choco, kromě kritiky vzhledu (která se objevuje ať už jsem zrovna tlustá nebo hubená - člověk si nevybere, tak jsem si všimla, že lidi jsou schopni kritizovat fakt všechno. Od nejrůznějších povahových vlastností, přes přístup ke škole (moc/málo aktivní) po výběr koníčků ("keramika? je ti snad 5?").
Osobně si ale myslím, že není kritika jako kritika. Zamýšlím se nad každou kritikou, ale opravdu k srdci si beru jen tu, která je konstruktivní, oprávněná, která má za cíl upozornit na věci, které můžu změnit. Pokud jde jen o to, že si někdo nutně potřebuje rýpnout a ta kritika mi nic dát nemá, snažím se to házet za hlavu.
A k tomu jak tu psala Laura jak tu kritiku zvládat - myslím, že je vážně důležitý vybrat si z té kritiky to, co je pro člověka přínosný a proti zbytku se obrnit - což myslím jde, časem se člověk naučí neřešit to příliš, nebrat si to, je to asi o zkušenostech, cviku, možná o povaze. No a taky si myslím, že hodně dělá to, jakým způsobem člověk na kritiku reaguje. Já mám endenci se často bránit, pokud cítím, že ta kritika není oprávněná, ale obvykle to nemá význam. Myslím si, že pokud to člověk přejde tak nějak s grácií, bez rozčilování (byť ta kritika prostě není třeba fér), ten druhý ho pak kritizuje méně.
A opačně to mám tak, že se snažím nekritizovat. Myslím, že jsem poměrně tolerantní a možná flegmatická, takže spousta věcí je mi jedno. Někdy jsem určitě někoho kritizovala neoprávněně, ale snažím se. pokud už kritizuju, aby to bylo mezi 4 očima s tím, koho se to týká a aby to byla kritika, která tomu člověku nějak pomůže.
FAQ
Search
Memberlist
Usergroups
Register
Profile
Log in to check your private messages
Log in
... jenže, když si tu situaci potom přehraju s odstupem, připadá mi, že jsem se nechala napálit. tím, že mě ten člověk vytočil tak, že jsem mu chtěla oplatit stejně(víc) jízlivě, mě vlastně dostal. nakonec z toho vyjdu jako ukřičená trhovkyně. jenže povznesený úsměv mi stále nejde.
nemáte právo číst tento příspěvek
