sfera.pravy.net

[Satire]

Nocturmas wrote:

Ten Krchovský mě zaujal, něco si od něj rozhodně najdu

ZHNUSEN SÁM SEBOU CPU SI RUKU DO HUBY
– jsem nechutný a hnusný, mrzký parazit!
ku stisku dlaní – z vděku, že dál mohu být
snažím se druhou do prdele zarazit

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

Last edited by Satire on Fri 24.8.2007 12:20; edited 1 time in total

[Nocturmas]

Obě ukázky jsou mi momentálně hodně blízké...

_________________
Píše do sněhu, bez použití rukou.

[Tornado_Lou]

Mám ráda Františka Gellnera

NOC BYLA TOUHOU PŘESYCENA

Já nehledal jsem vilnou Frynu
pro flirt a k ukrácení dne.
Utišení jsem na tvém klínu
pro srdce žádal neklidné.

Noc byla touhou přesycená
a vábila a lákala
V té jizbě lampa rozsvícená,
vím, že můj příchod čekala.

A lože ztřísnilo se krví. - -
A já se zachvěl vědomím,
že srdce tvé jsem vznítil prvý
a že je prvý rozlomím.


Jacquese Préverta

ZAHRADA

Ani tisíce let
Nestačí vypovědět
Vteřinku věčnosti
Kdy jsi mě políbil
Kdy jsem tě políbila
Jednoho rána ve svítivé zimě
V parku Montsouris v Paříži
V Paříži
Na zemi
Na zemi která se stala hvězdou.

Charlese Baudelaira

ZDECHLINA

Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků,

s nohama nahoru jak žena všeho znalá
a potíc jedy zpod žáru,
nedbale nestoudně dokořán otvírala
své břicho plné výparů.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojilo kdys v jednotu;

a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.

A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všecko klesalo a stoupalo jak vlna
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce
za rytmického třesení.

Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hozeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

Tam za skalisky nás pozorovala vztekle
neklidná psice, číhajíc
na chvilku, kdy se zas zakousne do rozteklé
mršiny, z níž teď nemá nic.

- A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!

Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátostmi zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávu zelenou.

Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vás budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
ač dávno tlím jsem uchoval!


je jich hodne...tak postupne budu doplnovat

[strawberry]

JAK BUDE PO SMRTI? - TOBĚ DOST TĚŽCE...
není co závidět; netěš se, - těš se!
ale ne, duše má, čeho ses lekla
- očistce, mučení, plamenů pekla?
to je moc humánní, mírné a všední...
Jak bude po smrti? Tak jako před ní )

gellner

a mate radi ginsberga? vsem totiz hrozne sedi, ale me vubec nezaujal

[Satire]

Teda výběr Tornado je mňamózní

a Kostra taky super!
a Ginsberga nemusím...přijde mi že jeho básně jsou takové výkřiky z deprese

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

[Satire]

a vůbec, já prohledala před chvílí knihovnu a já doma nemám jediného Gellnera

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

[Leňula]

kdyz uz jsme u tech starsich autoru, muj oblibeny:

S.K.Neumann - Listopad mezi buky
Všechny jizvy strání se již obnažily
zvětralé a šedé, mechem skvrnité.
Suchá voda větru šumí steskem lesů,
po vrších je slunce měkce rozlité.

Slunce milosrdné, jež by chtělo hřáti
stromů vrcholky již polobezlisté...
chladný den má vůni hrdé rezignace,
barvy rozkladu a lesky zlatisté.

Bloudím žleby mezi bukovými lesy.
Ještě mají stromy trochu zeleně,
vydechující do spleti kmenů choře
lehce fialovou páru jeseně.

Bloudím tiše s křídly klidně složenými,
zhnědlé zlato buků šustí pod nohou,
na dně žlebu ručej zvoní ledovitě,
ptáci - touho! - ptáci zpívat nemohou...

Stojím v klíně kopců; harmonií stesků
sladce dýše píseň listopadová.
A mne mrzí jedno: v černém haveloku
že tu stojím jako skvrna surová.

Raději byl bych faunem chlupatým a hnědým,
v hnědých proudech listí sotva zřejmý bod:
na bukový pařez s píšťalkou bych used
listům padajícím hráti doprovod.

_________________
I will kill you so hard you will die to death!

“We don’t need a list of rights and wrongs, tables of dos and don’ts: we need books, time, and silence. Thou shalt not is soon forgotten, but Once upon a time lasts forever.”

[Satire]

já se přiznám, že tyto přírodní moc nemusím, jak nejsem přírodní typ, tak mi to moc neříká, já u druhé sloky umírala nudou

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

[Leňula]

ja ji cetla na podzim... a ono je to o necem jinem... takova ta melancholie... navic ta basen je silne zvukomalebna... kdyz si ji prectes nahlas, uplne slysis to listi a sumeni stromu... dost obranneho vylevu...

_________________
I will kill you so hard you will die to death!

“We don’t need a list of rights and wrongs, tables of dos and don’ts: we need books, time, and silence. Thou shalt not is soon forgotten, but Once upon a time lasts forever.”

[waxeipahdeth]

Na poezii moc nejsem, ale tohle je opravdu dobré téma Líbí se mi básně od Fráni Šrámka.
RAPORT
Na levém křídle a poslední
já budu stát,
a tušit nebude, oč prosit chci,
žádný kamarád -
a paty k sobě, špičky od sebe,
pro tebe, sne můj divný, pro tebe
já budu meldovat.

Hlásím, pane hejtmane,
že se mi zdál sen,
vojna byla a já ležel
v poli zastřelen;
a zrovna u mne váš kůň taky pad,
nám přáno bylo spolu umírat,
to z boží vůle jen.

