sfera.pravy.net

[Tornado_Lou]

clovek se nikdy nemuze zavdecit vsem...
smutne je, ze prumer vzdy vitezil, vitezi a bude vitezit (myslim v tom beznem zivote)

[Fantagiro]

Tornado vystihla si to!

_________________
Asi to tak funguje aj pri rozchodoch. Že aj keď bolia a keď vlastne vôbec nič nie je doriešené, stačí, aby padlo slovné spojenie definitívny rozchod a z kruhového objazdu sa zrazu objaví cesta, po ktorej sa dá výjsť. Je jedno či štvornožky, alebo vzpriamene po dvoch. Je jedno, že ju človek chvíľu ignoruje a stále sa vozí dookola. Je tam. Tá cesta. Človek sa môže nastaviť na nové zajtrajšky, stopne blúdenie emócií v krvnom obehu, celé je to iné. Lepšie.

[Askari]

Jo, jenze prumer je v hodne vecech nuda. Myslim myslenkovy prumer, nemluvim ani tak o sebe prezentaci nebo tak, ta musi byt aspon v *necem* umirnena nebo to okoli nevydrzi a rychle se dotycneho zbavi.....

[che]

Tornado_Lou wrote:

clovek se nikdy nemuze zavdecit vsem... smutne je, ze prumer vzdy vitezil, vitezi a bude vitezit (myslim v tom beznem zivote) :?

Pochybuji že většina vítězů je průměrná.

[Askari]

Tohle je dobry pristup. *smich* Mas bod, Che. [Puvodne jsem mela na mysli, ze Ti reknu 'you've got a cookie', ale nakonec me stejne napadlo, ze to asi mozna nejak ma cesky ekvivalent.]

[Askari]

Tak hodlam tak nejak pokracovat, mozna si z toho udelam da se rict jakousi svatyni a budu sledovat, jak moc jsem se hnula nebo nehnula...

Ke kamaradstvim, v par jsem si jistejsi, jenze stejne je to takove... hodne podivne. Vetsina dusevne blizkych pratel proste neni z tohohle mesta, dokonce ne ani zeme, koho tu mam jinak jsou spis spolecnici nez co jineho. Nejsem si uplne jista, jak to rozdychat, ten fakt, ze se spoustou lidi si proste nemam co rict. Asi jsem narocna. Prilis. Takova ta bezna konverzace, jo, to bych zvladala, jenze z tech vztahu nemam skoro nic, jenom vzpominky na spolecne stravene roky ve *spolecnosti* toho druheho... aniz by tam byla nejaka jina silnejsi vazba z me strany.

Myslim ze moc lpim na minulosti, skoro kazdou kamaradku tak nejak vicemene bez umyslu porovnavam se svou ex, skoro kazdeho kluka-kamarada porovnavam s kluky, ktere jsem znala, kterym jsem rikala veci o sobe, se kterymi jsem sdilela emocni vesmir a ani ne tolik ten typu "kam se zitra jde"....

Asi se jenom potrebuju vypsat, pomaha mi to jit dal. Chtela bych se naucit vic verit. Ne... Duverovat.

[Mo Cuishle]

a dá se vůbec porovnávat někdo s někým?

_________________
Bye

[Askari]

To je prave ono, racionalne si umim zduvodnit, ze neda, ale srdci se mi porucit porad nepovedlo. Proste to delam, i kdyz vlastne ani nechci. Takovy jeden z tech zvyku, na kterym se asi neda pracovat dost. Premyslim, ze bych si mozna mela odpustit stare vztahy, co nevysly jak jsem chtela nebo tak neco, zbavit se viny a pocitu, ze jsem socialne naprosta lama, nebo ja nevim.

[Aduška]

Anastacia Smilegirl wrote:

Ke kamaradstvim, v par jsem si jistejsi, jenze stejne je to takove... hodne podivne. Vetsina dusevne blizkych pratel proste neni z tohohle mesta, dokonce ne ani zeme, koho tu mam jinak jsou spis spolecnici nez co jineho. Nejsem si uplne jista, jak to rozdychat, ten fakt, ze se spoustou lidi si proste nemam co rict. Asi jsem narocna. Prilis. Takova ta bezna konverzace, jo, to bych zvladala, jenze z tech vztahu nemam skoro nic, jenom vzpominky na spolecne stravene roky ve *spolecnosti* toho druheho... aniz by tam byla nejaka jina silnejsi vazba z me strany. t.

v tomhle Tě chápu, mám to dost podobně a poslední dobou to pocituji čím dál tím víc...

