Když jsem sháněl svou první práci (možná mnohé z vás pobaví, že to bylo v roce 1993
) tak první poměrně lukrativní nabídku jsem odmítnul proto, že to byl takový skoro-openspace. Spíš to vypadalo jako posluchárna, stoly v dlouhých řadách sražené k sobě a několik řad za sebou, takže člověk koukal na záda lidí před sebou a další měl v zádech sám. Žádné příčky, nic. To už jsem tenkrát věděl, že bych prostě nedal.
Největší kancl jsme asi měli ve strato, kde byly spojené redakce Autocaru, Speedu a F1 (tehdy ještě TopGear nevycházel) a bylo nás tam asi 8-10 a už to bylo celkem peklo... ale ještě se to dalo, protože to byli převážně samý chlapi. Grafička si to hrozně pochvalovala, že předtím byla v kanclu s pěti ženskejma a že to nešlo, furt nějaký debaty, hádky, intriky. To u nás se maximálně chlastalo a mluvilo sprostě
Od té doby jsem ale pracoval už jen v menších kanclech a teď dělám sám ve své vlastní pracovně, plus samozřejmě hodně práce na čerstvém vzduchu. A zcela upřímně se děsím toho, až jednou budu muset svůj způsob práce třeba nějak měnit...
Takže za mě: OpenSpace jen pokud bych umíral hlady a nebyla by jiná možnost.