Mně připadá mateřství lepší až teď, když je Emánek starší. Je s ní už sranda a taky se moc těším na to, až budem chodit sbírat listy a kaštany a hrát si s panenkou a řádit ve vaně a v létě na koupališti a budem jezdit na výlety a na vánoce, až bude celá rozzářená.
Po VŠ jsem začala dělat doktorát a ten chcu pořád dokončit, opustila jsem dobrou práci a na mateřské si ze společenského hlediska připadám někdy jako nula, ale vrátím se do práce ve třiceti. A to mnozí teprve najdou nějakou dobrou práci, vrátí se z cest a tak. Každá to má jinak. Až se mi narodila Ema, nezdá se mi práce už vůbec důležitá. Ale než jsem měla Emu, zdála se mi strašně důležitá a myslela jsem, že kariéra je něco extra. Teď už to tak vůbec nevidím. Ale to je samozřejmě můj názor a nemyslím si, že by ti, co děti nechtějí nebo (bohužel) nemůžou mít, jsou nuly.
A jak říká hope, co jiného bych mohla mít než krásnou zdravou šikovnou holčičku? A rodinu? Všechno ostatní prostě přijde, práce bude i s Emou, všichni ji přece mají i s dětmi, všichni cestují, třeba na jaře plánujem jet do Ameriky a prostě tam pojedem i s roční Emkou. A za pár let tam pojedem i bez Emky, nebo do Indie. A někam jinam zase s ní.
Celkově je dítě paráda. A myslím, že se to jen zlepšuje, když se z kojence stane batole. A předškolák
Já se na to strašně těším. To by mi žádná tiskovka, skvělá analýza ani vyhraný soud nedal. A práce v akademické sféře už vůbec ne, haha.