, myslím za 2 měsíce nebo tak nějak, tak ta rodina vybrala peníze co měla a začali s ním jezdit po dovolených, výletech a tak, ukázali mu pyramidy, byli v New Yorku, Austrálii a tak, prostě ty nádherná místa na světě, protože už je nikdy nebude moci vidět, tak aby alespoň věděl, jak vypadají..

[sawatdee]

Vsechny uspory, rodina a pratele by si vzali pujcky a jeli bysme do Thajska na 3mesice a zili si tam jak kralove. Kdoby si chtel teda uzit posl.100with me. A hlavne s mym ex a tam bychom zavzpominali na stare casy, ktere jsme tam zazili

_________________

If it makes you happy
It can't be that bad
If it makes you happy
Then why the hell are you so sad...

[bublinka111]

ja by som sa zlozila...a asi by som sedela dom,a chlastala a lutovala sa

_________________
all i wanna do is have some fun....)

[Byzzy]

když jsme u toho, tak moje zase toto

výkřik - první akutní fáze
popření - může trvat i několik dnů
intruze - něco jako obcese - když udělám tohle, bude to lepší
vyrovnání - tato fáze někdy nastat nemusí --> problém
smíření

[JÁjenJÁ]

Tohhle je docela šílená otázka, ale je fakt, že jsem nad tím kolikrát přemýšlela ( nikdy ale ne nad 100 dny, spíš týdenj, měsíc).

100% bych se vykašlala na vejšku tím by mi odpaldo spousta starostí.

vybrala bych si spoření a zajela bych si na Ibizu, do Ria de Janeira, Monte Carla, kubu - prostě na místa , který toužím navštívit.

Každý den bych věnovala jednom,u člověklu, kterýho mám ráda ( 100 jich asi není, takže by si mě někteří užili i 2x )

vyzkoušela bych všechno co jsem ještě nevyzkoušela (třeba seskok padákem, bungeejumping, potápění)

nechala bych si poptetovat pulku zad svým jménem a jménama lidí co miluju

asi bych si užila s pár nezletilýma a natočila nějaký brutální porno, aby tu po mě něco zbylo

_________________
Sebeláska je jediná láska, která trvá navěky

O. Wilde