_________________
Srdce lidské má příliš mnoho snů, než aby mohlo být šťastno.

[Shrew]

Aduška wrote:

Anastacia Smilegirl wrote: Ke kamaradstvim, v par jsem si jistejsi, jenze stejne je to takove... hodne podivne. Vetsina dusevne blizkych pratel proste neni z tohohle mesta, dokonce ne ani zeme, koho tu mam jinak jsou spis spolecnici nez co jineho. Nejsem si uplne jista, jak to rozdychat, ten fakt, ze se spoustou lidi si proste nemam co rict. Asi jsem narocna. Prilis. Takova ta bezna konverzace, jo, to bych zvladala, jenze z tech vztahu nemam skoro nic, jenom vzpominky na spolecne stravene roky ve *spolecnosti* toho druheho... aniz by tam byla nejaka jina silnejsi vazba z me strany. t. v tomhle Tě chápu, mám to dost podobně a poslední dobou to pocituji čím dál tím víc...

já si nemám co říct s 99% lidmi, s nimiž se denně vídám...skoro všechno jsou jen fráze..

_________________
Lidé si brání ve štěstí, protože stále vidí minulost lepší, než byla, přítomnost horší, než je, a budoucnost jinou, než bude.

[Mo Cuishle]

taky to tak mám.. v poslední době. Všechno jsou jen fráze. Ale je to proto, protože k lidem už nemám důvěru. A raději už ji mít ani nechci.

_________________
Bye

[Lothórien]

Co myslite tim "nemit si co rict"? Ze se nebavite o zadnych zavaznejsich vecech, nejste na stejne vlne, nebo po 5 minutach vazne konverzace? Moc nevim, co si pod tim predstavit.

Ja si myslim, ze dokazu vyjit pomerne dobre s kazdym. Ale ne s kazdym mam to, ze se s nim bavim o vsem moznym 3 hodiny a vubec se mi nechce prestat.
Tohle mam vlastne jen se 3 byv. spoluzackama a s pritelem:) a s nekolika holkama, ktere jsem poznala na boardu. Jeste skoro 3 roky zpatky bych tohle pokladala za naprosto nemozne, ze to tak nikdy nemuzu citit.

Ale me je to jedno, dokazu se hodinu bavit o obleceni a kosmetice, pokud je druha strana svolna jen k tomu. Ale moc me to nenaplnuje, to uz je vec jina. Jen...ze proste neni ticho:))

[Mo Cuishle]

jo, asi to je špatně vyjídřený. Mám si o čem povídat. Ale je spíš málo lidí, se kterýma si opravdu CHCI povídat! Třeba v práci... jakmile si vyměním s lidma "povinné" fráze typu "jak se máš?" "Co je novýho?" "A co doma?" Nevím už dál, co bych si povídala.
Pak třeba mám kamarádku, se kterou krafeme 5 hodin v kuse a pořád ji toho mám tolik co říct!
V poslední době se ze mě asi stává nějaký asociál... prostě nechci o sobě lidem nic říkat, když se mě ptají, tak se mi nechce odpovídat (většinou odpovídám neutrálně)...
Ale to neznamená, že se neumím bavit na nějakou diskuzi.. toje něco jiného. Spíš prostě že nemám chuť se s těma lidma bavit. Nechci jim nic říkat a příjde mi zbytečný se s nima bavit. Je to takové to povídání si "z povinnosti".
Bohužel třeba stejný stav mám nejen u kolegů z práce, ale i u rodičů a u další spousty lidí... Většina lidí mě proto taky vůbec nezná (včetně rodičů).

ed:

Lothórien wrote:

Ale me je to jedno, dokazu se hodinu bavit o obleceni a kosmetice, pokud je druha strana svolna jen k tomu. Ale moc me to nenaplnuje, to uz je vec jina. Jen...ze proste neni ticho:))

možná tohle je ono. Prostě se bavím jen proto, abych se s ním bavila a nebylo trapné ticho. Ale příjde mi to zbytečné ta komunikace. A v poslední době se už ani nesnažím a prostě jsem zticha, když se mi s ním bavit nechce.

_________________
Bye

[Lothórien]

No tak nekdy to nutnost je, prece nebudes sedet treba v praci x hodin zticha:)

Ja jsem zacala s praxi toho "budu se bavit jen s kym opravdu chci" pomerne nedavno. Uz si pripadam jako socfob, protoze s vetsinou lidi fakt mam uplne jiny zpusob uvazovani a uplne jine zajmy a vubec

[Mo Cuishle]

no právě... já to mám taky tak.
Jenže už mi to je jedno a třeba se svojí spolubydlící už od začátku nekomunikuju VŮBEC. Prostě nevim, co bych si s ní povídala a ani nechci, když mi není sympatická.
Stejně tak v práci. Prostě já tam mám práci a nechci se s nikým ani bavit. Jako kolegové jsou fajn, to jo. Ale že bych s nima chtěla vést nějaké hovory se říct nedá. Ani nevím o čem bych si s nima povídala, když moje zájmy jsou úplně jiné..

Ale mám asi dva tři lidi, se kterýma si fakt ráda povídám.

_________________
Bye