To k ránu bylo as, neb měsíc zrud,
a váš kůň hlavu zdvih,
a zvláštní věc měl jako já
prostřelený břich,
a v jeho očích takový styd žal,
kdos divil se v nich, kdos se ptal
a ruce lomil v nich.

Že louky voní kol a jetely
a kvete řeřicha -
a on... kůň... což byl vinen čím?
má díru do břicha,
že na něm seděl kdos, už nesedí
a oči vědět chtí, však nevědí
a v hrdle vysychá...

Oh, v hrdle vysychá... A chtěl by ržát...
že neví, neví proč?:
sluníčko zlaté, což neměl on tě rád -
ty už ho nechceš... proč?
proč necinkne už nikdy podkova,
proč nebe v krvi, nohy z olova -
hó, toč se, světe, toč...

Hlásím, pane hejtmane,
že byl to strašný sen,
ty oči zvířete, ty křičely
a z důlků lezly ven,
křičely na mne, jestli já to vím,
proč ležíme tu s břichem děravým -
co měl jsem říci jen...?

Hlásím, pane hejtmane,
a já to musím říc:
tož, člověk rád jde, člověk musí jít,
když pán chce, smrti vstříc -
však koní šetřte, prosím tisíckrát,
to dobytče se strašně umí ptát,
proč nesmí žíti víc...

KDYBYCH BYL PASTEVCEM KONÍ
Kdybych byl pastevcem koní,večerním časem

stal by se jednou snad divoucí div:

až hvízdnuv,koně bych svolal z ovlhlých niv,

koníček cizí,bílý a krásný,divoucí div,

stál by tu náhle a lidským mě oslovil hlasem.



Krásně by mluvil,jak v hrdle by studánku měl,

i jménem snad nazval mne: Františku,pastevče koní,

vzkazují bratři tví, jako ty, pastevci koní,

u ohňů nočních že přepad je veliký žel,

už ani nepějí,hlavy jen kloní,

líto jim sebe je,líto je koní,

budeš-li zpívati, za ně bys za všechny pěl.



Já nejsem pastevcem.Noční však chvíli

na mne též padá veliký žel.

Už ani nezpívám,hlava se chýlí,

smutňoučkým ržáním jak vzduch by kol zněl,

koníčku bílý...

[waxeipahdeth]

PETR BEZRUČ: MARYČKA MAGDONOVA

Šel starý Magdon z Ostravy domů,
v bartovské harendě večer se stavil,
s rozbitou lebkou do příkopy pad.
Plakala Maryčka Magdonova.

Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil.
Pod vozem zhasla Magdonova vdova.
Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirotnejstarší Maryčka Magdonova.
Kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?
Budeš jim otcem a budeš jim matkou?
Myslíš, kdo doly má, má srdce taky
tak jak ty, Maryčko Magdonova?

Bez konce jsou lesy markýze Gera.
Otcové když v jeho robili dolech,
smí si vzít sirotek do klínu drva,
co pravíš, Maryčko Magdonova?

Maryčko, mrzne a není co jísti…
Na horách, na horách plno je dřeva…
Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat,
má mlčet, Maryčko Magdonova?

Cos to za ženicha vybrala sobě?
Bodák má k rameni, na čapce peří,
drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku,
půjdeš s ním, Maryčko Magdonova?

Cos to za nevěstu? Schýlená hlava,
fěrtoch máš na očích, do něho tekou
hořké a ohnivé krůpěje s lící,
co je ti, Maryčko Magdonova?

Frydečtí grosbyrgři, dámy ze Frydku
jízlivou budou se smáti ti řečí,
se synky uzří tě Hochfelder žid.
Jak je ti, Maryčko Magdonova?

V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla,
kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?
Nedbá pán bídných. Co znělo ti v srdci
po cestě, Maryčko Magdonova?

Maryčko, po straně ostré jsou skály,
podle nich kypí a utíká k Frydku
šumivá, divoká Ostravice.
Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor?

Jeden skok nalevo, po všem je, po všem.
Černé tvé vlasy se na skále chytly,
bílé tvé ruce se zbarvily krví,
sbohem buď, Maryčko Magdonova!

Na Starých Hamrech na hřbitově při zdi
bez křížů, bez kvítí krčí se hroby.
Tam leží bez víry samovrazi.
Tam leží Maryčka Magdonova.

VÁCLAV HRABĚ: VARIACE NA RENESANČNÍ TÉMA-moje nejoblíbenější báseň
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla
Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána
Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd

které ti oknem do vězení
květiny sypou ze svatebních cest
Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou

A ještě moje oblíbená od Gellnera, měla jsem ji i v podpisu

PERSPEKTIVA
„Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.

Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!

Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.“

[terka.23.k]

nektere Sramkovy basne se mi docela libi....jinak, ja na poezii vubec nejsem, takze se obcas divim ze me neco zaujme

_________________
hledám ticho co zastavím za chodu
za chodu ticha hledám svobodu

[Tornado_Lou]

Satire wrote:

Teda výběr Tornado je mňamózní

Dekuji...Gellnera mohu zapujcit.

[Satire]

Tornado: děkuji za nabídku,beru na vědomí

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

[Satire]

fragment Gellnerův(líbí se mi! děkuji za inspiraci Tornado!) :
"Vím, skepse má je příliš tvrdá,
a mysl má je příliš hrdá
a výsměch zlý a rouhavý
extáze moje otráví.

Rád v noci bdím a ve dne dřímám
a paradoxní názory mám.
Své lásky k zášti přinutím
a přátele si znechutím.

Je pro mne málo směrodatný
soud bližních dobrý jako špatný.
Včas pole svá si pokosím.
A o pohřeb se neprosím."

_________________
DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně
J. H. Krchovský

Last edited by Satire on Mon 27.8.2007 10:45; edited 1 time in total