Ti nejbližší se mi zatím jednou za čas mění. Ale je to spíš tím, že jsem na ZŠ byla mezi jinýma lidma než na gymplu a teď na výšce už tuplem. Vždycky jsem šla totiž někam daleko, kde jsem nikoho neznala a ty nové kamarády jsem si tam najít musela. Takže na ZŠ jsem byla denně se sousedkama, na střední se spolužákama, a teď na VŠ s lidma ze školy a z práce.
Myslím si, že nejsem moc dobrá kamarádka. Když nemám náladu a chci být sama, tak neodepisuju a neozývám se. Jsem pořádný mix totálního extroverta a introverta. A tahle náladovost musí spoustu lidí srát, ale zatím jsem se moc nenaučila to mít jinak.
Mám kolem sebe pár lidí, které vidím nebo si s nima napíšu jen jednou za čas, a stejně vím že se i po mesící/třeba/ ozvou a že mě pořád zajímá jak se mají a naopak. Skoro vždycky jsem měla nějakou svoji jednu-dvě nejlepší kamarádky, a ty zůstavají i přes všechny změny..
Momentálně mám nejblíž K., je to spolužačka, která mi byla na začátku pěkně nesympatická, a já jí prý taky docela, ale začala se se mnou bavit protože jsem měla jediná nalakované rudé nehty, a to prý krávy nedělají. Vídáme se denně, chodíme na kafe, na lajnu, kamkoliv.. Je úplně jiná než já a to je na tom nejlepší.
Zároveň mám kolem sebe partu lidí ve škole, druhou partu v práci, třetí ty co už tam skončili a nemají rádi ty co tam dělají teď, a taky přítelovy kamarády. Takže jsem nadmíru spokojená.